Solárníkům platí jejich úspory ostatní, pohříchu nejvíce chudí Češi

Nedávno zazněl v českých médiích požadavek, aby si všichni odběratelé připlatili prý jen stovky korun ročně paušálně za to, že se v Česku rozšiřují hlavně solární elektrárny (FVE), a proto je nutno velmi draze zmodernizovat elektrické distribuční a přenosové sítě. Jak informoval internetový portál Českého rozhlasu, každý odběratel s vlastním elektroměrem by měl napříště platit stovky korun navíc. To prohlásil šéf sdružení provozovatelů sítí Marian Rusko. Tento nehorázný požadavek umocňuje fakt, že paušální poplatek by měl každý spotřebitel platit bez ohledu na to, kolik elektřiny spotřebuje.

Po obnově prolobbovaného solárního boomu, který dostal dekádovou přestávku kvůli skandálu s parlamentem schválenými přemrštěnými výkupními cenami, jež solární baronům přinesou za 20 let do roku 2030 příjem kolem 800 miliard korun, se v posledních letech v rámci eurounijní politiky dekarbonizace znovu rozjel tento byznys, který dokonale funguje díky až 75% dotacím. Financovány jsou z výnosů emisních povolenek, jimiž si všichni Češi mj. platí zvýšenou cenu elektřiny či výrobků z oceli, cementu a dalších vysoce energeticky náročných výrob. Je to tedy v podání správce dotací, lidoveckého ministra životního prostředí Petra Hladíka, pokus o jakési finanční perpetuum mobile. Těmito dotačními transfery ovšem HDP neroste, jen se přesouvají hodnoty od obecně chudších domácností do kapes (ještě) bohatších Čechů.

Dle Solární asociace bylo loni v drtivé většině na střechách rodinných domů instalováno na 170 tisíc solárních mikrozdrojů, průměrná instalace měla jmenovitý výkon 10,3 kWp, přišla včetně záložních baterií v průměru na 500 tisíc korun a z poloviny nákladů kryly dotace, tedy peníze jiných daňových poplatníků. Na dalších 50 tisíc instalací FVE už distribuční společnosti uzavřely smlouvy o budoucím připojení, takže jmenovitý výkon všech těchto zdrojů by měl dohromady dosáhnout 19 000 MWp. Přitom další desítky tisíc předběžných žádostí o připojení čekají na vyřízení. I když toto srovnání FVE se stabilním zdrojem elektřiny hodně kulhá (nemluví se v něm o skutečně odvedené práci), např. celkový výkon jaderné elektrárny Temelín je 2 160 MW.

I když většina výroby z malých soukromých mikrozdrojů je určena pro vlastní spotřebu, nemalá část domácností se dala nalákat na představu, že se stanou výrobci elektřiny a že přebytky budou prodávat do sítě. Tím se mění celé dosavadní schéma české energetiky, která do nedávna prostřednictvím vysokonapěťové přenosové sítě ČEPS a posléze až přes distribuční sítě nízkého napětí dopravovalo elektřinu z dominantně z jaderných zdrojů (celoroční podíl v roce 2022 činil 37 %) a uhelných elektráren (43 %) postupně ke všem spotřebitelům. A protože emisní uhlí má brzy dle politiku EU i českých vlád dostat stopku (v roce 2022 měly tyto elektrárny výkon 9 400 MW), má ho nahradit decentralizovaná výroba „zelené“ elektřiny včetně schválených projektů komunitní energetiky (s dotací až 75 %). To ovšem vyžaduje pro prevenci kolapsu celé soustavy do posílení a inteligentní správy sítě investovat do roku 2035 asi 475 miliard korun v dnešních cenách.

A kdo má tyto investice zaplatit? Logicky jen spotřebitel v cenách elektřiny. Distributoři jako jejich lobbista Marian Rusko mají jasno: paušální poplatek pro všechny. Prý to má být jako paušál za streamovací službu Netflix. Ovšem tu si svobodně může zakoupit někdo pro zábavu, zato bez elektřiny si svůj život a práci nikdo představit neumí. Energetický regulační úřad (ERÚ) s požadavkem na paušál nesouhlasí a chce v tarifech za regulovanou složku elektřiny logicky zohlednit to, kdo a jak elektřinu spotřebovává.

