Evropa byla v posledních letech doslova v područí zelené ekologie. Ze všech stran jsme slyšeli pouze klima, emise, dekarbonizace a Green Deal. Všechno se podřizovalo snižování emisí. Vůbec se přitom nebraly ohledy na to, že je tato cesta neprobádaná, nepropočítaná a z řady důvodů riskantní.
Já jsem si proto založila malý projekt Moje zelená a snažila se na rizika a chyby upozorňovat. Mnohokrát jsem psala o tom, že sázka na plyn je průšvih jak z ekologického (hlavně kvůli metanu), tak politického a bezpečnostního hlediska (hlavně kvůli Rusku). Stejně tak jsem varovala před nárůstem pálení biomasy, a to kvůli masivnímu kácení lesů a nesmyslnému převážení dřeva napříč planetou. Upozorňuju i na možná rizika nárůstu obnovitelných zdrojů, protože těmi se také nikdo nezabývá, i když samozřejmě existují. V první řadě jde o to, co se bude za pár let dělat s těmi miliardami solárních panelů či rotorů a konstrukcí větrníků. Recyklace totiž stále není zdaleka vyřešena, což vede mj. k tomu, že se dnes zakopávají do bývalých uhelných dolů a k dalším nesmyslům. V neposlední řadě je zde potom riziko závislosti na Číně, která v tichosti ovládla těžbu většiny potřebných drahých kovů a dalších surovin hlavně v Africe a má téměř monopol na výrobu solárních panelů a dalších součástek.
Asi nejvíc mi ale vadilo a vadí, že Evropa za svým vytouženým cílem v podobě uhlíkové neutrality sprintovala doslova po hranici propasti jménem snížení konkurenceschopnosti a dokonce nedostatku energií. Nyní už na hraně této propasti doslova balancujeme, nebo spíše už začal pád. To znamená bezprostřední ohrožení nás všech. Vysoké ceny znamenají, že všichni zchudneme. Navíc nám hrozí, že nám bude zima.
To kromě jiných negativ samozřejmě znamená, že se z ekologického hlediska zařadí brutální zpátečka. Každému bude úplně jedno, jestli bude mít teplo díky dřevu, uhlí, nebo třeba pet lahvím plným kdejakého svinstva.
To všechno dohromady je obrovský průšvih, ke kterému přitom vůbec nemuselo dojít. Stačilo, aby se západní svět choval rozumně a racionálně. Aby se samozřejmě věnoval ochraně životního prostředí a klimatu, ale dělal to s ohledem na realitu a svou vlastní bezpečnost. To se bohužel nedělo. Místo toho se dekarbonizovalo o sto šest. Greta Thunbergová sice křičela, ať se naslouchá vědcům, ale myslela tím pouze klimatology. A politici ji v tom slepě následovali. Nikdo nevěnoval pozornost varování fyziků, ekonomů či odborníků na energetiku.
Teď jsme v situaci, v jaké jsme. Pořád to ještě vypadá, že to snad nějak zvládneme. Ale bude to nejspíš strašně bolet. Jak nás, tak i životní prostředí a klima.
Paní autorko, nebuďte zbabělá….my jako občané toho nejdemokratičtějšího státu v EU radši zmrzneme, než bychom uhnuli z naších ideálů. Bolševici taky nedbali na nepohodu a bojovali za své ideály. A my, i když se teď nazýváme demokraté, jsme v duši bolševici. A proto neuheme, radši zmrzneme.
Nouze naučila Dalibora housti, toť přec stará známá věc. Takže bohapusté kecy.