Vypneme dezinformace

To bychom možná museli nejprve začít s prověřováním korektnosti zpravodajství českých veřejnoprávních médií. Například Milión chvilek pro demokracii bubnuje na poplach, pokud jde o sestavování rad, jež mají dohlížet na ČT a ČRo, zda nás informují, aniž by s námi manipulovaly. Zmíněný subjekt dospěl nad seznamem lidí, kteří se o tuto funkci ucházejí, k pocitu, že mezi nimi jsou také ti, kteří si snad myslí, že ani nejde o veřejnoprávní média (a tím ani nemusí plnit jako hlavní úkol nestranné informování?).

Seznamzpravy.cz mají rozhovor s ministrem spravedlnosti P. Blažkem, který správně poukazuje na fakt, že ruskou válku na Ukrajině provázejí dezinformace (Rusko je na tohle dlouhodobě vycvičené), ovšem domnívá se, že je vhodné prosadit zákonnou úpravu pro tuto oblast – “pohlídáme, aby (přitom) nedošlo k tomu, že budeme ničit svobodu slova”. Co je nebezpečná informace? Ministr připouští, že už dnes tuto oblast mohou posuzovat orgány činné v trestním řízení, své postupy by měly být schopny obhájit u soudu. Podle ministra by do hry mohl vstupovat Národní bezpečnostní úřad.

Zatím mi není jasné, jak by takový zákon měl vypadat: např. zda by někdo (po nedávném pokusu blokovat různé weby – NIC.cz) mohl mazat články či je blokovat, aniž by dotčená osoba mohla v úředním řízení k tomu podat své hledisko, aniž by bylo nutné mít na věc znalecký posudek (od kohopak), či zda by spor neměl předběžně rozhodnout soud.

Nevím, nakolik hrozí, že se pod pojem “ruská dezinformace” schová i zakročení proti různým jedincům či subjektům, kteří mají na leccos ne-mainstreamový pohled. Zažili jsme to loni v době masivní propagace covid-vakcinace, kdy se umlčovala část vědců, lékařů, právníků, kteří tuto oblast chtěli doplnit vědecky a právně podloženými hledisky, jež nevyhovovala především farma-firmám, ale měla sloužit k objektivnímu informování občanů – ti mají podle zákonů (občanský zákoník, zákon o zdravotních službách aj.) právo např. vědět, že každá vakcína (či očkování – ne za vše může sama vakcína) může mít také rizika.

Jak na ruské dezinformace jdou v zemích kolem nás? Zatím jsem stihla jen letmý pohled, např. www.ict-channel.com: pobaltské státy a Polsko apelují na Tech-firmy (Google, Twitter aj.), aby “cílily” proti ruským dezinformacím. Nebo www.vol.at: opatření proti ruským státním médiím. Mám z toho pocit, že se ČR snaží o více než cílit proti oficiální propagandě Ruska a Běloruska; tu si samozřejmě bohužel mohou osvojit i subjekty pobývající na území EU apod., ale podle ústavy, občanského a trestního zákoníku jistě lze zkoušet vyhmátnout, kdo se kde schovává a škodí boji Ukrajinců za jejich svobodu, potažmo za svobodu všech Evropanů – na základě konkrétních případů a pod kontrolou soudů. Aniž bychom museli vymýšlet zvláštní zákon, stejně jako zatím asi nepotřebujeme prodlužovat nouzový stav (který jsme měli kvůli covidu, nikoli kvůli válce na Ukrajině).

Nejsem právník, ale ať si vláda radši nechá poradit těmi nejzdatnějšími mistry např. ústavního či trestního práva.

Ministr Blažek dále uvedl, že vláda řeší, jak odstavit od veřejných zakázek firmy spojené s Putinovým režimem, např. jednu stavební firmu spoluvlastní ruský oligarcha O. Děripaska, firma např. staví metro D. Stát musí vědět, kdo vlastní jakou firmu, říká Blažek, měl by to umožnit registr skutečných vlastníků. Připomíná mi to, že jsem někdy před dvěma roky upozornila některé naše poslance na zákonná opatření např. ve Švýcarsku nebo v Rakousku, kde není pro osobu ze třetích zemí tak jednoduché koupit si tu nemovitosti (i když dnes se ukazuje, že i tyto státy byly dost benevolentní).