A tady pochopitelně narážíme na mocnou solární lobby, která by s rostoucími náklady na sítě právě kvůli jejich solárním zdrojům a jejich nestabilní, těžce prognózované výrobě elektřiny, nejraději nechtěla mít nic společného. Tohle je ale politicky naprosto neprůchodné, i když si uvědomíme, že asi většina českých a majetnějších zákonodárců takovou solární elektrárnu doma má. Představa, že solárníci nemusí platit za to, že využívají drahou síť k prodeji své soukromě vyrobené elektřiny, je zcela neprůchodná. Paušál pro všechny odběratele, který by zásadně zvýhodnil majitele FVE, by byl absurdním naplněním zásady „individualizace privátních výnosů a zisků a socializace nákladů“, tedy přenesení nákladů na ostatní poplatníky.

Solární zdroje jsou i přes velkorysé dotace placené pohříchu z kapes i daleko chudších spoluobčanů kvůli velkému kofinancování samozřejmě výsadou bohatých Čechů. Pokud se i tito bohatí Češi nenechali zlákat na nesmyslně velké solární projekty (a hlavně nikoli na využívání vysoce prodělečných baterií) a mají velikost FVE uzpůsobenou spotřebě v domácnosti bez přetoků do sítě, pak skutečně od jara do podzimu na spotřebě elektřiny i tisíce kWh ušetří. Na rozdíl od prudce rostoucích cen distribuce ovšem v případě příliš velké FVE a přetoků nic na dodávkách do sítě nevydělají, protože stále více lidí bude v solárech ve stejném letním období vyrábět nadbytek elektřiny, takže cena se dostává až do záporu (platí se i za odběr!). Ovšem ostatní, tedy většinou chudí a obyvatelé nájemných bytů ve velkých domech, solárníkům tyto úspory zaplatí. Z asi 17 miliard kWh spotřebovaných v českých domácnostech ročně mohou ti bohatší od jara do podzimu ušetřit do budoucna i několik miliard kWh. Z nich pochopitelně neodvedou miliardy korun na DPH a nezaplatí poplatky za obnovitelné zdroje (0,60 Kč z každé kWh). To vše zatíží státní finance či přinese nutno přerozdělit chybějící výnos poplatků na ostatní spotřebitele.

Další blížící se problém je prodej přebytků do sítě. Je zřejmě, že jestliže například jen společnost ČEZ bude chtít do roku 2030 instalovat hlavně ve velkých FVE 6 000 MWp výkonu, pak se ztenčuje prostor pro uplatnění přebytků z mikrozdrojů. Na situaci se slabou sítí a prevenci její destabilizace nadměrným výkonem už zareagovali distributoři. Přišli totiž s drastickými pokutami a jejich počet bude stoupat, jak se budou zvyšovat omezení přetoků s rostoucím počtem nově instalovaných FVE.

Rezervovaný výkon, sjednaný ve smlouvě o připojení konkrétní soukromé výrobny elektřiny z FVE, je klíčovým prvkem při určování, kolik energie může být dodáno do distribuční sítě. Překročení tohoto rezervovaného výkonu je spojeno s udělením pokut. Vyhodnocení překročení rezervovaného výkonu probíhá měsíčně a je založeno na nejvyšším překročení sjednaného rezervovaného výkonu během čtvrthodinového intervalu, nikoli z celkového objemu energie vyrobené a přetékané do sítě v kWh za měsíc. Stačí této v této době mít nadměrný přetok a před pokutou už jinak měsíční dodržení rezervovaného výkonu nezachrání! Cena za překročení limitu pro přetoky se liší v závislosti na úrovni napětí. Pro FVE na hladině nízkého napětí (NN) je pokuta ve výši 1 713 Kč za každý kilowatt překročení, pro malé FVE na hladině NN, které mají nulový rezervovaný výkon, se pokuta uplatní při překročení už miniaturního výkonu 115 W! Pro FVE v třífázové soustavě platí pokuta při překročení 300 W.

