Tlachy o solidaritě

LIBOR ČÍHAL

Jak začnou padat bomby, okamžitě se najdou nebo vymyslí nějaké děti a evropskounijní konglomerát rychle nahradí solidaritu se státem Izrael za solidaritu s Palestinci, tj. etnikem, které historicky nikdy neexistovalo. Pojem Palestinec označoval až do šedesátých let minulého století obyvatele historické Palestiny, tedy Araby, Židy, křesťany a tam žijící Osmany. Termínu dal za přispění evropských manichejců dnešní obsah až Jásir Arafat, který se nejdřív vydával za představitele lidu Palestiny, kam počítal i Židy, posléze onomasticky termín Palestinec zúžil na místní Araby a Židy hodlal utopit v moři. Dnešní termín Palestinec je příkladem dobrého tahu moderní PR, stejně jako např. umělý národ Rohingya. Karabašskému národu, který je jedním z nejstarších dochovaných národů na světě, evropskounijní PR právo na národ nedala, z důvodu dobré spolupráce s diktátorem Alijevem. Evropská unie dlouhé roky miliardami subvencovala Fatah a Hamas bez ohledu na to, že nikdy na palestinských územích nevznikla ani minimálně funkční a transparentní politická struktura. Finance proudí palestinským korupčním strukturám a na druhé straně se v EU velmi často židovský stát prezentuje jako brutální okupační moc, často až v tak absurdní fazoně, že vlastně okupuje svá vlastní území. Evropskonijní fažizoidní propaganda neváhá otevřeně tvrdit, že židovský stát upírá Palestincům hausujícím v tzv. uprchlických táborech v Gaze nebo Libanonu domovské právo, protože se na území dnešního Izraele narodili jejich předkové. Tato zdánlivě neškodná demagogie se v minulosti několikrát ukázala největší překážkou dorozumění Arabů s Židy, konečně předáci Fatahu jednali logicky, podle nich má právo na návrat do Izraele čtyři pět milionů Arabů, a za to mohou vydírat Izrael až do konce světa, tato vrcholná politická demagogie je možná jenom s podporou Evropské unie a v tomto světle jsou tlachy o solidaritě s Izraelem podvodem.

Židě v Gaze nežijí od velkého pogromu v roce 1928, kdy část Židů Arabové zabili a zbytek dobrovolně utekl. Pro jednoduchost (evropskounijní) politiky Židé v Gaze nikdy nežili a nemají zde žádná práva, dva miliony Arabů v Gaza však mají nezadatelné právo na území dnešního Izraele, totiž Židé si z podobné pouště jako je Gaza udělali ráj na zemi. Pokud by se evropská politika, média, university neztotožnily s Arafatovou demagogií, lid, který si říká Palestinci, by dávno přišel k rozumu a byl kooperativnější v hledání řešení. Evropskounijní konglomerát má velkou zásluhu na tom, že zeměpisně na tak malé ploše panuje tak vysoký stupeň nenávisti, názorně jsme viděli, co by se stalo, kdyby armáda obrany Izraele byla o trochu slabší. Jeden docela seriózní palestinský politik nedávno prohlásil, že je k Židům otevřený, ale až udeří závěrečné účtování, je docela dobře možné, že už to nebude nutné.
Až se rozjede pozemní operace v plné síle, evropskounijní konglomerát bude v OSN jednohlasný v podpoře jedné rezoluce vedle druhé, nejdřív vyzývající Izrael k zastavení bojů a posléze Izrael odsuzující, přece umírají děti, a ČR bude v nejservilnější řadě hlasovat s evropskounijním blokem. Evropskounijní konglomerát je jednou z nezanedbatelných příčin celého blízkovýchodního problému. V obdobích, kdy existovala v Evropě politická variabilita a evropské země netvořily v mezinárodních organizacích trapný unifikovaný blok hlasující v jednotě stalinského typu, různé evropské země podle historických inklinací vytvářely s Izraelem různé typy spojenectví v mezinárodních organizacích. Pokud by neexistoval bruselský diktát v zahraniční politice, Izrael by nebyl v OSN izolovanou zemí jako dnes. Česká republika má k Izraeli určitě jiné vazby než např. Řecko nebo Skandinávie. Evropská unie mohla dávno najít s Izraelem nějakou formu výlučného partnerství a nejvyšší formu solidarity, kterou by chtíc nechtíc musel akceptovat ostatní svět, včetně muslimských zemí a Palestinců samotných.

