Tak trochu neřešitelný rozpor

Inger Støjbergová je bývalá dánská ministryně pro migraci. V roce 2016, v době vrcholící migrační krize, rozdělila 23 azylových párů, převážně ze Sýrie. V těchto případech byly dotyčné „manželky“ nezletilé. Dívkám bylo mezi 15 a 17 lety, některé byly vdané už od 14 let. Exministryně tak učinila z obavy, že mezi migranty jsou oběti nucených dětských sňatků. Nyní však byla za tento krok odsouzena a bude si muset odpykat dvouměsíční vazbu. Podle soudu porušila Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podle níž nesmí být rodiny migrantů rozděleny. Ale co když je samotný manželský svazek v závažném rozporu s evropskými právními a hodnotovými normami, které povolují manželství jako svobodné rozhodnutí až po dosažení dospělosti?

Nic nového…

Rozpor mezi principy liberální demokracie a lidskými právy v některých současných civilizačních výzvách není nový. Na přelomu tisíciletí prohlásil bývalý německý kancléř Helmut Schmidt, že demokracie je stěží slučitelná s modelem multikulturní společnosti.

Tento problém vzniká mimo rámec naší koncepce lidských práv. Moderní Evropa tak nemá ani nástroje, ani vnitřní zdroje, aby se s ním vypořádala. Jsme v pasti vlastních zásad: uznáme v Evropě nezákonné manželství jiné kultury, nebo riskujeme uvěznění, protože jsme nedodrželi evropské právní normy?   Vada základního lidskoprávního principu je tedy zřejmá.

Pastí liberální demokracie s jejím respektem k nezadatelným lidským právům je také její postoj k náboženství. Demokracie původně chápala náboženství jako křesťanství, které je slučitelné s evropskou kulturou. Proto princip náboženské svobody umožňuje církvi například povolit kněžství pouze mužům (z právního hlediska vlastně diskriminuje ženy) nebo zvláštní ochranu zpovědního tajemství, i když se kajícník ve zpovědi přizná k trestnému činu. Ale co když se v Evropě ocitne náboženství, jehož mnozí vyznavači se hlásí ke kulturním zásadám, které neodpovídají evropským hodnotám, na nichž je založena samotná úmluva?

Součástí moderní Evropy je přesvědčení, že všechna náboženství jsou si rovna. Přestože islám je schopen určité liberální verze slučitelné s Evropou, část muslimského světa formuje svůj náboženský pohled pomocí náboženských škol wahhábismu a salafismu, jejichž mnohé prvky jsou neslučitelné s evropským právem a jeho hodnotami.

Dvě špatné možnosti

Ve skutečnosti máme před sebou jen dvě špatné možnosti, které obě podkopávají evropské liberální principy. Budeme schopni uznat plnou platnost svobody jednoho náboženství praktikovat své tradice a druhého ne? Buď tedy zrušíme liberální princip rovnosti náboženství, nebo musíme zrušit princip náboženské svobody pro všechna náboženství – včetně křesťanství.

Pokud však křesťanství vyjmeme z rámce práva na náboženskou svobodu, odstraníme jeden z pilířů Deklarace lidských práv, která celý proces zahájila. Politický liberalismus je totiž dědictvím kataklyzmatu náboženských válek 17. století. Protože dnes je náboženská svoboda považována za popelku mezi lidskými právy, dávno jsme na to zapomněli: náboženská svoboda byla základem boje za lidská práva, který vlastně odstartoval politický liberalismus.

Nakonec mírné odlehčení tématu…

Nedávno předložený dokument Evropské komise, který navrhuje přejmenovat Vánoce na „svátky“ v evropských dokumentech, měl údajně vyjít vstříc příslušníkům jiných náboženství, které by mohlo urážet používání křesťanského jazyka.   Dokument se však snažil o inkluzivní jazyk nejen vůči příslušníkům jiných náboženství, ale také, jak se zdá, vůči potenciálním Marťanům. Zakazuje totiž používat termín „kolonizace Marsu“ a nahrazuje jej termínem „vyslání lidí na Mars“.

Není zřejmé, co vlastně dotyčný komisař touto myšlenkou zamýšlel. Termín kolonizace je citlivý a politicky nekorektní pouze ve vztahu ke kolonizovaným. Není tomu tak, pokud jde o obsazování neobydlených území. Mars jsme za takové místo považovali, alespoň doposud.

Dokument však tuto pozoruhodnou inkluzivní myšlenku naštěstí nedotáhl do konce. Pokud však její úvahy dovedeme do důsledků, měla by nám paní komisařka také vysvětlit, jak si představuje případné azylové řízení například pro občana Pluta, který by chtěl spojit svou „rodinu“, tedy přivést svou plutonskou manželku a jejich malý plutončata. Problém s islámskou sňatkovou kulturou jsme alespoň pojmenovali, ale samozřejmě zatím netušíme, jakými kulturními formami se řídí registrované svazky mimozemských civilizací.

Tolik k inkluzivní otevřenosti myšlení v bruselském vesmíru, který se zdá mít neomezené možnosti. Jak by řekl Chesterton: někteří lidé mají hlavy tak otevřené, že jim vypadl mozek.

Štandard