Průmysl parazitů ve školství a sociálních službách




Sdílet článek:

Rád bych se tímto paní Laurenčíkové zeptal, jak konkrétně inkluze obohacuje zdravé děti, a v čem a jak je učí spolupracovat. Protože mě opravdu nic nenapadá.

Dělal jsem asistenta pedagoga na základce a učitelka ze mě byla nervózní jak sáňky v létě. Inkludovaný chlapec po dětské mozkové obrně byl vyvoláván mnohem častěji než jiné děti, protože měl u sebe svého dospělého ochránce, který by v případě jeho zanedbávání mohl na paní učitelku žalovat. Takže byly pro jistotu zanedbávány a zdržovány zdravé děti.

Přirovnal bych to ke společné olympiádě zdravých s postiženými, kteří kvůli svému handicapu odstartují běh na 100 metrů až z padesátého metru. Pokud jim udělá radost (o čemž silně pochybuji), že za těchto okolností se možná vyrovnají zdravým, je to sice hezké, jenže my bychom handicapovaným měli pomáhat, nikoliv se jim přizpůsobovat. Až jednou tímto stylem budeme pečovat o každého, kdo je na světě nějak znevýhodněný, budeme o sebe muset pečovat skoro všichni navzájem.

Sociální paraziti, kteří nejdřív vystudují gender, veterinární sociologii, nebo podobně závažný, užitečný a vysoce eticky ceněný obor, který je bohužel v praxi zcela nepoužitelný, to následně společnosti vracejí tím, že vymýšlejí inkluze, záchody pro třetí pohlaví nebo eutanázii pro žížaly. Oni vlastně nestudují proto, aby posléze našli žádoucí pracovní a společenské uplatnění, ale proto, aby nám dodávali nevyžádané filozofie a pomatená náboženství.

Nejsou řemeslníci, nejsou technici, nejsou inženýři, zoufale chybí lékaři a ti zubní už skoro vymřeli. Ale české superženy statečně rozšiřují řady akademiků vědeckými pracemi např. na téma Souvislost mezi osobností majitele a behaviorálním profilem jeho kočky

nebo Současný život „superžen“ po zániku primární rodiny.

To jsou totiž názvy obhájených diplomových prací na Univerzitě Karlově. Za toto se dnes udělují vysokoškolské tituly! Legitimizace veganství v přátelském vztahu je další podobná úchylárna. Připravte si kyblíky, budeme zvracet.

Zde malé defilé díla českých akademiček.

 

Že to není trapné všem těm současným i budoucím otitulovaným genderovým a lidskoprávním krysám, které brzy zničí naši prosperující civilizaci třeba Genderovou analýzou neziskových organizací poskytujících služby příchozím (samozřejmě obhájeno), to se dá s notnou mírou sebezapření ještě i pochopit, neboť dnešní studentky už v nemocném světě vyrostly. Ale že je s podobnými průjmy nepošlou zpátky do střev aspoň jejich učitelé, jejichž velká část přece ještě musí pamatovat časy, kdy slovo gender nikdo neznal, to mi nejde na rozum.

Za chvilku budou na jednoho člověka, který skutečně pracuje, dohlížet dva kontroloři kvality, jeden poradce pro lidská práva a jeden ombudsman pro sexuální menšiny. Deža s krumpáčem bude ve výkopu hlídat pracovník Antirasistické ligy mistrů, který o tom povede záznamy, a bordely bude lektorovat sociální pracovnice s docentským titulem, která povede evidenci o slevách pro vozíčkáře a sociálně slabé. Humanitární neziskovka s názvem „Šťastné přirození pro všechny“ se 150 zaměstnanci a ředitelkou s platem 85 tisíc měsíčně jednou ročně vydá zprávu o svých bohulibých aktivitách. 200 stran blábolů na kvalitním papíře vyjde v půlmilionovém nákladu a bude se to rozdávat na základních školách jako pomůcka při výuce sexuální výchovy.

Jedna nejmenovaná sociální organizace na Jesenicku zase chodila do romských rodin budit děti, aby nezaspaly do školy. To je ale roztomilé povolání, že? Skoro až poslání. Taky by se mi moc líbilo a vykonával bych jej s láskou a s předstíraným zájmem o dosažení absolutní spravedlnosti. Jen kdybych takový flek dostal! Kdybych měl to štěstí, že bych na daném postu mohl figurovat já, dělal bych samozřejmě všechno pro to, aby mi ten bezva šolich někdo nevyfoukl. Takže bych s týmem veterinárních psychologů a dalších guruů pravdy a lásky usilovně hledal a pravidelně i nacházel všechny možné i nemožné důvody jak zakrýt či alespoň částečně ospravedlnit absurditu svého počínání. Kudy bych chodil, tudy bych vyprávěl o nepostradatelné roli živého lidského budíku při univerzálním řešení problémů, se kterými se romská komunita potýká. Tuto frašku pod pláštíkem pomoci zaručeně nelze nazývat sociální službou, to je dokonalá služba medvědí.

Doufám, že parazitní krize pomine dřív, než se většina normálně pracujících a uvažujících lidí ocitne na dlažbě nebo v blázinci. Doufám, že se dožiju dne, kdy kupříkladu takový genderismus přestane být lukrativním zaměstnáním a stane se bizarní kratochvílí hrstky hysterických zoufalkyň.

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (21 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*