Vyděste je k smrti!

Nadvlády strachu není nikdy dost, řekli si naši „vůdci“. Neustále nás něčím straší. Že je strach účinným nástrojem vládnutí, je známo odedávna. Tak houšť a větší kapky. Lidi se musí bát tak, až ztratí rozum –  proto nám ordinují strach ve stále větších dávkách.

Strach z války

NATO nás „připravuje“ na válku s Ruskem. Do dvaceti let, jak podle The Telegraph řekl šéf vojenského výboru NATO Rob Bauer. Civilisti se musí připravit na totální válku s Ruskem – čti – připravit se na smrt. Týká se především Evropy – Švédi už byli varováni svým ministrem obrany, že mají hromadit zásoby. Tento strach z války má dvojí ostří – kromě strachu ze smrti má ospravedlnit zvýšené vojenské výdaje států NATO. Místo na chleba máme dát peníze na hromadu pro zbrojní firmy, které velkou část peněž odkloní na Bahamy a za zbytek nakoupí v Číně ocel, šrouby, kuličková ložiska, elektronické součástky, a sestaví z toho tanky, kterým složitá elektronika sama vypne motor, jakmile sjedou z cesty do terénu, jako se to stalo „nejmodernějšímu a nejdražšímu“ německému obrněnému transportéru Puma. Ale někdo na tom bohovsky vydělá. Žijeme totiž v kapitalismu.

Akcionáři nadnárodních korporací, které vydělávají na tom, že levně nakoupí součástky nebo celé stroje v Číně a draho je prodávají v Evropě, a kteří si vodí na špagátku Evropskou komisi i většinu vlád členských států EU, nebudou chtít dovolit, aby volení zástupci zaveleli k opětovnému vybudování průmyslu v Evropě, kde by se o zisky museli dělit se zaměstnanci, kteří mají tu drzost sdružovat se v odborech. Natož aby řádně platili daně a odvody na zdravotní a sociální zabezpečení, když si dál mohou posílat peníze na Bahamy. I přes kecy Roba Bauera a jemu podobných, jako je Řehka a Krvavá Johana, v tomto světě „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“ evropské země nikdy nebudou schopny vybudovat bojeschopné armády. Proto by se měly soustředit spíše na budování míru.

Strach z vyhladovění

Stále více lidí si uvědomuje, že celá reforma zemědělské politiky EU cílí na snížení produkce domácích potravin a závislost na dovozu. Nejlépe z Afriky či Jižní Ameriky, kde vůbec nehrozí, že by se dodávky mohly zadrhnout – sarkasmus. Proto jsou současné protesty zemědělců v Německu a doufejme i u nás doslova životy zachraňující snahou o zachování kvalitní a dostupné stravy pro obyvatelstvo Evropy, na kterém její věrchušce nezáleží ani za mák. Motivace od nadnárodních korporací protlačit schválení obchodní dohody EU -MERCOSUR a nově i obchodních dohod s jednotlivými africkými a jihoamerickými zeměmi, které mají umožnit otevření unijního trhu dovozům zemědělské produkce a potravin z těchto zemí, je pro politiky zajímavější. Že v Africe a v jižní Americe nadnárodní korporace na pole sypou desateronásobky herbicidů a pesticidů – včetně takových, které jsou v Evropě dávno zakázány? To věrchušku nezajímá. Stejně jako dopování hospodářských zvířat, z nichž do EU dováženo maso, dávkami anabolik a růstových hormonů, za něž by se styděl i zkušený olympionik. Plebsu klidně „recyklované jídlo“, jaké známe zatím jen z dystopických filmů. My si za provize koupíme vzácnou a drahou kvalitu. Tak uvažuje většina loutek eufemisticky označovaných jako politici

Strach z klimatické krize

Momentálně pořád asi nejpodporovanější, protože do větrníků a solárů bylo nainvestováno. Každý dokument o přírodě musí povinně obsahovat globální oteplování spojené s hromadným vymíráním druhů nebo alespoň blíže nespecifikovanou změnu klimatu, která nás ohrožuje do té míry, že musíme kývnout na jídlo z cvrčků a dobrovolné mrznutí v podchlazených bytech. Kupodivu, pralesy je možno kácet nadále a vůbec – stromy prý nemají na klima téměř žádný vliv, zato spalovací auta a kotle na tuhá paliva a plyn absolutní – soudě podle boje zelených mozků proti fosilním palivům. Natož těm ruským. Ruský LNG je sice drahý, ale procesem zkapalnění byl zjevně očištěn od ďábla, což neplatí pro levný ruský potrubní plyn.

Strach z budoucnosti

Zahrnuje všechny ostatní poddruhy. Můžeme si vybrat, zda se víc bát války či hladu či oteplení planety o 2 stupně. A hlavně – správně volit, a pokud nebudeme volit správně, nastoupí hlasy ze zahraničí, které nás odnaučí myslet si, že máme ve své zemi nějaké slovo.

Specifický strach z budoucnosti mají mít důchodci a zřejmě svůj odchod z tohoto světa příliš neprotahovat. Žaloba proti podivnému a účelovému zkrácení valorizace důchodů, kterou podali poslanci za ANO, a která se nachází u Ústavního soudu, zřejmě nemá šanci na úspěch – alespoň tomu nasvědčuje změna soudce zpravodaje. ( Ze Svatoně na Šimíčka) Ani si nemyslím, že byl na Ústavní soud vykonáván nějaký tlak. Většina soudců – ráda se budu mýlit – z výšin svých platů tam dolů k důchodcům nedohlédne a nebudou tudíž hledět v první řadě na literu Ústavy, ale na přání politiků a jejich představy o škodách důchodci způsobených. Důchodci totiž způsobují škody, pokud to ještě nevíte.

Je nejvyšší čas začít něco dělat. Zemědělci už začali. Nelze čekat, že za nás kdokoli cokoli zařídí a zázračná změna poté, co bude zvoleno ANO, změní politickou situaci směrem k prospěchu lidí. Systém se totiž nezmění, pořád se bude přerozdělovat odspodu nahoru.

Koneckonců i v úvodu zmiňovaný Martin Kabát dokončil svůj proslov v pekle slovy: „Vy si myslíte, že taky já hned změknu a zpitomím? Vy si myslíte, že poctivýho chlapa můžete jen tak zlehka ztumpachovatět, až vám bude poslušně žrát z ruky? Takovou hanbu sám sobě neudělám. Vaši moc jsem zlomil. A jestli chcete, půjdeme se prát!”