Změnit systém fungování státní správy prostě musíme. I když se toho vlády bojí

Jednou ze zásadních „černých děr“ českého rozpočtu jsou náklady státu na jeho vlastní fungování. Dosud žádná vláda nepřišla s dlouhodobou koncepcí reformy administrativy státu. Ta by přitom mohla vést k zefektivnění poskytování veřejných služeb a úspoře stovek miliard korun.

S rostoucím počtem státních úředníků (nehovořme o státních zaměstnancích, protože sem patří i učitelé apod.) roste i počet voličů, které jakákoliv úsporná opatření jakékoliv vlády mohou přivést do náručí opozičních stran. Možná i proto je otázka reformy státní správy politicky velice “citlivá”. Bez této reformy ale není cesta vpřed. Je potřeba s ní začít, klidně malými kroky. Za nezbytná opatření považuji následující:

• Zastavit nevratné nepromyšlené jednorázové projekty, jako je prodej poboček České pošty a dalšího majetku České republiky bez jasné koncepce, jak plnit úkoly veřejné správy a jak získané prostředky racionálně investovat (je nepřijatelné, abychom je utratily bez toho, abychom vytvořili dlouhodobou hodnotu),

• Změnit zákon o státní službě tak, aby zaručil státním zaměstnancům odborné pracovní prostředí, které se nemění se změnou politické moci, které vrátí státním úředníkům pozici zaměstnanců a zaručí jim ochranu zaměstnaneckých práv, které umožní stabilitu rozvoj těm schopným a zbaví přehnané ochrany ty neschopné.

• Změnit systém odměňování státních úředníků – systém tzv. tabulkových platů se dávno ukázal jako nefunkční, je nezbytné odměňovat úředníky mnohem více podle jejich skutečných přínosů a schopností a mnohem méně na základě jakési fiktivní zásluhovosti.

• Podpořit zkrácené úvazky, které umožní zaměstnávat i schopné a zkušené lidi, pečující o malé děti. Home office není nástrojem efektivity, zkrácené úvazky ano.

• Vytvořit koncepční plán snížení počtu státních úředníků (alespoň 1/3 ušetřených nákladů pak použít k navýšení odměn těch schopných) na základě odborného auditu, který nesmí být nástrojem businessu soukromých firem ani vyřizování si politických účtů, ale cestou, kterou nastartujeme proces zefektivnění státní správy (v současné době probíhá tzv. „systemizace“, tedy propouštění a najímání úředníků, chaoticky, bez dlouhodobé koncepce, což snižuje motivaci úředníků k práci s dlouhodobými cíli – výsledkem je, že máme úředníky tam, kde je nepotřebujeme, a jinde chybí) – informace o tom, kde šetřit a kde naopak přidat, lze čerpat například ze závěrů kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu.

• Minimalizovat budoucí investice do rozvoje informačních systémů státní správy – investice do IT ve státní správě jsou dlouhodobě naprosto neefektivní, představují pouze nástroj pro přesun veřejných prostředků spřáteleným firmám. Informační systémy jsou navíc dlouhodobě zneužívány státní mocí pro omezování práv lidí na soukromí a na ochranu osobních údajů (vč. zdravotních údajů). S rostoucí závislostí státu na informačních technologií roste také jeho zranitelnost v případě teroristických útoků apod. (řešením přitom není další zvyšování investic do bezpečnosti). Informační systémy je třeba budovat na základě dlouhodobé koncepce a jen tam, kde skutečně přinesou zefektivnění, aniž by omezovaly nebo ohrožovaly soukromí lidí a bezpečnost státu.

• Zásadním způsobem zvýšit adresnost vyplácení dávek sociálního zabezpečení. Prvním krokem musí být přesun této povinnosti zpět z úřadů práce na obce. Obce mají totiž mnohem lepší přehled o sociální situaci svých občanů a mnohem více nástrojů, jak sociální problémy řešit. Rolí úřadů práce je poradenství a zprostředkování práce – ne vyplácení dávek.

• Zrevidovat náklady na externí služby státu, zejména v oblasti právních služeb, mediálního poradenství, vypracovávání analýz apod. – většinu agendy musí zvládat stát vlastními silami (vlastních odborných organizací k tomu má dostatek), případně ve spolupráci s odbornou akademickou obcí.

• Minimalizovat další státní výdaje, například do politicky směrovaných neziskových organizací a jejich projektů, do členství v mezinárodních organizacích, které nemají pro ČR význam apod.

Šetřit se dá na mnoha místech i tak, že se to nedotkne daňových poplatníků. Úspory přitom nemohou být cílem samy o sobě, musí být výsledkem koncepční snahy o zefektivnění státní správy.