PZ
Podobně jako v době normalizace, i dnes se někteří politici snaží omezit svobodný projev ve jménu “ochrany společnosti” nebo “národní bezpečnosti”. Historie nám však ukazuje, jak nebezpečné je ignorovat varovné signály, které nám historie předkládá.
V posledních letech se v České republice stále častěji objevují znepokojivé tendence, které připomínají období normalizace. Diskuse o svobodě slova a cenzuře se proto stává stále aktuálnější, a to zejména v kontextu vládou zavedené funkce vládního zmocněnce pro strategickou komunikaci, kterou nyní zastává plk. Otakar Foltýn – postava dnes již velmi dobře známá svým kontroverzním přístupem k veřejnému diskurzu, nálepkováním a vulgárními urážkami části české společnosti.
Foltýn, jakožto významný představitel mediálního prostoru vlády, se nebojí velmi kontroverzním způsobem zasahovat do otázek, které se dotýkají citlivých témat. Jeho působení však vyvolává čím dál tím silnější obavy ohledně svobody projevu a nezávislosti novinářské práce. Kritici poukazují na to, že jeho intervence v novinářských redakcích mohou vést k autocenzuře, kdy se novináři obávají psát o určitých tématech, aby se vyhnuli konfliktům s mocnými zájmy.
Tato situace odráží širší kulturní a politické klima, kde se cenzura objevuje v různých formách – od omezení přístupu k informacím po tlak na média, aby se vyhýbala nepohodlným tématům. Nárůst dezinformací a polarizace společnosti přispívá k tomu, že se velká část populace stává skeptickou vůči tradičním médiím, což vytváří stále větší prostor pro alternativní zdroje informací a média, která si naopak důvěru veřejnosti získávájí.
Podobně jako v době normalizace, i dnes se někteří politici snaží omezit svobodný projev ve jménu “ochrany společnosti” nebo “národní bezpečnosti”. Tento argument byl v minulosti zneužíván k potlačení opozice a umlčení nesouhlasných názorů. Historie nám ukazuje, jak nebezpečné je ignorovat varovné signály, které nám historie předkládá.
Je nezbytné, aby si občané uvědomili hodnotu svobody slova a aktivně se zasazovali o její ochranu. Bez otevřeného a svobodného diskurzu nemůže demokracie fungovat efektivně. Odpovědnost leží jak na novinářích, tak na široké veřejnosti, aby se postavili proti cenzuře a hájili právo na svobodný projev.
Zatímco se česká společnost stále vyrovnává s dědictvím totality, je důležité se zamyslet nad tím, jaké hodnoty chceme jako společnost chránit. Obavy z cenzury a omezování svobody projevu nejsou jen vzpomínkami na minulost, ale varováním pro současnost a budoucnost. Vzdělanost, kritické myšlení a aktivní účast na veřejném životě jsou klíčové pro zajištění, že se historie nebude opakovat.
prvnizpravy.cz
Máme se obávat návratu totality? Ne, protože totalita už tu dávno je. Nejdříve si definujme, co to ta “totalita” vlastně je. Je to úplné, tj. totální, ovládnutí všech oblastí lidského života státem. A najděte mi jednu jedinou oblast života, která není omezena/řízena/zakázána alespoň jedním zákonem/nařízením/vyhláškou.
W.Zkuste jmenovat jeden jediný stát na světě, kde nejsou občané omezeni zákonem, nařízením, vyhláškou. I v amazonské džungli musí domorodci poslouchat svého šamana, kdy lovit, nebo sbírat kořínky. No a pokud jste nezažil tu pravou nefalšovanou totalitu, tak se zeptejte někoho z příbuzenstva, co na rozdíl od Vás mohli a spíše nemohli.
Dokonce, milý Kolemjdoucí, někteří jsou omezeni svým svědomím.
A to ani nemusí žít v totalitě.