Válečný rozpočet, akční plán. Co to, proboha, je?

Premiér také říká: „Pokud se ale ekonomická situace v průběhu příštího jara bude vyvíjet alespoň trochu uspokojivě…“ Ptáte se mne, co si pod tím představuji – ale já bych se na totéž ráda poptala pana premiéra. Ona totiž letos minimálně po první tři kvartály v průměru ekonomika dosud roste. A kdy jindy by měl být rozpočet přebytkový nebo aspoň vyrovnaný než v době, kdy ekonomika roste?! A v příštím roce už budeme v recesi. Tedy pokud je ekonomicky aspoň trochu ospravedlnitelný nějaký deficit rozpočtu, pak to je v recesi – a ta teprve přichází. Jak by tedy z pohledu veřejných financí mohla být na jaře situace lepší než letos?

Jasně, většina lidí mi v tomto bodě namítne: „Ale máme přece energetickou krizi a bla bla…“ Ano, máme. A ne, nemá toho mnoho společného ani se zločincem Putinem, ani se schodkovým rozpočtem! Myslíte, že by nám plyn tak strašně zdražil, kdyby ho Německo nespotřebovávalo na výrobu elektřiny? A myslíte, že by elektřina tak strašně zdražila, kdyby ji Německo nevyrábělo z plynu? A myslíte, že by Německo vyrábělo elektřinu z plynu, kdyby si předtím Německo neodpojilo své jaderné a tepelné elektrárny? A myslíte, že Putin Německo nutil zničit si své elektrárny? Čtyřikrát zní odpověď NE!

Jinými slovy, odvolávat se na „špatnou situaci“ a na „válku“ jsou jen nesmyslné záminky, jak prodat veřejnosti, proč to neděláme dobře.

Kritikům toho, že vláda nepodniká kroky ke snižování strukturálního schodku, ministr financí Zbyněk Stanjura vzkázal, co by to znamenalo: „Buď zvýšíme daňovou zátěž občanům a firmám, nebo razantním způsobem snížíme výdaje státního rozpočtu, jinými slovy omezíme rozsah služeb, které stát poskytuje ať už občanům, institucím, samosprávám nebo firmám.“ Prý to nebude rychlé, jednoduché ani bezbolestné. Dá se odhadnout, kde nejspíš začne pětikoaliční kabinet krotit výdaje, jak se po více než roce od voleb teprve začíná chystat?

Ministr Stanjura děl pravdu pouze částečnou: zvýšení daňové zátěže totiž už do rozpočtu moc dalších peněz nepřinese. Jsme už dávno za vrcholem takzvané Lafferovy křivky; zjednodušeně řečeno, každé další zvýšení daní už dusí ekonomiku natolik, ekonomika už tak lapá po dechu, že to vede naopak ke snížení daňových výnosů. Teď už bychom nejspíš víc příjmů získali naopak snížením daní…

Ale pravdu má ministr v tom, že snížení schodku by znamenalo drastické snížení výdajů z rozpočtu. Ale opět ani v tomto není pravda úplná. Mezi snížením výdajů z rozpočtu a omezením služeb státu totiž není rovnítko. Rostoucí počet státních úředníků je snad totéž jako služby státu? Opravdu čím více státních úředníků šikanujících soukromý sektor, tím lepší služby státu? Opravdu přerozdělování státních dotací (třeba na Čapí hnízdo) je totéž jako služba státu občanům? A nechť si každý sám odpoví, kolik oněch „služeb státu“ je opravdu užitečných a kolik je vynuceným a nikým nechtěným „dobrem“, které páchá mnoho zla.

Na internetových diskusích k rozpočtu to nejrůznějšími ohlasy jen vře. „Nevím, proč bych měl splácet půjčku na Ukrajinu, platit politické náměstky a 8 000 nových darmožroutů v úřadech.“ To je jeden z příspěvků, jehož autorovi vadí, že si koalice odhlasovala libovolný počet politických náměstků na ministerstvech s tučnými platy, v rozpočtu počítá s navýšením státních zaměstnanců v příštím roce o osm tisíc a že pomáhá Ukrajině možná až nad rámec toho, co si naše země může dovolit. Jaká odpověď na tento „hlas lidu“ by byla namístě?

Ani já nevím, proč bych měla splácet půjčku na Ukrajinu, platit politické náměstky a 8 000 nových darmožroutů v úřadech. Jediná relevantní odpověď státu by tedy byla sebereflexe a zrušení všech těchto bodů.