Autorka Vlaďka Špidlová nedávno napsala, jak se za covidu pomalu bála otevřít konzervu, aby také z ní nevyskočila covid-propaganda (nepřetržitá masáž občanů ve smyslu jejich nepřiměřeného strašení, i redaktoři veřejnoprávních médií jaksi zapomínali na to, že s covidem umíralo v Evropě kolem 2 % z infikovaných, v některých zemích ani ne jedno procento, zčásti pak na necovidové zdravotní problémy).  A nyní se spolu s ní taky bojím otevřít konzervu, aby na mě nevyskočila nepřetržitá propaganda ve smyslu “pomáhejme Ukrajincům” (s pomocí souhlasím, ale přehánění poněkud jednostranně vedené propagandy může být kontraproduktivní).

Osobně nesmírně fandím ukrajinskému prezidentu V. Zelenskému, jeho nejbližším spolupracovníkům a také všem slušným řadovým Ukrajincům, kteří svou zem dál zkoušejí ubránit proti masivní přesile ruského, resp. kremelského agresora. A samozřejmě si přeju podat pomocnou ruku těm nejzranitelnějším uprchlíkům.

Vidím tady ale nedostatek koordinace v rámci EU a možná i v rámci ČR: společné řešení by mělo být chytré, účinné a pokud možno úsporné. A zabránit ev. pokusům různých podvodů  či rizik (ať Ukrajinci nebo Rusové aj. k nám přišli i dříve před válkou a nevíme vždy, za jakým účelem, s jakou mravní dispozicí). Občané zemí EU jsou velmi vstřícní – darovali hodně peněz, chce to ale sjednotit je spolu s penězi “státu” (daňových poplatníků a pojištěnců), zkoordinovat města a subjekty v nich s činností vlády – a napříč EU vyrovnat ubytovací kapacity (jaké?) a další potřeby. Např. v Praze jsou předražené nájmy a podnájmy; pokud by Ukrajinci prakticky bez peněz (hřivnou toho moc nezaplatí) měli platit soukromé ubytování, čeští daňoví poplatníci budou mít po delší době problém (a s nimi i Ukrajinci, pokud by se nemohli vrátit do své – už svobodné – vlasti). Kde lze pořídit rychle montovatelné, levné bydlení a kde jsou pracovní příležitosti či fungující doprava za prací, školou, školkou?

Všechno nelze vyřešit naráz – v EU je asi 3,2 miliónu uprchlíků z Ukrajiny, dalších 6 miliónů čeká na Ukrajině – dala bych lepší organizací této záležitosti přednost těm s nejmenšími dětmi, zdravotně postiženým, starším, nejchudším, nemocným, zraněným; ti mladší a odolnější by jim měli dát přednost.

Ve Wikipedii jsem našla, že Ukrajina by měla mít šanci využít – alespoň na pomocné práce při bojích – cca 20 miliónů svého obyvatelstva; doufám, že to tak bude v realitě, ale agresivita ruských útoků, zvláště proti civilnímu obyvatelstvu, má své hrozné oběti, a pokud nedojde k odstavení Putina či jeho jinému “zpacifikování”, může nás všechny stihnout ještě větší (i jaderná) pohroma.

www.orf.at: 43letá ruská TV novinářka M. Ovsjanikovová, která během živého vysílání ukázala divákům svůj protestní plakát “Stop válce, nevěřte propagandě, zde vám lžou”, uvádí, že tu nejde o válku Ruska, ale o válku šéfa Kremlu Putina; ruský národ je podle ní ve skutečnosti proti této válce (pro americkou televizi ABC). Dále uvedla, že viděla, co se na Ukrajině děje a co (jiného) se v (ruské) televizi ukazuje – jde o něco zcela jiného.

Novinářka za svoje několikavteřinové protestní vystoupení v televizi už vyfasovala pokutu 30 000 rublů (kolem 250 eur), advokát jí ale řekl, že jí nadále hrozí trestní řízení a dlouholeté vězení. Francie nabídla této matce dvou synů azyl, ale v rozhovoru pro Spiegel měla říct, že chce zůstat ve své vlasti.

