“Vadné” názory Yusuke Narity

LIBOR ČÍHAL

Mladý, pohledný Japonec ne moc apetytlich názorů Yusuke Narita učí na americkém Yale, v New York Times (NYT) si posvítily na jeho podivné názory. Japoncův případ evokuje českou kauzu Skála, který kvůli svým náhledům přišel o prezidentskou kandidaturu, jak sám říká, lidé se báli podepsat jeho kandidátské archy. Zde má Skála pravdu, Rakušan a spol. by se dostali k adresám jeho sympatizantů. Absurditu českého procesu si uvědomíme na pár informacích z přelíčení, Skála tvrdí, že má argumenty a soudce říká, že jim nevěří. Skála je historik, který dokáže profesionálně žonglovat s historickými pojmy, soudce, jak se dá tušit z úrovně všeho duchovního v Čechách, historii zná z rychlíku a jak víme, česká spravedlnost má formát nabiflovaných ideových dogmat. O masové vraždě Poláků v Katyni věděla v předpřevratovém období intuice lidu, a ta se neplete, mainstream, který intuici lidu nejen nevěří, ale do krve nenávidí, se odvolává na bývalé komunisty Gorbačova a Medveděva.

V totální absurditě duchovně poloudušeného Česka se stal vadný názor starého politika jedním z centrálních mediálních zábav. Pokud by soud měl být objektivní a spravedlivý, pak by soudce musel být na výši problému a dobře znát historii, být schopen syntetizovat historická fakta, která by musel perfektně ovládat a proměnit historický rozum ve spravedlnost, kdo to v Čechách umí? Je směšné očekávat, že v Holešovicích se to najde. Jediným snesitelným řešením je vyhnout se podobným přím, odůvodněné mohou být snad pouze tehdy, pokud se režim rozhodl, že lidu důrazně vysvětlí, že názor je už podle definice režimně konformním názorem.

V New York Times (NYT) referují o veřejně propagovaných náhledech yalského profesora Yusuke Narity, v Americe při vší bídě vládne taková svoboda názoru, že nikoho nenapadne profesorovi vyhrožovat soudy, a už vůbec to nenapadne prokurátory a soudce, na rozdíl od holešovických absolventů nějaké fakulty, dobře ví, že by se tím ztrapnili. Profesorův názor je jakýmsi krajním bodem řešení důchodového problému, který je v Evropě velmi žhavý. V extrémně liberálním systému, v kterém se nacházíme, bylo jenom otázkou času, kdy se podobný názor objeví, soudy se tím zabývat nebudou, i když profesor Yusuke Narita propaguje plošnou genocidu staré populace. NYT na rozdíl od mainstreamové prezentace Skálova případu, profesionálně konfrontují argumenty Yusuke Narity s argumenty amerických kapacit a je na čtenáři, ne na soudech, aby si vybral. Tyto dva případy poodhalují jeden problém krizového stavu západního politického systému. Často teoretici demokracie tvrdí, že demokracie se může plně rozvinou jen v dimenzi malých řeckých polis, kde každý občan je motivován k participaci, tvrdí se, že zastupitelská demokracie většího celku často vede k odumírání demokracie. Vidíme, že dnes tato teze neplatí, velké celky, jako USA, Francie, atd., nedovolí úplné zardoušení systémové alternativy, a to jak vadné, tak přirozené a regenerující. Dík vše ovládajícímu konzumu k tomu dojde právě v malých celcích, jako je Česko, Slovensko, Bulharsko atd., kde konzum úplně zbortí občanské aktivity a tím se zbortí celá demokracie, ve velkém populačním celku alternativa a politická variabilita velmi vzácně úplně odumřou.

Profesor Yusuke Narita v mnoha interview a na univerzitě propaguje své řešení problému se stárnoucí společností, “je to tak snadné”, napsal v roce 2021, “kolem dokola, nepomohla by masová sebevražda (seppuku) starých lidí”. Seppuku známe z japonských filmů, šlo o sebevykuchání zneuctěného samuraje v 19. století. Pokud by liberální EU režim japonský profesor inspiroval, pozor na nástroje, meč musí být dost ostrý, jinak to dotyčnému způsobí velké utrpení, jak známe z jednoho staršího samurajského filmu, kde je tento fakt centrální zápletkou. Kupodivu američtí studenti na yalské uni profesora nedefenestrovali, jako v případě učitele anglické shakespearovské literatury, ale projevují zájem o osvětlení profesorových idejí. Profesor je vizuálně dokumentuje na scénách ze švédského filmu Midsoomar, kde se staří sebevražedně vrhají na útesy. Nejspíš zapomněl na dobrý inspirativní film k řešení důchodového problému liberálního světa, který se dával v roce 1987 v Praze, Balada o hoře Narajamě, staré nosili umřít na horu za dědinou. Profesor studentům vysvětluje, že posouzení je-li švédská metoda dobrá nebo špatná, nechá na nich. “Pokud soudíte, že je to dobré, pak můžete tvrdě pracovat na tom, aby se něco podobného vytvořilo..” V jednom interview tvrdí, že jaká forma euthanasie je dobrá, je otázka diskuze. Jindy Narita říká, že jeho ideje byly vzaty z kontextu, vlastně usiluje o to, aby staří lidé byli vytlačeni z politiky a byznysu. V NYT píší, že profesor má na socsítích statisíce fanoušků, mladí jsou prý velmi frustrovaní, gerontofilní společnost blokuje jejich ekonomický progres.

Na twitteru má profesor motto: “Věci, které nesmíte říkat, jsou obvykle pravdivé.” V NYT americké a japonské kapacity argumentují proti profesorovým názorům vesměs tím, že potencuje nenávist vůči zranitelné části populace, to je sice pravda, ale tyto argumenty nemají sílu podobné názory vyvrátit. Může se argumentovat morálními tabu civilizované společnosti, ale nejsilnějším argumentem bude osvětlení smyslu stárnutí, významu staré populace pro společenskou stabilitu, i její užitečnost, která není prvoplánová. Proč společnosti, které západní propaganda vydává za diktátorské, jako Vietnam, Čína, nebo autoritativní Indonésie, Singapur atd., nemají problémy se stárnutím a staré zabíjet tam nikdo nediskutuje?

(7 votes, average: 4,71 out of 5)

Loading...