Pojďme to zlato urvat!

FCB

Tohle se děje? Tohle se vážně děje? Štípněte mě! Pokud byste potřebovali vysvětlit význam slova „euforie“, nepotřebujete výkladový slovník. Stačí být aktuálně v Česku. Protože tahle krásná země právě rotuje. Celá!

Pamatujete, kdy jsme naposledy odehráli takovýto zápas? Na té nejvyšší úrovni proti světové velmoci? Ten tým je neskutečný, nezdolný a jeden z nejlepších, který naše republika kdy měla. Ty frajery nic nerozhodí. Vedení soupeře. Smolné góly. Tvrdá hra. Tlak a očekávání. Stejně si jdou pro výhru. Za jakékoli situace. A pak dají 7 gólů v semifinále mistrovsví světa. Což je mimochodem nejvíc v našich dějinách. Já se klaním až ke kotníkům!

1) Dnes byl v Praze tak trochu Nečas. Vlastně rovnou Hurikán. Ale zmokli jenom Švédové. Říkal jsem, že Martin bude klíčovou posilou. Ale nedokázal jsem si vůbec … ale vůbec představit … že až takovou. Nejlepší hráč týmu. Nezastavitelný. Tenhle zápas udělal. Čtyři body nikdo nemrsknul v takové fázi turnaje desítky let. Pokud prozatímní GM Caroliny Eric Tulsky už nefaxuje novou smlouvu, musí být slepý. Anebo jen spí.

2) Švédové se rozhodli na naši první lajnu nasadit duo Hedman, Karlsson. No … tak to jsou jejich pozorovatelé celkem trefení. Protože je úplně sejmula lajna druhá. Dokonalý výkon.

3) Dominika Kubalíka někdo vzkřísil jako Ježíše! Celou sezónu se trápil hluboko v sestavě Ottawy. V úvodu turnaje netrefil ani domů. Ale v tom klíčovém momentu předvedl přesně to, co chceš, aby ti ukázal tvůj ryzí střelec. Dva naprosto kruciální góly. Tohle je náš Domino!

4) Filip Gustavsson byl do teď jeden z nejlepších gólmanů turnaje. No tak dnes byl už v půlce zápasu na střídačce. A myslím, že je vlastně docela rád, že tam skončil. Protože kdyby do toho celého na něj ještě jezdil Lukáš Sedlák, bylo by to na rituální sebevraždu. Nádherný blafák od našeho třetího centra. Ehm … pardon. On to vážně udělal během jedné třetiny dvakrát? Jakože fakt? Nemám slov. Veliká škoda, že mu Červus přejel tu modrou a že Sedlo nemá hattrick. Za celou sezónu by si to zasloužil.

5) Ondra Kaše? Jako ten týpek musí zpátky do NHL. Jeho hra má všechno. Chytrost, rychlost, důraz, techniku. 1+1. Já vlastně už jen chválím.

6) A teď si představte, jak by to celé vypadalo, kdyby byl ještě ve formě Pasta? Já to snad ani nedomýšlím. Naštěstí nás to nemusí mrzet. S Nečasem mi to zafungovalo, takže ještě jednou. Davide … rozhodneš finále?

7) Lukáš Dostál. Jako už jsem slyšel i hlasy, že mu to jako dnes nesedlo. Jako jsme normální? Zase perfektní výkon. Za góly nemohl. Přesto mu tam napadaly rychle. Problém? Nervozita? Ani omylem. Ledový klid a 37 zákroků! A kdyby trefil tu prázdnou bránu na konci tak regulérně omdlím. To byl důkaz toho, jak si Lukyn věří. Wow!

8 ) Všichni ho kritizovali. I já. Ale dnes absolutorium před Míšou Kempným. V první třetině tam byly tři čisté a důležité hity. A pak ta nahrávka v klíčovém brejku? Dal to z první a na stranu, kde to nikdo nečekal. Perfektní řešení. Byly tam nějaké chybičky. Ale čert to vem. Stejně jako u Kuby Krejčíka. Když má puk, tak někdy trnu. Ale spíše je děsný smolař. Nejdřív si srazí kotouč bruslí do brány (těžko s tím šlo něco dělat) a pak musí dohrát s rozsekaným ciferníkem.

