Zemmour kontra ostatní |

Sdílet článek:

Ve středu 8. září vydalo CSA tj. francouzská rada pro audiovizuální média prohlášení, že Eric Zemmour má politické ambice, které se neslučují s postavením nezávislého publicisty, tím okamžikem ztratil Zemmour právo na novinářské působení v médiích. Televize CNEWS, kde měl Zemmour každodenní pořad, s ním okamžitě ukončila spolupráci. CNEWS vyjádřila politování: „Toto rozhodnutí zbaví miliony televizních diváků potěšení z pořadu politického kronikáře“. Vtipně a adekvátně formulované, francouzský i český televizní divák žijí v lavinách každodenního mediálního balastu, když někdo povýší toto médium, je liberálním režimem rychle likvidován. Francouzského televizního diváka ctí, že velmi rychle rozpoznal kvality velmi náročných fines Zemmourova vyvozování a v milionech přepínal na tento televizní kanál. “O čem snila politická moc, to provedla CSA, je to políček politické debatě“, komentoval rozhodnutí na twitteru samotný Zemmour.

V režimech, které si dávají do podtitulu „liberální demokracie“, když dojde na lámání chleba, moc liberálního nezbývá. Francouzští dohližitelé nad éterem vychází z předtuch, Eric Zemmour se ještě kandidátem na prezidenta nedeklaroval. CSA odůvodňuje rozhodnutí spravedlivým podílem na mediálním čase pro každý politický směr a politika, ovšem většina veřejných médií bezostyšně šíří liberální propagandu. V březnu udělilo CSA televizi CNEWS dvousettisícovou pokutu kvůli údajnému šíření nenávisti v Zemmourově pořadu o nezletilých imigrantech. V pořadu se diskutovala dostupná fakta o kriminalitě tisíců hlavně severoafrických nezletilých Arabů, kteří jsou postrachem některých měst, přitom ve stejném čase televize France Inter inzultovala nechutným způsobem katolíky a nic se nedělo. CSA má zákonem danou autoritu regulovat audiovizuální prostor, zákon této organizaci stanovuje tři orientační pilíře: respektování a ochrana práv a svobod individua; ekonomické a technologické regulace; sociální zodpovědnost. Definiční obor činnost CSA, jak je běžné v liberálních režimech, je zcela fluidní. Podobné instituce jsou v těchto maskovaných diktaturách filtrem, který nakonec zabrání prosazení lidové vůle.

Eric Zemmour, aniž se deklaroval prezidentským kandidátem, jde v sondážích nahoru. Marine le Penová (MLP) zahájila v neděli na shromáždění příznivců ve Fréjus oficiálně předvolební kampaň, nebo jak pateticky říkají Francouzi, oznámila svůj návrat do politiky. Le Penová dočasně instalovala za předsedu strany RN mladého Bardellu, ten prohlásil, že rozkol v národním táboře znamená francouzskou sebevraždu. MLP samotná se zatím tématu Zemmour vyhýbá, nepovažuje ho zřejmě za adekvátního partnera, vidí se v druhém kole s Macronem. V minulých volbách to bylo podobné, a pak do druhého kola téměř neprošla. Mezi stoupenci RN má Zemmour dost příznivců, velká jejich část by si přála diskuzi o optimálním postupu národního tábora ve volbách, která by vedla ke konsensu o nejlepším kandidátovi. Le Penová má za sebou silnou politickou stranu a není ochotna k sebemenším ústupkům. Funkcionáři RN argumentují proti Zemmourovi tvrzením, že nikdy nebyl zvolen do žádné politické funkce, nemá oporu v žádném politickém hnutí a ani politické zkušenosti. Všeobecně se stoupenci RN vyjadřují, že sdílí Zemmourovi vize, jako žurnalista je fascinuje, ale jeho vstup do kampaně rozdělí národní pravici a povede k porážce.

Po Zemmourově nuceném odchodu z CNEWS, pozvala polemika mainstreamová televize France 2, Zemmour prohlásil, že hlas pro le Penovou je zárukou Macronova zvolení. Eric Zemmour v sondáži L´Incorrect, kterou převzaly i další pravicové informační servery, dosáhl 7. září 19% popularity ze vzorku 995 dotazovaných, výsledek zakládá na pravděpodobnost Zemmourovy účasti v druhém kole. Dynamika Zemmourovy volební potence vedla nástroj liberálního režimu CSA, aby likvidoval Zemmourovu přítomnost na obrazovkách a v novinách, nebyla to žádná starost o omezování individuální svobody občana ze Zemmourových pořadů. Politická linie Zemmour, píše jeden žurnalista v BVoltaire, je linií gaullistické RPR v osmdesátých letech, linií Sarkozyho, Fillona v 2017, liší se od nich jedním podstatným aspektem, Zemmourova linie je prověřena 30letým přesvědčením, upřímností a věrností linii, zrada, jako u všech ostatních z pravice, není pravděpodobná.

Pravicový volič dnes moc neslyší na vábení ani republikánů, ani RN, obě tyto strany nejsou schopny už řadu let obnovit ani kádry, ani praktiky a ideje, jde jim o udržení politických postů za každou cenu. V nejvyšší čas se na pravici objevil nový symbol, který inkarnuje pravicové vize. Argumenty anti-Zemmour jdou od RN, macronistů, republikánů, socialistů – Zemmour má být kandidátem nepraktických intellos, ovšem v průzkumech ho nejvíc podporují zaměstnanci a ne zrovna intelektuálové. Růst Zemmourových předvoleních preferencí je špatnou zprávou nejen pro MLP, ale i pro republikány, kteří se ještě na kandidátovi nedohodli, i pro Macrona, pokud se neutká v druhém kole s MLP, nemá velkou šanci vyhrát. Možná je též varianta, že Zemmour odčerpá hlasy MLP a do druhého kola se dostane pravicový republikán nebo socialista v nejhorší možné variantě levicový Macron proti levici.