Svoboda slova versus volání po násilí na demonstracích

Právní princip „stare decisis” neboli „zavázáni tím, co bylo rozhodnuto” je jedním z klíčových principů anglosaského práva. Pokud v minulosti soudy rozhodovaly o tom samém sporu nebo sporu velmi podobném, rozhodne soud v duchu předchozích rozhodnutí.

Pouze ve zcela výjimečných případech jsou historická rozhodnutí soudu zvrácena rozhodnutím novějším. Ale stalo se. Šlo o svobodu slova a potraty.

O potratech

Nejčerstvějším příkladem zrušení předchozího verdiktu je loňské rozhodnutí, ve kterém soud řekl, že právo na potrat není ústavním právem jako třeba právo na svobodu projevu. Tím zrušil předchozí rozhodnutí z roku 1973. V odůvodnění rozsudku napsal:

„Soud nemá jednostrannou moc přepisovat Ústavu a vytvářet nová práva a svobody na základě morálních nebo politických postojů soudců. Otázka potratů je nesmírně složitá a kontroverzní záležitost. Ústava je neutrální, a proto musí být i tento soud striktně neutrální. Z tohoto důvodu vrací soud otázku potratů do rukou lidu a jejich volených zástupců, aby tento složitý problém vyřešili prostřednictvím demokratického procesu v parlamentu. Mohou potraty povolit, nebo zakázat.”

Více zde.

O svobodě slova

Druhým příkladem změny názoru jsou rozhodnutí na téma svobody slova. Ve vypjatém období první světové války zaujal Nejvyšší soud před sto lety poměrně striktní stanovisko.

Americký Kongres přijal v roce 1918 zákon o pobuřování. Tento zákon rozšiřoval definici nepovolených projevů zavedených zákonem o špionáži o rok dříve. Zákon o pobuřování výslovně zakazoval „šíření, tisk nebo publikování jakéhokoli materiálu, který používá vulgární nebo neloajální jazyk týkající se vlády Spojených států”. Platil pouze tehdy, když byly Spojené státy ve válce.

Podle současných právních komentářů je zákon o pobuřování považován za příklad toho, kdy stát překročil hranice dané ústavní ochranou svobody slova. Nicméně Nejvyšší soud to tak v minulosti neviděl. Mezi známé rozsudky patří dva spory o letáky.

Rok 1919: soudní spor známý jako Schenck v. United States

Charles Schenck byl generálním tajemníkem americké socialistické strany, která byla proti odvodům do armády během první světové války. Strana roznesla tisíce letáků, které vyzývaly k odporu proti narukování. Charles Schenck byl nižšími soudy odsouzen za porušování zákona o pobuřování.

Nejvyšší soud jednomyslně rozhodl, že Charles Schenck je vinen na základě argumentu, že jeho projevy představují „zjevné a aktuální nebezpečí”.

Soud v rozsudku uvedl příklad, že ani nejstriktnější výklad svobody slova nemůže chránit toho, kdo v přeplněném divadle volá „hoří” s cílem vyvolat paniku. Takový výkřik představuje zjevné a aktuální nebezpečí. Tím byl zaveden test „zjevného a aktuálního nebezpečí”, podle kterého má být posuzováno, zda je nějaký výrok chráněn ústavní svobodou slova.

O bezprostředním nebezpečí

Do právní historie vstoupil rozsudek ve sporu Abrams v. United States. Ne proto, jak soud rozhodl, ale protože nesouhlasné stanovisko soudce Olivera Holmese představilo klíčové myšlenky ochrany svobody slova, na jejichž základě tentýž soud, byť o desítky let později, rozhodnutí z roku 1919 zvrátil. Ve sporu šlo opět o letáky.

Rok 1919: Abrams v. United States

Ruští aktivisté v čele s mužem jménem Jacob Abrams byli zatčeni, protože v New Yorku distribuovali letáky, které se kriticky vyjadřovaly k roli Spojených států v první světové válce. Tím porušili zákon o pobuřování, ten samý, podle kterého byl odsouzen Charles Schenck.

Ruští aktivisté byli za roznášení letáků potrestáni. Nejvyšší soud trest potvrdil, ale do právní historie vstoupilo nesouhlasné stanovisko soudce Olivera Holmese. Soudce Holmes tvrdil, že test „zjevného a aktuálního” nebezpečí není adekvátní. Argumentoval, že „pouze stav nouze znamenající okamžité nebezpečí” ospravedlňuje omezení svobody slova.

O 45 let později se v případu známém jako Ohio v. Brandenburg Nejvyšší soud inspiroval argumentací Olivera Holmese a zastal se účastníků demonstrace Ku Klux Klanu. Jejich rasistické výkřiky na demonstraci nepředstavovaly podle soudu okamžité nebezpečí.