Carol Roth ji popisuje ve své knize Válka proti malým podnikům:Jak vláda použila pandemii k rozdrcení páteře Ameriky. Byla to reakce americké vlády na pandemii – bezprecedentními rozhodnutími a lockdownem, která donutila lidi přestat pracovat a podnikat po celé měsíce. Pandemie se stala záminkou pro politicky motivovanou kampaň proti malým podnikům a jednotlivcům, aby urychlila konsolidaci moci velkého podnikání, velkých technologií a vlády. To je tvrzení, kterým Roth začíná knihu. Doporučuji ji, zatím pouze v angličtině: The War on Small Business: How the Government Used the Pandemic to Crush the Backbone of America.
EU v pasti
Existuje velké množství zpráv o změnách, ke kterým dochází v globálním obchodování s měnami. Od – plyn za rubly, až po – co se děje s jenem? Se zprávami je spojeno mnoho otázek a velmi málo odpovědí na to, co všechno to dění znamená, co bychom měli dělat, abychom nespadli do propasti. ČNB dostane brzo nového šéfa, zatímco Fed poprvé od roku 2000 zvýšila o 50 bazických bodů, utíká od své rozvahy a bude muset nutit ministerstvo financí přestat vydávat nové dluhy za sazby bez smyslu. Ve stínů uvedeného EU představila šestý balíček sankcí, vyzývá k úplnému embargu na ruskou ropu a začala přemýšlet o sedmém balíčku, aniž by si uvědomila, že štěstí v neštěstí bylo více než dost, a že žádný strom neroste do nebe.
EU by nebyla EU, kdyby se nesnažila o to, co se Trumpova administrativa pokusila udělat Íránu, když uvalila sankce na všechny služby, včetně pojištění, na všechny přepravce ropy a sankcionovala ruské banky. To vše proto, aby neobchodovali s RF. EU podle návrhu dokumentu šestého balíčku sankcí navrhuje zakázat v EU registrovaným lodím a společnostem poskytovat služby – včetně pojištění – spojené s přepravou ruské ropy a produktů po celém světě. Potenciálně se jedná o mocný nástroj, protože 95% světového krytí odpovědnosti za tankery je sjednáno prostřednictvím londýnské pojišťovací organizace s názvem International Group of P&I Clubs, která musí dodržovat evropské právo.
Připravované sankce v podstatě politizují každý aspekt mezinárodního obchodu a nejsou v konečném důsledku ničím jiným, než krátkodobými nepříjemnostmi pro RF nebo jiný suverénní stát. Prozrazují však způsob myšlení, který se nestará o následky akcí, a prozrazuje zoufalství, které dnes pociťuje Brusel ohledně svého postavení na globálním trhu. Totalitní myšlení EU, založené na psychologické nerovnováze a ideologické potřebě být viděn jako šampión lidstva, co řídí všechna jeho rozhodnutí, ignoruje skutečnost, že USA jsou jinak motivované, mnohem srozumitelnější, mají rádi moc, ale jen do té míry, do jaké přináší zisk.
Sankční balíček EU je prima facie důkazem šílenství a toho, co se stane, když zvíře zahnané do kouta stojí před existenční volbou. EU vedení je izolováno od veřejného mínění. Důsledky sankční politiky EU vymysleli pomatení ze Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu. Pro ně jsou následky sankcí pro řadové občany irelevantní. To, že Evropané budou trpět vysokou inflací, je kolaterální záležitost. Pokud se podaří stáhnout většinu ruské ropy z globálních trhů, zajistí to jen astronomické ceny, ne však pro ty, kteří mají deklarovanou agendu vylidňování, kteří nařídili cca 12-15% účinnou vakcínu Pfizer a nebyli vůbec testováni, aby jim nebylo zabráněno podílet se na plnění vyšších cílů a dovolávat se evropských hodnot.
Zmiňuji se o WEF v Davosu, protože tzv. Davoský člověk – termín vytvořený bývalým ředitelem Centra pro mezinárodní záležitosti Harvardské univerzity profesorem Dr. Samuelem Huntingtonem (1927-2008), má malou potřebu národní loajality, vidí národní hranice jako překážky, které naštěstí mizí, a vidí národní vlády jako zbytky minulosti, jejichž jedinou užitečnou funkcí je usnadnit globální operace elity. Název článku z roku 2004 publikovaného v The National Interest je výmluvný: Mrtvé duše: Odnárodnění americké elity.
