Věda slouží totalitě

Knihu Psychologie totality napsal belgický profesor Mattias Desmet a vyšla v červnu 2022. Na téma vědy a jejího vývoje v posledních desetiletích v knize píše:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Vědecké poznání vedlo k impozantní schopnosti změnit okolní svět prostřednictvím mechanizace a industrializace. Na druhou stranu čelí lidstvo problému, že věda nebo to, co se vědou dnes nazývá, není často přesná nebo spolehlivá.

Věda prošla transformací jako každá ideologie. Na začátku to bylo pojednání, jejímž prostřednictvím se menšina postavila většině. Na konci se věda stala řečí většiny. Na svém počátku byla věda synonymem pro otevřenou mysl, která popírala dogmata. Na konci se stala ideologií, protože na základě ohromných pokroků vědy se někteří lidé překlopili od otevřené mysli k víře, kterou nelze popírat.

Víra, která umožňuje vybudovat si kariéru podle hesla „publikuj nebo zemřeš” nebo bagatelizovat a znevažovat názorové odpůrce.

Replikační krize aneb když pokaždé vyjde něco jiného

V okamžiku, kdy se vědecké poznání stalo ideologií, ztratilo schopnost říkat pravdu. Nic to neilustruje lépe než replikační krize, která vypukla v akademickém světě v roce 2005. Krize se objevila, když se na světlo dostala řada případů vědeckých podvodů. Zjevné podvody byly relativně vzácné a nejsou největším problémem. Největším problémem jsou problematické metody výzkumu, které se staly velmi rozšířené.

Daniele Fanelli provedl v roce 2009 systematický průzkum a zjistil, že minimálně 72% vědců je ochotno mírně upravit svoje vědecké výstupy.

Tohle všechno se projevilo v problému neopakovatelnosti výsledků vědeckých experimentů. Pokud několik výzkumníků provedlo ten samý experiment, došli k jiným závěrům. Například v biomedicínských experimentech nebyli vědci schopni zopakovat výsledek experimentu ve většině případů.

Psychologie a medicína na chvostu

Replikační krize neznamená pouze nedostatek svědomitosti ve výzkumu. V prvé řadě ukazuje na krizi metody, kterou je věda prováděna. Pokud se podíváme na vědecké obory, které mají nejhorší výsledky při opakování experimentů, je jasné, že způsob měření výsledků hraje důležitou roli. V chemii a fyzice nebyly výsledky tak špatné. Ale v psychologii a medicíně je situace bídná. V těchto oborech posuzují výzkumníci extrémně komplexní a dynamické systémy: fyzické a psychické fungování lidských bytostí.

Skandál thalidomide

To vysvětluje, proč mohou být léky po testech považovány za bezpečné, aby se později zjistilo, že mají závažné vedlejší následky. Nejznámějším případem je skandál s látkou thalidomide, která byla uvedena na trh jako lék proti úzkosti a nespavosti v roce 1958. V roce 1961 bylo zřejmé, že lék způsobil závažné deformace u nejméně deseti tisíc novorozenců, z nichž téměř polovina zemřela při porodu nebo krátce po něm. Největší záhadou skandálu je, že v mnoha zemích byl lék dále prodáván až do roku 1963.

(Pozn. autora: Podle Wikipedie se jedná o největší lékařský skandál.)

Sami vědci si neuvědomují, že je něco špatně s jejich metodologií. Považují svoje čísla za fakta, přičemž ona čísla představují pouze nepřesný odraz skutečnosti. To samé platí o velké části populace, která slepě věří vědecké ideologii.

Slepá víra vede k totalitě

To je vážný problém zejména současné společnosti, pro které je víra ve vědecké závěry nejspolehlivějším způsobem, jak porozumět okolnímu světu. Slepá víra ve statisticky prezentovanou vědeckou fikci, která opovrhuje fakty, vede k totalitě.

Čísla a grafy prezentované v masových médiích někým důvěryhodným jsou považovány mnohými lidmi za realitu a to je ideální půda pro nástup totalitní byrokracie. Nikdy dříve nebylo tolik takových lidí jako na počátku 21. století.

Ideálním člověkem pro totalitní nadvládu tak není přesvědčený komunista nebo nácek, ale člověk slepě věřící vědecké fikci.

Takhle to vidí belgický profesor psychologie Mattias Desmet, který má zároveň doktorát ze statistiky.