Za žádnou cenu se za své názory neomlouvejte davu!

Své by mohl vyprávět např. viceprezident pro komunikaci Boeingu, Niel Golightly (63). Ten byl donucen ze své prestižní funkce odstoupit 2. července 2020 za 33 let starý článek, který byl publikován v roce 1987, když byl Golightly 29letým pilotem námořnictva.

V měsíčníku Proceedings, úzkoprofilovém časopisu vydávaném Námořním institutem Spojených států, tehdy vyslovil názor, že ženy by neměly být součástí bojových jednotek. Na letadlové lodi pro 5 000 mužů „prostě není prostor pro problémy sexuálního obtěžování, znásilňování, prostituce, těhotenství, milostných trojúhelníků a emocionálních krizí dospívajících“.  Za své „skandální“ výroky se vydržel několik dnů omlouvat, prohlášení stíhalo prohlášení, ale tlak kolegů ho nakonec k rezignaci přinutil.

David Calhoun, prezident a generální ředitel Boeingu, k omlouvám Golightlyho uvedl: „Chci zdůraznit neutuchající závazek naší společnosti k rozmanitosti a inkluzi ve všech jejích dimenzích a zajistit, aby všichni naši zaměstnanci měli stejnou příležitost přispívat a vynikat.“

Bílí umělci ne?

Druhým příkladem chybujícího omlouvače je Gary Garrels, dlouholetý vrchní kurátor Muzea moderního umění v San Francisku. Na Instagramu muzea totiž vyslovil loňského června názor, že muzeum se nemůže vyhnout shromažďování prací bílých umělců, neboť by šlo o diskriminaci.

V řádu hodin po zveřejnění statusu Garrelsem, byl v muzeu představen krizový štáb, který také téměř okamžitě zinscenoval petici, kterou podepsalo na 180 zaměstnanců – Garrels musel odstoupit.

Seriál sypání si popela na hlavu ho však také nezachránil. K ničemu mu bylo vysvětlování, že je mu „velmi líto, jak byla (jeho) slova zneklidňující pro mnoho zaměstnanců“. Když to nezabralo, své vyjádření aktivisticky doplnil: „Skutečná rozmanitost a boj za skutečnou rovnoprávnost je důležitou bitvou naší doby“, … ke které přispěji … jakýmkoli způsobem, abych tohoto cíle dosáhl“.

Stačí i citovat…

Na chlup stejně dopadl populární novinář James Bennett (55) z The New York Times. Ten loni v červnu publikoval názory republikánského senátora Toma Cottona z Arkansasu. Senátor vyslovil názor, že do amerických měst, pustošených rabováním a násilnostmi, by měla být povolána Národní garda, aby zjednala pořádek neboť není v policejních silách násilí zabránit.

Novinář Bennett senátorova slova toliko citoval, aniž by je jakkoliv hodnotil, či doplnil o svůj komentář. Z hlediska stylistického šlo tedy o typickou zprávu, která jen dokumentovala důležité politické vyjádření. Důležitost zprávy spočívala v tom, že prohlášení učinil federální zákonodárce a její aktuálnost spočívala v náhledu významných politiků z vládnoucí Republikánské strany, jak řešit černošské nepokoje probíhající loňského léta v cca šesti stech amerických městech.

I v případě novináře Bennetta se zdvihla mohutná vlna nevole z řad zaměstnanců The New York Times a také sepsali petici, která žádala vedení redakce jeho propuštění. Zaměstnanci The New York Times ve své petici tvrdili, že „Cottonova slova byla výhružná“ a „ten, kdo je zveřejní, vyhrožuje“ vlastně také, což „zaměstnancům způsobilo pocity ohrožení“.

Bennett však udělal chybu, stejnou jako viceprezident Boeingu Golightly a kurátor muzea Garrels – omluvil se. To ho stálo místo.  7. června 2020 byl za velké úlevy kolegů propuštěn.

Neomlouvejte se!

Cancel culture, tedy kultura rušení, je oblíbenou taktikou progresivistické levice. Těžko se jí bránit, když sama levice jí označuje za kulturu odpovědnosti (accountability culture).

Podvolení se tlaku a přistoupení k určité názorové bázi, která však obsahuje argumentační fauly a lži, a to jen proto, že nám právě došly argumenty, přičemž jsme o své pravdě přesvědčeni nadále, je cestou do pekla. Tlak lhářů se následkem našeho podvolení jen zvýší a dokonce nás přinutí se za svůj názor omluvit. To nikdy nepřipusťme.

Takže, jestliže chceme v dnešním o pravdy okradeném světě obstát, tak se za žádnou cenu za své názory nikdy neomlouvejme!

Zůstává demokratem…

Na obrázku vidíme Jamese Bennetta. Po odchodu z The New York Times zůstal novinařině věrný, pracuje od letošního února, jako vedoucí redaktor v The Economist. Je také bratrem demokratického senátora za stát Colorado Michaela Bennetta, který k jeho vyhazovu řekl, že je mu to líto. Podle redakce newyorských Timesů byl James propuštěn, protože „zveřejnění (článku) nesplnilo novinářské standardy“. Politické přesvědčení, stejně jako jeho bratr senátor, mu dehonestující levicová kampaň v žádném ohledu nezměnila. Zůstává nadále přesvědčeným demokratem.

Petr Homola, na motivy: https://www.prageru.com/never-apologize-to-the-mob/