Už zase chybí důležitý lék

Hydroxymočovina je látka používaná v lékařství už od druhé poloviny 19. století. V 60. letech 20. století se stala hlavním lékem v terapii tak zvaných myeloproliferativních nemocí, což je široká skupina zhoubných nemocí krve. Zvykli jsme si lék běžně používat. Já osobně jsem předepisoval přes deset balení tohoto léku měsíčně. Lék, o kterém je řeč, obsahuje hydroxymočovinu a jmenuje se Litalir. A najednou u nás poměrně náhle žádný Litalir není. Jak to?

Firma, která léčivo desítky let vyráběla, se rozhodla výrobu ukončit a převést práva na jeho výrobu na jinou společnost. Proč to udělala? Jde o starý lék, který není v kontextu nových protinádorových léků drahý, tudíž není asi příliš lukrativní tento lék vyrábět. Opakovaně se setkáváme s tím, že farmaceutické společnosti nemají zájem o výrobu nebo o udržování registrací levných a dlouho používaných léčiv (to ovšem neznamená, že to nejsou léky účinné, často jsou to léky nezbytné). Jedna firma tedy lék přestala vyrábět a druhá zatím přes původní proklamace nebyla schopna zahájit dodávky tohoto léku. Nutno říct, že původní výrobce lék vyrobil do zásoby, než jej nový výrobce začne vyrábět. Ale tyto zásoby už došly.

Litalir je jediný lék s obsahem hydroxymočoviny, který je registrován pro použití v České republice. Ale v jiných zemích tomu tak není. Tam mají další léky se stejnou účinnou látkou. Ve chvíli, kdy Litalir došel, začali jsme předepisovat lék Hydrea. Jelikož tento lék není registrován a nemá u nás úhradu, nemocní si lék museli platit – asi 1200 Kč za jedno balení. Hydreu jsme dováželi z Polska. Když ovšem Poláci zjistili, že jim Hydrea rychle mizí ze skladů, zakázali její vývoz. Takže naši distributoři léků nabídli lékárnám jinou alternativu, lék Syrea – s doplatkem za jedno balení 5000 Kč. Je zde sice možnost úhrady zdravotní pojišťovnou, ale o tuto možnost se musí dopředu žádat a tento proces trvá několik týdnů. Zpětně nelze úhradu proplatit a cena léku se nepočítá do limitu 5000 Kč, nad který pojišťovny některé doplatky pacientům uhradí.

A přitom na Slovensku, ale i v dalších zemích, mají pacienti k dispozici lék Hydroxycarbamide. Dokonce někteří z našich nemocných nelenili a zajeli na Slovensko, kde jim ve Skalici nebo v Bratislavě vydali lék Hydroxycarbamide na recept vystavený českým lékařem na Litalir. A doplatek? Necelých 30 eur.

Příběh má naštěstí dobrý konec. Nakonec se Ministerstvu zdravotnictví spolu s Českou hematologickou společností podařilo zajistit z Maďarska 12 000 balení léku Hydroxycarbamide za cenu 900 Kč za balení.

I přes tento happy end ale jde o další důkaz, že dodávky mnohdy i nezbytných léků stále častěji selhávají, že tuto situaci bohužel není schopen žádný z našich úřadů, které mají danou problematiku na starosti, předvídat a včas zasáhnout. A je jasné, že se farmaceutický průmysl bude výroby levných léčiv nadále zbavovat, i když jde o léky účinné a mnohdy nenahraditelné. Navíc většina účinných látek, které jsou v lécích kterékoliv z farmaceutických společností, se vyrábí v Indii nebo Číně. To dále zvyšuje křehkost systému výroby a dodávek léků našim nemocným.