V příštích týdnech se v EU rychle zapomene, že to byl Hamas, který zmasakrováním Židů inferno spustil. Před pár dny se v EU mluvilo o obstavení pomocí Gaze, včera Leyenová velmi rychle ztrojnásobila tzv. humanitární pomoc na 75 milionů. EU spolu s členskými státy jsou největším donátorem Palestincům, za poslední desetiletí to bylo přes miliardu eur přímé finanční pomoci. Je zřejmé, že tyto prostředky plynou zkorumpovaným elitám a na lid se moc nedostane. Tento způsob pomocí posiluje již tak silné klanické struktury. Jediným rozumným způsobem pomoci jsou investice do výrobních zařízení a do jejich výstavby, to se ovšem v EU nedovoluje, šlo by o konkurenci nízkoproduktivním jihoevropským zemím EU.
Když se podřezávali v Izraeli Židé, nikdo v Gaze neprotestoval, ale evidentně by se s chutí přidali v podstatě všichni, a tak to probíhalo vždy v minulosti. Pět spravedlivých Sodomy se v Gaze těžko najde, stejně tak jako rozumné geopolitické řešení. Snad pouze vojenský pozorovatel ruských novin Gazeta plukovník s afghánskou zkušeností Michail Michailovič Chodarenok adekvátně analyzuje situaci a navrhuje velmi inspirativní řešení. I když předevčírem hlava Shin Bet Ronen Bar v poselství pracovníkům služeb vnitřní bezpečnosti, v úžasném gestu v Česku nikdy neviděném, vzal zodpovědnost za vpád Hamasu do Izraele na sebe, ruský plukovník však pochybuje o častém tvrzení, že izraelské tajné služby selhaly. Píše, že žádné signály o vpádu Hamasu do Izraele neexistovaly ani ve vnitřní Gaze. Palestinci na kovadlinách kuli v tisících rakety Kasam, ale to dělají už roky, stejně jako pohyb buldozerů kolem hranic je téměř každodenní. Hamas během 20 minut vypálil z blízkosti na Izrael 5000 raket, s takovou intenzitou si nikdo na světě neporadí. I slabě efektivní protiraketový systém by stál stovky miliard dolarů. Izraelské vojenské velení musí vyřešit klíčovou otázku, zdali je nutné se s protivníkem jako je Hamas držet Ženevských konvencí vedení války z roku 1949. Izrael na to musí odpovědět ve světle událostí posledních dní, kdy Hamas bez skrupulí zlikvidoval účastníky hudebního festivalu a přilehlých kibuců.

Na Blízkém východě se často stírá rozdíl mezi civilním obyvatelstvem a teroristy. V hustě zalidněné Gaze nelze separovat objekty Hamasu od civilního obyvatelstva, které je dobrovolným živým štítem. O tom, že by Tsahal nebyl schopen rozbít struktury Hamasu, není pochyb, píše plukovník, jde o to, aby Tsahal zasadil tak silný úder, který by Hamas na dlouhé roky pacifikoval. Hlavní otázkou je, co dělat s enklávou Gaza. Vojenské expertízy mluví pro radikálnější řešení – zničit celou infrastrukturu enklávy a obyvatelstvo vysídlit, připadají v úvahu teritoria Libye a Somálska. Na území Gazy zřídit přírodní park a problém tak navždy vyřešit. Přesunout dva miliony lidí není nemožné, např. na konci světové války nebylo problémem přesunout z Československa a Polska daleko větší počty lidí. Je-li proklamovaným strategickým cílem Hamasu zničení Izraele, pak neexistuje důvod, aby se této logiky nedrželo i vedení židovského státu, dovozuje vojenský pozorovatel ruské Gazety.

(40 votes, average: 4,08 out of 5)

Loading...