9) Vážení rozhodčí. Sundejte dresy, odevzdejte je pořadatelům a vypadněte někam hodně daleko. Hráči si to finále sami odpískají daleko lépe. Nevím, jestli jsem někdy na této úrovni viděl více zprzněný zápas. Na obě strany. Musím uznat, že Rutta měl jít jasně na 5 minut a do šatny. A to by možná obrátilo zápas. A tím nekončíme. Vyloučení Gudase a druhé Rutty pak úplný výsměch. A neodpískaný faul na Pastu? Já to nepobírám. Vůbec. Ještě, že nám aspoň přihráli na ten třetí gól.

10) Tohle je Rulíkův svět. Už když přicházel z Pardubic, věděli jsme, že to bude pecka. Ale, že až takováto? On není žádný řečník. Úsměv u něj nehledejte. A nečekejte, že vám vysvětlí své kroky. Prostě je jen dělá. V mnoha věcech jsem s ním nesouhlasil. A ostatní ještě daleko víc. Po Brně ho naprosto nepochopitelně fanoušci rovnou odepisovali. Ale nakonec se ukázalo, že tomu nerozumí těch 10 milionů trenérů. Rozumí tomu on! Poskládal ten tým přesně takový, jaký ho chtěl. Přesně takový, jaký potřeboval pro ty klíčové zápasy. A dámy a pánové, tady máme výsledek!

Tohle celé, co se v Praze poslední hodiny odehrává … je paranormální jev. Úplně mimo chápání. My si možná ani neuvědomujeme, co že se to vlastně děje. Tohle není běžný šampionát. Takový ten turnaj posledních let, kdy fakt přijely druhé nebo třetí sledy. Tohle je sakra kvalitní turnaj. Jasně, nejlepší čtyři týmy aktuálně hrají o Stanley Cup. Ale většina toho zbytku prostě nasedla do letadla a přiletěla do Česka. Desítky hvězd NHL. A my je vyřazujeme jednu po druhé.

Američané přivezli mančaft plný hvězd. Stavěný už pro olympiádu. Když sečtete jejich gáže, tak se dostanete nad platový strop NHL. Ten tým byl papírově tak kvalitní, že by tu nejlepší ligu světa ani nemohl hrát. Švédové měli obránce, o kterých se nám ani nezdálo. Trojka Hedman, Karlsson, Dahlin. První dva jsou legendy. Ten třetí jistě bude. Jen třeba vloni práskli dohromady 226 kanadských bodů. Tři beci.

Ale nakonec nad tím vším triumfuje ta bezmezná chemie, kterou má namíchanou český Radim. Chemie hráčů, fanoušků, lidí kolem hokeje. Chemie celého hokejového národa, který aktuálně žije jen jednou a jedinou věcí. Tímhle týmem.

Máme placku. Další. Po těch suchejch letech jsme zdá se zase uzavřeli smlouvu s ďáblem a navzdory všem problémům, který český hokej má (a že by o nich šla napsat kniha), to cinká jak zvony na kostele. Ženské seniorské bronzy 2022 a 2023. Naprosto úletové letošní stříbro juniorek. Dvě placky juniorů za sebou po dlouhém 18 letém čekání. Jalonenovo Tampere. A teď tohle.

A samozřejmě … že tohle je strop. Co strop? Náš hokej aktuálně levituje někde mezi Jupiterem a Saturnem. Protože tohle je zhmotnění snu. Nejen, že jsme ve finále světového šampionátu po dlouhých 14 letech. V momentě, kdy už část národa vlastně i přestala věřit, že je to vůbec možné. Ale tohle je domácí mistrovství. Tohle nedokázala ani zlatá generace v roce 2004. Rulíkovi frajeři mohou navázat na rok 1985 a poslední pražský triumf. Hergot … vždyť já ani nebyl na světě. Tohle je mezigenerační!

Tak si to pojďme urvat. Pojďme přeměnit tu bezbřehou energii celé země v jeden z největších úspěchů v dějinách českého sportu. Chybí poslední krok.

Kluci … pojďte to udělat pro vaše rodiny, pro fanoušky, pro všechny děti, který na to koukají a budou si na vás dalších 10 let hrát, pro každého, kdo skákal v hale jako pravý Čech, klidně i pro toho posledního pikolíka, co točí v O2 pivo, pro organizátory a jejich divácký rekord, pro Jakuba Voráčka a jeho bezprostřednost, pro Ivana Hlinku tam nahoře, pro národ … a taky pro sebe. Tohle je ten moment … kdy už teď člověk musí říct jen jediné slovo. HRDOST!

(10 votes, average: 3,80 out of 5)

Loading...