Ukrajinská scénka z nemocnice

MATOUŠ BULÍŘ

Dnes jsem byl v nemocnici svědkem zajímavé scény, kterou vám převyprávím tak jak se nakonec poskládala v rámci konverzace lidí namístě to řešících.

Aktéři sestra na recepci, řidič záchranky (záchranář) a náctiletý Ukrajinec.

Ukrajinka se svým synem, odhadem tak 16-18 let přišla do nemocnice a chtěla pro svého syna “ošetření/kontrolu” na kožním oddělení.

Syn jakožto Ukrajinec neměl kartičku pojištěnce a tak jim bylo řečeno, že si musí dojít kousek vedle na cizinecké oddělení, kde jim vyjedou nějaký papír a s tím syna budou moct “ošetřit”.

To se Ukrajince nelíbilo a dožadovala se ošetření. Když neuspěla, vyšla ven před nemocnici, zašla vedle do supermarketu a prostě si pro syna zavolala záchranku, aby ho odvezla zpět do té nemocnice.

Záchranářům řekla, že jí prý nemocnice odmítla syna ošetřit.

Na recepci se řešilo, že to je lež, že to ten záchranář musí přepsat či dopsat, jelikož když to v té své zprávě nechá, že byl Ukrajinec bez nutných papírů odmítnut, budou z toho mít problémy… I doktorka potvrzovala, že to je jak říká sestra a ne Ukrajinka.

Tu matku jsem neviděl, toho kluka ano. Stál tam, nic neříkal, nic mu na první pohled nebylo a připomínám, mělo to být na kožní a navíc být to vážné, tak ho vezmou přeci hned, ne?

Takže chápete tu oprsklost? Nemocnice vás požádá, ať si dojdete o kousek dál nechat dát potvrzení a vy si zavoláte záchranku, protože váš syn má, já nevím, pupínek na nose…?

Záchranku, kterou mohl potřebovat někdo skutečně nemocný či zraněný?

Třeba mu něco bylo, ale jak říkám, kluk odhadem 18, viditelně nikde nic, v pohodě tam stál a koukal jak to záchranář se sestrou řeší ale tedy nevypadal, že něčemu z toho rozumí.

Píši o tom proto, že já osobně podobných zážitků mám více a hlavně se ke mně dostávají zážitky jiných lidí, co se týče chování Ukrajinců u nás v republice a ono to prostě do sebe zapadá, ten modus operandi tu je.

Oni se tu chovají, ne všichni samozřejmě, jako by jim to tady patřilo a my tu jsme jen od toho jim sloužit a plnit jejich přání a uspokojovat jejich potřeby.

A jak to dopadlo nevím, jelikož jsem byl objednaný a tak jsem nemohl setrvat až do úplného vyřešení a musel jsem pokračovat dál kam jsem potřeboval.

Neberte to ode mě nikterak dramaticky, prostě jen jako jeden z mnoha ne úplně všedních zážitků pro tento den…

Samo o sobě toto nemá žádnou vypovídací hodnotu ohledně Ukrajinců a normálně bych to ani nepsal, nebýt toho, že tu jsou umlčováni v podstatě všichni, co si dovolí napsat cokoliv negativního, byť pravdivého, směrem k Ukrajincům zde pobývajících. (“Mejnstrým” si dělá autocenzuru a média mimo hlavní proud jsou označena za dezinformační, když tak učiní)

MatousBulir.cz

(41 votes, average: 4,22 out of 5)

Loading...