V článku z roku 2005 publikovaném v The Guardian s názvem Přání smrti davoského muže popsal Timothy Garton Ash Davoského muže a Světové ekonomické fórum: Davoský člověk je převážně bílý, středního věku a Evropan nebo Anglosas. Samozřejmě, že někteří z účastníků letošního pětidenního setkání Světového ekonomického fóra ve švýcarském horském středisku byli Indové, Číňané, Afričané a/nebo ženy. Nadále jsou však v menšině. Dominantní kulturou Davosu zůstává kultura bílého západního člověka. Davoský člověk, jak lze dedukovat z historie a citátů, má problematickou historii kombinování brilantnosti a hlouposti, zaslepení národními a ideologickými předsudky vůči vlastním dlouhodobým zájmům a ničení jednou rukou toho, co vybudoval druhou. Proto by každý občan EU měl vědět co nejvíce o WEF.
WEF je organizace, která zorganizovala globálně harmonizované plánování, vývoj a implementaci lockdownů, mandátů, autoritářských očkovacích kampaní, potlačování možností včasné léčby, globálního cílení na nesouhlasící lékaře, cenzury, propagandy, informačních a myšlenkových kontrolních programů, které jsme všichni zažili od konce roku 2019. Jedná se o organizační strukturu používanou těmi, kteří se snaží kontrolovat a řídit svět, aby prosazovali ekonomické a politické zájmy svých členů prostřednictvím probíhajícího Velkého resetu, využíváním a zhoršováním sociálního a ekonomického rozvratu, který uměle a záměrně vytvořili od doby, kdy se SARS-CoV-19 začal šířit po celém světě.
Existuje seznam absolventů WEF Global Leaders of Tomorrow (jednoletý program, probíhal od roku 1993 do roku 2003) a Young Global Leaders (pětiletý program zahájený 2004/2005 a stále probíhající). Seznam vytvořily – Malone Institute a Pharos Foundation. Pro tvorbu seznamu použily vyhledávače WEF a křížově kontrolované publikované seznamy, archivy Wayback Machine, Wikispooks a další doplňkové zdroje. Nemusí být 100% přesný, ale jedná se o nejaktuálnější seznam a profesionální práci. (info@MaloneInstitute.org)
V seznamu a textu příspěvku indikovaní lidé jsou u moci jen proto, že ovládají politický proces, který jim byl předán k údržbě prostřednictvím zkorumpovaného měnového systému, který institucionalizuje Cantillionův efekt tištění peněz, aby jim poskytl nezasloužené výhody na trhu. Cantillonův efekt jinými slovy podle Wikipedie říká, že tištění peněz zvyšuje cenovou hladinu pro běžnou populaci, která ale na nově vytisknuté peníze nedosáhne vůbec nebo až mnohem později, což vede k neadekvátnímu snižování kupní síly obyčejných lidí.
Mediální tsunami zatím nepřineslo důležitou zprávu: jednou z nejsilnějších zbraní, které má Rusko ve svém arzenálu, je světová potřeba komodit, které vyrábí, a jejich schopnost nyní, stanovit pro ně platební podmínky. Ronan Manly v Bullion Star nedávno napsal článek, který kvalitně popisuje kroky, které Rusové podnikají, aby se posunuli od čistě dluhového měnového režimu k režimu založenému na komoditách. Jedná se o myšlenku Sergeje Glazjeva, která obsahuje vlastní ruská Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDR). Proti těmto krokům se staví Ruská centrální banka (RCB). Proč?
Nepotřebuji být bankéř, abych mohl tvrdit, že Glazjevův plán pro novou měnu Eurasijské hospodářské unie (EAHU) nemá jenom za cíl udělat rubl vyměnitelným za zlato, ale ocenit ho vůči ceně zlata a cca 19 komodit plus měn členských zemí EAHU. Koš, včetně zlata, se kterým se nebude obchodovat, bude měřítkem hodnoty a měřítkem pro porovnání hodnot měn členských států. Přitom globální hodnota koše bude pouze sledována. Pro šéfku RCB, která není výslovně pod kontrolou Kremlu, Elviru Nabiullinu, poslušnou zpravodajku vyučenou v MMF to znamená boj s prezidentem Putinem. Ten má ale větší autoritu než centrální banka již kvůli moci prezidenta, dané ústavou a skutečnosti, že RF a Kreml dnes jsou dostatečně silné na to, aby diktovaly podmínky oligarchům. Na západě je tomu spíše naopak.
Nabiullina jako slouha MMF má ještě druhého nepřítele. Tím je v první časti příspěvku zmíněný Nikolaj Patrušev, šéf Rady bezpečnosti RF. Protože prioritou současnosti se stala bezpečnost, která odsunula politiku a ideologie do stínu nebo archivu, Patrušev je mnohem mocnější než Nabiullina a celá RCB. Nabiulina jako hlásná trouba MMF, Fed a Washingtonu nehlásí, že bankrot Ruské centrální banky představuje v současných podmínkách a stavu světového finančního systému příležitost pro znárodnění. Vytvoření komoditami krytá ruská Zvláštní práva čerpání (SDR) a ruský domácí rubl, který bude konvertibilní za zlato, umožní totiž oběh mezinárodního rublu pro platby za dovoz do RF.
