V Číně superinteligence, v EU sázka na slabší IQ |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Komisařka Dubravka Šuica, kterou na post nominovali lidovci, je v Evropském parlamentu velmi kritizována konzervativními poslanci. Šuica minulý týden představila unijní odpověď na evropskounijní vymírání a následnou redukci pracovní síly, tzv. Demography Toolbox. Šuica navrhuje potencovat imigraci, i když pro formu k tomu dodává, jak je zvykem, vysoce kvalifikovaných. Chce je brát v zemích, kde žádní kvalifikovaní nejsou. Navrhuje rekvalifikovat mladé s VŠ diplomem na užitečné obory, pokud tím myslí absolventy mizerných humánních fakult typu brněnské Fialovy, v tomto bodě se neplete. V projektu se navrhuje vytvořit takové pracovní prostředí, kde by se přirozeným způsobem umožnilo seniorům, aby dál pracovali. Musela by to být ovšem leprosária, protože v EU panuje nenávistná ideologie proti starým pracujícím, kterou indoktrinují její bruselští kolegové školské systémy a média, pracující člověk po padesátce je v unijní ideologii považován za malomocného.

Šuica vidí v afrických zemích demografický rezervoár pro Evropu. Na její nesmysly reagoval schopný poslanec a starosta Beaucaire Julien Sanchez z Rassemblement national, tedy kolega Babišových lidí v parlamentní frakci. „Redukovala Evropu na trh. Imigrace není žádným řešením, uchování evropské identity je morálním zákonem.“ Řada dalších poslanců jako poslankyně Legy Silvia Sardone poukazovala na islamizaci řady evropským měst: „Naše křesťanská kultura je nahrazována. Je to černá můra proti níž se nic nedělá..“ Konzervativní poslanci navrhovali alternativní přístupy, jednou z nich může být maďarský model, tato země tradičně velmi nízké porodnosti, z povýšení porodnosti udělala prioritní cíl politiky a vládě se podařilo o pár bodů vylepšit demografické ukazatele. Maďarská poslankyně Zsuzsanna Borvendég odsoudila unijní konzumní přístupy: „Nahrazování evropské populace musí přestat, Evropa musí akcentovat tradiční rodinný model, který jediný je zárukou individuálního štěstí a sociální stability.“ V debatě o Demography Toolbox se vyjevil hluboký příkop mezi tábory, na jedné straně nevolení komisaři, kteří desetiletí opakují imigrační floskule, proti konzervativním a identickým poslancům, kteří mají blízko k evropskému lidu, pro konzervativce má tradiční rodina nejvyšší politickou prioritu.

Neuplyne den, abychom nečetli, že Čína ve svém rozvoji sází na robotizaci a široké uplatnění umělé inteligence a na vylepšování znalostního profilu již tak excelentních učilišť, na druhé straně unijní vládnoucí kasta bude dál vnucovat Evropě masovou imigraci ze zemí extra slabého IQ. ČR se nenachází v porodnostním pásmu přímého vymírání jako řada unijních zemí, a asi nám bezprostředně masová imigrace černochů nehrozí, ale fanatičtí stoupenci EU nemusí závidět jiným zemím, v Česku nesrazí IQ masová imigrace, ale aktivity unijních pověřenců pro školství. Podle ministra Beka „méně znalostí, znamená víc kompetencí“ a tedy klasifikace školního výkonu není nutná. Jakou školu Bek absolvoval, resp. k čemu má vůbec kompetence, pro školství je evidentně nemá.

V Česku největší podíl na likvidaci tradiční vysoké gramotnosti nemá ani masová imigrace nízkého IQ, ani závislost na mobilu, ale Bek a jeho předchůdci. Tím jsme v Evropě výjimeční. V školním systému deformovaném Bekem a spol. 64% absolventů 9. tříd je v chemii nedostatečných, 16% nedokáže číst. V mezinárodním hodnocení PISA studie česká gramotnost řadu let klesá, např. 25% patnáctiletých je matematicky negramotných.

Závislosti na komunikačních technologiích vede ke znepokojivému trendu moderní doby, k nárůstu funkční negramotnosti a neschopnosti se soustředit, začíná to nejmladšími a dnes pohlcuje i starší generace. Píše se o tom, publikuje se na toto téma řada přesvědčivých studií, bylo by logické očekávat, že problém se dostane do záběru mocných a politiky. Místo hledání odpovědi na tento velmi negativní jev, česká politika posledního čtvrtstoletí byla svými ministry školství většími škůdci duchovní úrovně mladých lidí než téměř drogová závislost na mobilu. Usurpace školského systému perverzní evropskounijní ideologií, trénink školní mládeže na rezignaci na kritické myšlení, jak jsme viděli i s pomocí prokurátorů, a skrytá infiltrace hnusných woke principů do školství. Obtížně se dá vyhodnotit, která z těchto variant je pro zdravý zdravý rozum horší, ministerstvo školství nebo závislost na mobilu.