Výše uvedená rakouská televize ORF: čínský Hongkong s vyšším počtem infikovaných uvolňuje opatření – od dubna zkracuje karanténu ze 14 na 7 dní, ale Čína s nižším počtem infikovaných (skutečné počty ale nejsou jasné) např. uzavírá Disneyland v Šanghaji a mnoho miliónů lidí v různých oblastech je v lockdownu, města vyžadují plný nebo částečný zákaz vycházení, např. v jedné provincii nesměli studenti opustit areál svých vysokých škol.

Už jsem dříve uvedla, že toto počínání Číny je záhadné: pokud jde o omikron, ostatně přiznává se, že mnozí pozitivně otestovaní ani nemají příznaky nemoci (ovšem Čína uvádí čísla např. jen za některé lokality, není dostatečný celkový přehled), není třeba volit dramatická opatření (navíc to škodí podnikání). Profesor hongkongské univerzity říká, že podle jeho odhadu je 2,5 – 7,5 miliónů lidí nakažených (Čína má 1,4miliardovou populaci, takže jde vlastně jen o malý lokální výskyt), ale nelze počítat s tím, že by virus mohl být eliminován (tzv. nulová tolerance Číny vůči infekci je vlastně z vědeckého pohledu nesmysl, ani chřipku nelze vymýtit).

Takže když jsem se dozvěděla, že se nad Čínou jednak dějí záhadné ruské lety, jednak nyní Čína přiznala zřícení vlastního letadla (asi Putinovi moc s touto technikou nepomůže), říkala jsem si, zda občané nejsou pod pojmem “boje proti infekci” drženi doma či se neustále testují, aby neměli sílu všímat si jiných věcí či začít protestovat proti režimu podobně jako někteří Rusové.

www.bbc.com/news/world-606245ych00: Rusové opouštějí Rusko přes Finsko – plné autobusy, osobní vozy, vlaky. Jedna Ruska říká: Lidé na Ukrajině jsou naši lidé, naše rodina, neměli bychom je zabíjet; většina Rusů nechce tuto válku, ale riskují vězení, pokud se postaví Putinovi. Moje pozn.: v ideálním případě se Rusům, kteří nechtějí totalitní režim, podaří prchnout podobně jako Ukrajincům; někdy jde o ekonomické motivy (chtějí si v zahraničí lépe vydělat, lépe žít), ale jsou tu i bezpečnostní rizika – kdo se může skrývat za těmito emigranty?

V českých médiích už byla informace, že Francie zmrazuje majetek ruských oligarchů v hodnotě kolem 850 miliónů eur – zablokovány nemovitosti, jachty, soukromé účty.

Rakouská www.oe24.at: Oligarchové u Attersee nežádoucí (fotka); luxusní nemovitosti a jachty na tomto místě oblíbeném milióny příslušníků ruské “peněžní šlechty”; jsou uvedeni dva ruští boháči se vztahem k Putinovi (někteří své vily už vyklidili). Zástupci sociální demokracie: gigantický majetek ruských superboháčů musí být využit, aby se zmírnily následky války, využijme jejich vily pro ukrajinské rodiny. Redakce konstatuje, že některé tyto nemovitosti by tedy mohly být brzy vyvlastněny.

Na www.mvcr.cz (informace pro občany Ukrajiny) se lze seznámit s formami pomoci ČR nejen současným uprchlíkům, ale i těm, kdo u nás byli již v minulosti a nemohou se zatím vrátit na Ukrajinu. Přemýšlela jsem nad jednotlivými postupy našich úřadů, v jaké míře lze odhalit ev. rizika podvodů či i bezpečnostní rizika (i sama bojující Ukrajina se zmínila o jedincích, kteří možná poskytují informace ruské straně, na začátku války se také v českých médiích mihla zpráva, že se Ukrajinci musí vypořádávat s nečestnými občany mezi sebou – např. postih zlodějů; své černé ovce má každý národ).

Pak existují i smutné informace o úpadku ukrajinské měny – hřivny; Ukrajinec, který má i větší úspory, si sice může zvolit výběr peněz z účtu v korunách, ale banky musí mít “opatrný” kurz; jedna směnárna prý vykupovala 100 hřiven za jednu korunu, většinou ale tuto měnu vykupovat prý nechtějí.

Jakákoli válka zpravidla poškodí všechny strany sporu.

Vladimíra Bošková

(2 votes, average: 3,50 out of 5)

Loading...