“Špica” demokratického ledovce |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

V Německu zuří řadu let politická a justiční válka režimu s opozicí (AfD), která omíláním stále stejných režimních žvástů trochu nudí, nebylo by od věci metodou cost-effective to vyřešit stejně jako Adolf Hitler když v 1933 skoncoval s komunisty, všichni důležití ze strany do koncentráku. Dnes by to bylo snazší, AfD má nějakých třicet tisíc členů, dali by se zavřít všichni, v třicátých letech to nešlo, komunistická strana byla hlavní německou stranou, měla pár milionů členů. Vyšší soudní tribunál v Münsteru potvrdil výroky nižších instancí a vyhověl žádosti německého úřadu pro ochranu ústavy nebo vnitřní rozvědky a rozhodl, že obvinění strany z pravicového extrémismu je oprávněné. Tomuto úřadu to dává možnost aplikovat proti straně metody, které se běžně používají proti podezřelému z extrémismu a v druhém stupni likvidačního procesu předložit prefabrikované důkazy, které by vedly k zákazu strany. Úřad pro ochranu ústavu se pokouší už od roku 2020 přesvědčit soudy o pravicovém extremismu AfD, ale až výrok soudu v Münsteru umožňuje úřadu sledovat stranu zblízka metodami používanými proti zločincům. Soud výrokem zlegalizoval skandalizaci strany, členů a příznivců. Strana se odvolala k nejvyššímu správnímu soudu v Lipsku, ale ten bude posuzovat pouze případné formální pochybení münsterského soudu. Režim a jeho soudní orgány musely začít razantně jednat, protože AfD přes mediální vysvětlování je dlouhodobě druhou nejpopulárnější stranou v Německu a očekává se, že dostane v evropských volbách velký počet hlasů.

Ke zprávě o výroku soudu obvykle zahraniční mainstream dodává pár ne moc přesných informací – někteří představitelé strany čelí procesu za pravicový extrémismus; kolem AfD vypukl skandál s plánem AfD deportovat imigranty z Německa; významní členové strany jsou v ruském žoldu. V Duryňsku, kde se rýsuje možnost, že AfD na podzim vyhraje zemské volby a lídr AfD Björn Höcke se stane ministerským předsedou, režim proti němu hystericky otvírá jeden soudní proces za druhým. On řekl: “Německo už není funkční demokracií”, prokurátor v Geře žádá za výrok vězení. Na podzim On řekl něco o ukrajinské válce, prokurátor žádá několik let vězení, ještě přesně neví jaký zločin Höckemu prohlášení přišije. On řekl v 2021: “Všechno pro naši vlast, všechno pro Sachsen-Anhalt, všechno pro Německo”, prokurátor v Jeně z toho dedukoval příslušnost k NSDAP (skončila v 1945 vztyčením rudé vlajky nad Reichstagem) a Höckemu hrozí tři roky. To není “špica absurdního”, ale špica” ledovce zv. demokratický právní stát.

Justiční skandalizace AfD a soudní rozhřešení špiclování každého, kdo se stranou přijde do styku až k rýsujícímu se zákazu strany, nemůže mít dobré konce ani pro Německo, ani pro Evropu. Jaké prostředky zbývají opozici v Německu, když režim zablokuje projev politické vůle, pamatujeme násilné opoziční projevy v sedmdesátých let. AfD není prázdnou artikulací nesouhlasu s režimní politikou, ale jako jedna z mála opozičních alternativ v Evropě má silné intelektuální a odborné zázemí, strana se opírá o ekonomické a společenské analýzy nejkvalitnějších lidí, pokud německý apendix evropskounijního režimu zlikviduje tuto stranu, bude to znamenat velkou ztrátu pro celou evropskou alternativní politiku.

S režimním požehnáním na stranu a členy útočí nacističtí pohrobci teroristickými metodami, např. v pondělí v noci neznámí lidé zaútočili na dům městského radního v Halle Olafa Schödera, nejprve letěly kameny, pak hořlavina. Nezávislý poslanec operní zpěvák Schöder se v lednu přidal k frakci AfD, též kandiduje za stranu v nadcházejících komunálních volbách. Jeho reakce po teroristickém útoku: “Nevzdám se.” Režimní válka s AfD připomíná rituální tažení nacistů proti komunistům a podřadným rasám. Davy zfašizované mládeže přímo ohrožují životy politiků AfD, ale fašisty k likvidaci jsou stařec Gauland, lesbická Weidenová a podvyživený učitel Björn Höcke plus pár tisícovek členů strany.