15. březen

15. březen je v českých zemích den spojený s posledním záchvěvem zimy, posledním sněžením. Máme to doloženo z historických fotografií. Pražané na nich hrozí pěstmi a utírají si slzy. Trvalo to předlouhých šest let. Dnes ale svítí sluníčko a jaro se hlásí o slovo, alespoň tedy v Praze. Idyla je však jen zdánlivá, stačí pootevřít noviny.

„Zateplit budeme muset i staré domy,“ píše MfD. Nařídil to europarlament, „do 10 let musí majitelé izolovat fasádu a vyměnit okna“. Pro byli z českých europoslanců všichni piráti a Niedermayer (TOP 09), notoričtí alibisti Polčák (STAN) s Pospíšilem (TOP 09) se zdrželi. Eurovolby budou již příští rok.

iDnes vydal před lety na apríla zprávu doprovozenou sugestivními fotomontážemi, že Chrám svatého Víta se dočkal zateplení a stát tím ušetří miliony. To, co bylo před deseti lety ještě aprílovou legrací, se dnes stává realitou. Je to naprosto absurdní.

Znalci evropské politiky a poměrů, jako třeba poradce premiéra Fialy Krutílek, by ale jistě řekli, že jen zbytečně strašíme, že památek se to pochopitelně týkat nebude a že v unii je důležité být konstruktivní, ne jen tak mírnyx týrnyx něco odmítat. S těmihle jejich konstruktivními přístupy ať si zajedou do regionů a uvidí a uslyší… Myslím, že podobné návrhy musí oprávněně radikalizovat kde koho, mne tedy mimořádně. Všeho moc škodí.

„Evropská unie vrací úder USA. Odhalí vlastní plány na podporu zelené ekonomiky,“ píše deník E15. Hned jsme všichni klidnější. Závody v dotacích mezi dvěma břehy Atlantiku tady ještě nebyly. Jednou už tu byly závody v kompetitivních devalvacích, ale to už bude brzy 100 let. Dnes jsme rozhodně chytřejší, to už ve 21. století přeci není možné. K platnosti tohoto zaříkávadla, po kterém mnozí přestávají myslet, jak nedávno hezky napsal Martin Weiss z Echa, viz poslední cca 3 roky.

Nelze se vyhnout kauze pana Ševčíka. Dostal se do strkanice s policií před Národním muzeem po sobotní demonstraci (na té nevystupoval). Co přesně tam dělal, není úplně jasné. Pro jeho nepříznivce to bylo ale zřejmé od první vteřiny – účastnil se šturmu Národního muzea, ze kterého chtěl strhnout vlajku Ukrajiny. Tak byl narativ ukotven. Pan docent to nějak objasňuje, jeho odpůrci tato vysvětlení odmítají. Nicméně faktem je, že mezi 18 zadrženými nebyl, takže tak jednoduché to nejspíš nebude. Mimochodem společenská nebezpečnost těchhle lidí se nebude výrazně lišit od skupinky Franty Sauera strhávající k zemi Mariánský sloup.

Z mého čistě osobního pohledu je pomyslným „bojištěm“ děkana jeho fakulta, obecně akademická půda. Tam má upírat všechny své síly a snažit se bránit pronikání neomarxismu, který dnes ovládá naprostou většinu západních univerzit. A to je práce více než na plný úvazek. Až potom vše ostatní.

Univerzitní půda byla od nepaměti prostorem a prostředím radikálních názorů a jejich intelektuálního kvasu. To, zdá se, dnes již neplatí nebo lépe řečeno to platí jen jednostranně. Radikální levičáctví, okupační stávky a podobné věci nevadí, Ševčíkovy názory a styl jakým je prezentuje ano. Akademický prostor ale nemůže být radikální jen jedním směrem, tím povoleným. Dvojí metr je dnes však normou všude. Není proto asi náhodou, že skutečně svobodní a radikální bývají vědci až ve své emerituře, když už nejsou závislí na grantech a podmíněném financování. Nejvíce patrné je to u klimatologie.

A nakonec pan prezident. Spojování společnosti v jeho podání běží na plné obrátky. Už stihl urazit i bývalou první dámu – prý měla jiný vkus, Lumbeho vila „působí depresivně“. Při prohlídce prostor, kde by mohl bydlet, jej pak nejvíc zaujala půda, kde by si dovedl představit „ideální man cave neboli chlapskou zašívárnu“. To jsou ty zvyky z armády, tzv. akce jehla.

Podle Hospodářských novin prezident na své slovenské cestě „řešil směřování Slovenska“. Bývalý premiér Fico mu na to před nabitým sálem v Trnavě vzkázal: „Pán prezident, na Slovensko sa chodí s klobúkom v ruke, nie s klobúkom na hlave. Slovensko je suverenná, samostatná krajina a nepotrebuje rady od jiných štátov.“ Pavel si o to řekl sám, nemá se účastnit slovenského vnitropolitického souboje, na to jsou Slováci citliví, tím víc, když to přichází z Prahy. Třeba mu to někdo poradí.