A co mohou očekávat z vývoje zejména solárního boomu, kde si solární lobby dokonce vedle instalačních podpor probojovala i provozní dotace v podobě rozdílových smluv? Aniž bychom dosud splatili (až do roku 2030) první solární tunel, začíná se rýsovat další, a to v podstatně větším objemu. Po vzoru energetické tranzice Německa pod smutně proslulým názvem Energiewende Česko čeká další prudký růst nákladů. Je pěkné slyšet zprávy o poklesech silové složky elektřiny, tedy vlastní komodity. Ale regulované položky jako daň za dekarbonizaci a zelenou tranzici budou stále růst a převáží vlastní cenu silové složky. Jakou hodnotu mají pro fakturu konečného spotřebitele mediálně propagované zprávy, že (silová) elektřina stojí bez daně kolem 3 korun, když ve výsledku v ceníku ČEZ a v jeho distribučním území zaplatí domácnost v nejprodávanějším tarifu D02d za 1 kWh elektřiny včetně daně 9,50 Kč? V roce 2022 vyrostly v ČR průměrné ceny elektřiny o třetinu, v roce 2023 to bylo o čtvrtinu a letos už o dalších 12 procent. V souhrnu toto zdražení elektřiny čítá přes 80 procent za tři roky, po Estonsku nejvíc v Evropské unii, konstatoval statistický úřad EU Eurostat. Bruselští statistici k tomu dodávají, že v přepočtu na kupní sílu byla koncem minulého roku elektřina v Česku vůbec nejdražší v Evropě.

My jsme se ale – obrazně řečeno – pod vlivem ideologie světlých zelených zítřků potažmo v energetice rozhodli, že velké výkonné továrny, jako byl Baťův Zlín, nepotřebujeme, obnovíme tisíce malých, a navíc dotovaných ševců. Nic na tom nemění skutečnost, že nyní v létě jsou ceny elektřiny příznivé. Až se zima zeptá, kde máme stabilní zdroje, zcela jistě je ani kvůli zimní nefunkčnosti (a pochopitelně každou noc) mít v solárech nebudeme, protože si navíc vinou emisních poplatků zřejmě do dvou až tří let zavřeme uhelné elektrárny, tedy daleko dříve, než – a pokud se stavem českých financí vůbec – budeme schopni do 40. let postavit novou flotilu jaderných elektráren. A deficit a drahota elektřiny logicky zavřou brány průmyslu a prosperitě České republiky.

Například v prosinci 2023 dle ERÚ se tehdejší evidovaná kapacita 2150 MW ve FVE podílela na čisté spotřebě elektřiny jen z 0,53 %, kdežto stabilní výroba z uhlí zajistila 46 % spotřeby. Politici si myslí, že uhlí mohou brzy soláry nahradit. Na to se tedy hlavně v zimě netěšme, stejně jako když prý bude hodně elektřiny z domácí výroby chybět, že prý si ji dovezeme. Odkud vůbec a za kolik? Přitom prestižní a zcela závazná investorská analýza Bank of America odmítla solární a větrné zdroje jako nejdražší, a navíc ekologicky nejméně vhodné zdroje energie, které mohou fungovat „jen s věčnými dotacemi“, a naopak sází vše na rozvoj jaderné energetiky.

Ovšem někteří obchodníci už vyhlašují, že nemíní trestat vyššími cenami právě ty, kteří žádnou domácí výrobnu elektřiny nemají a jsou transparentními a spolehlivými odběrateli. Pro ně si totiž obchodníci mohou takřka se 100% jistotou objednat příslušný objem elektřiny od výrobců, kdežto u majitelů solárů musí počítat s odchylkami, které jsou spojeny s pokutami a ztrátami. Takže by právě majitelé mikrozdrojů měli zaplatit vyšší ceny za zakoupenou elektřinu včetně zohlednění vyšších nákladů na distribuci.

Bude-li vývoj v solárním byznysu poněkud racionální, majitelé malých solárních zdrojů už brzy pochopí, že na své vlastní spotřebě sice nemálo kilowatthodin ušetří, ale cena za zaplacenou za elektřinu se jim i tak postupně přesto zvýší. Budou ale moci mít dobrý pocit, že něco udělali pro životní prostředí, i když barnumská reklama solární lobby, instalačních firem a dotační politika státu jim slibovaly něco zcela jiného. A to snad někoho rozumného v Česku ještě překvapuje?