Šok v Německu a v Anglii |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Německý úřad pro ochranu ústavy není nic jiného než odbor ministerstva vnitra momentálně dozorovaný Nancy Faeserovou, která je něco mezi levicovou extrémistkou a ryzí fašistkou nebo lépe koncentruje obě tyto kvality. Tento úřad vydal v pátek rozhodnutí o tzv. pravicovém extrémistickém charakteru opoziční AfD, což má hrozné následky, dovoluje represívním složkám nasadit proti straně i členům celé baterie represívních opatření, kterými státní aparát oplývá, jako je permanentní sledování celé strany a jejich členů, diskriminace členů na pracovištích nebo přímo ztráta místa atd. Tento krok ministerstva vnitra maskovaného nějakým úřadem je předehrou k poslední fázi politického dramatu – zákazu činnosti strany a kriminalizaci jejich členů popř. stoupenců. O této možnosti se už dlouho mluvilo, ale nikdo nepředpokládal, že režim sáhne po tak brutálním opatření proti nejpopulárnější politické straně a jediné opoziční síle. Je to velké varování pro český stát, německý vládnoucí režim už nemá potřebu ani minimálně maskovat svou fašistickou podstatu. Okamžitě po úředním rozhodnutí rozjela režimní média evidentně centrálně řízenou a předem připravenou hysterickou kampaň proti straně. Bild a Spiegel měly po ruce úryvky z tisícistránkového tajného zdůvodnění úředního výnosu, mainstreamová média se od pátku předhání v senzačních komentářích, ovšem jde o ty samé bláboly, které omílají řadu let. Potvrzuje se, co je už dávno zřejmé, pojmy levice nebo pravice nemají smysl, pro zákaz AfD horuje, jak se dalo předpokládat, levičácká část SPD a Zelených, ovšem ne všichni, např. významná mediální tvář Zelených a starosta Tubingen Boris Palmer výnos úřadu odsoudil a stejně tak politická hvězda Sahra Wagenknechtová. Na druhé straně se zviditelňuje nejhnusnější rys dnešní německé politiky – politici německých lidovců CDU a jejich bavorská odnož CSU rozhodnutí aplaudují a volají po rychlém procesu zákazu strany s větší razancí než samotní levičáci.

Nastupuje doba unifikace a stmelení fašistické fronty politického mocenského kartelu, protože nepůjde jen o likvidaci opoziční strany, ale o umlčení 40% nebo víc Němců, kteří jsou reálnými nebo potenciálními voliči AfD. Vedení AfD najalo nejkvalitnější právní tým, který se pokusí rozhodnutí soudně zvrátit. Proti eliminaci AfD se vyslovuje řada ústavních znalců a renomovaných právníků a velkých znalců liberálně-demokratického politického systému, operují velmi přesvědčivými argumenty, ale spíš to vypadá, že jsou určeny opět katedrovým teoretikům a nejsou relevantní politické praxi. V podstatě sto let stále stejné liberální argumenty ex-katedra jdou úplně mimo politickou realitu, které bez ohledu na jakékoliv argumenty diktuje unifikovaná fašizoidní kasta. Opakuje se argument, že v západním typu liberalismu je politická konkurence konstitutivním elementem liberálního pluralistického politického systému. Kde v Evropě to platí? Kdyby to platilo aspoň v minimální rozsahu, pak si Fraeserová a spol. nic takového nedovolí, před pár měsíci se tato ministryně pokusila zlikvidovat opoziční časopis Compact a její kariéra ani v nejmenším neutrpěla. Žádné liberální argumenty v Německu už dávno nemají místo, platí zde jednoduchý fašistický princip – není přece důvod, aby vládnoucí dobrovolně vstupovali do konkurenčního boje s někým jiným. Dalším argumentem katedrových teoretiků je konstatování, že systém, který dovolí zlikvidovat konkurenci vládnoucích stran, ztrácí dynamiku a stagnuje, zákaz opozice systém destabilizuje. Jsou to opět argumenty, které špatně čtou politickou realitu, protože maximální systémová stagnace zastaví politický pohyb a umožní vládnoucí moci, aby se udržela navždy.

Bez vnějších impulzů politický systém stagnuje a nastoluje se fašistické schéma vládnoucí-ovládaní. V německém případě jde o férie stran mocenského kartelu, které dávno ztratily charakter lidových stran, na který v poválečném období aspirovaly. O státních funkcích ani minimálně nerozhoduje lid, ale partaje a kartelové kompromisy. Německý politický systém je extrémní v tom, že jeho tvůrci vedeni minulou zkušeností nepřipustili ani minimální vliv lidu na chod věcí, veškerá politika musí procházet filtrem politických stran. Otcové zakladatelé Spolkové republiky, kteří měli původ v politických stranách Výmarské republiky, vycházeli z předpokladu, že lid propadl svodům nacismu a pro příště se tomu musí zabránit. Ale když čteme historii, nic takového se tam nedočteme, ve svobodných volbách lid nikdy nedal většinu Hitlerovi, na vrchol ho vynesly intriky politických partají Výmarské republiky. Dnes v zásadě tytéž politické partaje metastázovaly do fašistické podoby, v lidu nic fašistického není.

Bez stoprocentní platnosti totálního partajního filtru nad politikou, by nemohlo dojít k takovému demokratickému propadu země. Pokud by existovala i minimální šance opozice aspoň v omezené míře prosadit své lidi do vyšších funkcí ve státě, nemohl by úřad ministerstva vnitra takto zablokovat demokratický systém. V Česku má lid šanci v přímé prezidentské volbě zvrátit znásilnění politického systému a justice partajemi. Tato možnost se včera narodila v Rumunsku, kde po prvním kole prezidentských voleb vede s velkou převahou kandidát národní opozice Simion, pokud zvítězí zrevolucionizuje to politiku v EU. V pátek udeřil lid proti politické kastě v Británii, jednokolová většinová volba zastupitelů má v sobě prvky přímé demokracie a ty v pátečních regionálních volbách nastolily radikálně novou politickou realitu v Británii, která by jinde nebyla možná. Farageho Reform party v místních volbách v Anglii, kde se obměňovalo 1640 (čtvrtina) poslaneckých míst v regionální administrativě, získala 648 poslaneckých míst, konzervativci ztratili 635 mandátů a labouristé 198. Reform party ovládla zastupitelské sbory 10 hrabství jako Kent, Derbyshire, Durham atd., získala post starosty v milionovém Greater Lincolnshire a Hull a vyhrála doplňovací volby do parlamentu. Mluví se o fiasku nebo dokonce politické smrti konzervativců, kteří ztratili 15 hrabství, labouristé ztratili kontrolu nad jedním hrabstvím. Starmer prohlásil, že jde o zneklidňující výsledek. Reform party volilo kolem 30 % voličů, konzervativce 15 %, labouristy 20 %, liberální demokraty 17 %. Pokud se trend udrží, Reform party v příštích parlamentních volbách ovládne Británii. Nikde jinde v Evropě by mohla politická strana s tímto procentem hlasů dosáhnout tak razantního vítězství. V Německu by podle britského volebního mechanismu AfD ovládala řadu radnic a minimálně dvě spolkové země a žádný režimní úřad by nemohl rozhodovat o jejím bytí a nebytí.