Francie se začíná ohrazovat proti tomu, že Američané prodávají plyn do Evropy násobně dráž než svým domácím zákazníkům. „Platit za plyn čtyřikrát víc než vaše vlastní firmy se dá těžko považovat za přátelství,“ rozzlobil se prezident Emmanuel Macron. Tím se jenom víc rozevírají nůžky, protože Spojené státy mají už řadu let výrazně nižší ceny elektřiny i plynu pro domácnosti i firmy než Evropa. A totéž platí u benzínu a nafty. Protože USA nejsou jediným konkurentem, který má výrazně levnější energie, nabízí se otázka, kam Evropa kvůli své politice typu povolenek či dotací na obnovitelné zdroje ekonomicky spěje, pokud ten trend nezastaví?

Vážně to chcete slyšet, kam Evropa spěje, respektive už se svou rádoby zelenou politikou dospěla? Ale ne, nebudu to říkat, nemusíme být vulgární, že. Takže jinak: dospěli jsme s touto rádoby zelenou politikou k dnešní inflaci a k dnešní ceně energií.
Pokud se panu Macronovi nelíbí, že Američané prodávají do velké dálky plyn dráže než do malé dálky, pak plyn kupovat nemusí. Může se spolehnout třeba na plyn ruský. Ach, počkat, on vlastně plyn ruský zrovna není k dispozici, že? To je ale smůla… No tak v tom případě pan Macron asi bude muset kupovat dražší plyn od Američanů.

Ono to tak totiž v obchodě chodí: cena je tak vysoká, nakolik je zákazník ochoten platit. A když něco hodně potřebujete, protože si předtím kvůli hloupé ideologii zničíte své vlastní zdroje, pak jste ochotni platit hodně. A přátelství do obchodů netahejme. To je na obchodu to krásné: není ideologický, není emotivní, zato dobrovolný obchod je vždy výhodný pro obě strany. Jinak by se totiž neuskutečnil.

V zemích Evropské unie nejspíš bude brzy zakázané prodávat televize s rozlišením 8K, a to dřív, než se stačily na trhu prosadit. Vysoké rozlišení není důvodem k zákazům, ale všechny obrazovky prodávané v EU budou muset od března splňovat přísnější požadavky na spotřebu kvůli aktualizaci závazného indexu energetické efektivity. Televize s rozlišením 8K budou mít stejný limit spotřeby jako 4K televizory, což je fyzikální problém, protože kvůli jemnější mřížce obrazových bodů potřebují 8K televize silnější podsvícení, aby dosáhly stejného jasu jako 4K televizory. Energetický index měl sloužit k vytlačení neefektivních zařízení z trhu, ale co teď, když z trhu vyhání inovativní zařízení nebo prostě „luxusní“ zboží?

8K rozlišení není „luxusní“ zboží, je to prostě evoluce. A přesně tady je vidět, jak se Evropa se svou ideologií vrací na stromy. Nic jako index energetické efektivity nemá existovat. Kdyby se Evropa chovala tržně, nikdy by neměla problém s nedostatkem energie. Nikdy by se nedostala do energetické krize. Nikdy by si nezačala vynucovat Green Deal. A nikdy by nemohlo dojít k tomu, že stará technologie zvítězí nad novou technologií. A protože v Asii žádné takové ideologické opatření existovat nebude, Asie půjde technologicky dál. Evropa relativně k Asii zchudne. A protože chudé země se vždy chovají méně ekologicky než bohaté země, bude Evropa časem nejen méně ekologická, ale také naprosto ekonomicky převálcována Čínou. Ta nás může jednoho dne slupnout jako malinu a doslova nás v ekonomickém slova smyslu „zkolonizovat“ – v tom smyslu, jako to udělala s některými africkými zeměmi.

Podnikatelské odbory upozornily na další z omylů ministra vnitra Víta Rakušana, který oznámil, že pro běžného občana bude zrušena povinnost používat datové schránky. Přitom žádná taková povinnost ze zákona neexistovala. Především ho, ale i vládu vyzývají, aby od ledna příštího roku tuto povinnost nezaváděli pro OSVČ. Měl by ministr vnitra respektovat jejich námitky z otevřeného dopisu (viz níže), nebo by měl trvat na svém, protože datové schránky jsou báječnou inovací pro živnostníky bez ohledu na jejich dosažené vzdělání a věk?

Báječná inovace se pozná tak, že si ji trh vynutí a všichni ji chtějí, takže nakonec sama spontánně převálcuje vše starší, takovou inovací bude třeba 8K rozlišení v neevropských zemích. Státem nařízená povinnost, kterou většina nechce, není báječnou inovací, ale šikanou.