V uvedeném krátkém zamyšlení jsou obsaženy tři samostatné otázky. První z nich je ruská domácí politika. Druhou je náčrt nové panasijské obchodní a zahraniční politiky. Třetí představuje existenciální otázka RF: Jak přerušit podporu války na Ukrajině ze strany EU?
Pokus o vysvětlení
Gazprombank jako instrument pro jednání s kolektivním Západem zajišťuje RF tři věci: 1) RF dostane za export to, chce, a nebude to ukradeno Západem. 2) Náklady na volatilitu obchodu ponese kupující exportu. 3) Kupující musí plánovat, jak získat rubl a za jakou cenu. To ve výsledku a pro rubl znamená, že bez velkého mezinárodního trhu Gazprombank půjde na moskevskou burzu, nakoupí rubly, aby je prodala například německému dovozci plynu a ropy.
Mezinárodní potřeba rublu, který se tak stává rozhodující měnou pro funkční globální obchod se základními komoditami, představuje sama o sobě základní změnu globálního finančního systému. Změna povede tzv. nepřátelské země k vytváření nových offshore trhů s futures v rublech, Jenom ty totiž mohou zabezpečit potřebné ruské komodity. Těch EU potřebuje hodně, chce-li se udržet na vlnách technologického vývoje, velkého resetu, zeleného údělu nebo i mýtu o 4IR. Uvedené v zamyšlení nad rublem a sankcemi vysvětluje strach a současně i snahu EK uvalit embargo na ruské komodity. Kromě toho indikuje, že WEF v Davosu se stává méně relevantním pro globální obchod a že EU je řízena loutkami, které nepřiznají nebo nemohou přiznat skutečnost, že růst HDP nemusí být nutně reálným růstem, a že se jedná o další mýtus a klam občanů vědoucích málo o fungování současného systému. Proč? Protože HDP představuje především utrácení, neříká nic o kvalitě výdajů nebo o tom, zda jsou na tom lidé, kteří utrácejí peníze, materiálně a mentálně lépe než v minulosti.
Neméně důležitou je skutečnost, že HDP neměří hodnotu. Hodnota je to, po čem toužíme a co představuje možnost plánovat budoucnost, využívat vynalézavost k nalezení ekologických, efektivních a ekonomických řešení a udržitelných způsobů využití skutečného kapitálu, omezeného času a lidských zdrojů všeho představitelného druhu.
Z uvedeného zamyšlení vyplývá, že HDP a nekonečný růst jsou subjektivní, nikoli objektivní měřítka a současně nabízí odpověď na otázku – proč EU se snaží sát krev a pot z mrtvého a nabízí úsměv nad donkichotskými pokusy EK, WEF a podobných, prosadit sankce na ruský export. Ten bez ohledu na politiku a diplomacii, ale s ohledem na bezpečnost a suverenitu RF dovolí Gazprombank vyprodukovat a sedět na hromadě eur, dolarů, jenů a dalších měnách. RF, Kreml a Gazprombank přitom nebude mít potřebu zajišťovat riziko, protože ve skutečnosti ani nemohou díky sankcím použít eura, dolary, jeny a podobné měny na nic. Gazprombank tedy zmíněné měny prodá každému, komu bude chtít a kdo bude chtít s ní obchodovat.
Poslední věta odstavce indikuje, že Gazprombank může prodat eura a dolary například do Turecka a získat liru za 4%, aby pomohla Turecku uvolnit svou expozici vůči USD a splatit své zahraniční kapitálové deficity. A tímto způsobem Gazprombank může reálně zajistit, že Turecko zůstane solventní, že část svého obchodního přebytku zaparkuje ve strategicky důležitém energetickém partnerovi, který shodou okolností také přepravuje plyn do Evropy. V domyšlení příkladu do konce je představitelný politický rozklad EU již jenom kvůli placení za plyn rubly a také vysvětlení hysterické snahy EK a její předsedkyně von der Leyenové omezit suverenitu, oslabit RF a zamezit vzniku ruských SDR a regionální měny v EAHU. EAHU je to, čím chtěl EU být: jednoduchá unie s pravidly spravedlivého obchodu mezi členy. Dnes víme, že opak je pravdou a smutnou kutečností. Proto SRN podle očekávání vede své evropské partnery v politice, jejímž cílem je zbankrotovat státy bývalé Varšavské smlouvy, dále izolovat Řecko, které je nyní klíčovou dovozní destinací mnohých členských států EU a v neposlední řadě požadovaným rozvodem s RF přinutit evropské spojence k poslušnosti a udržet je v přízemí dříve bohatého a drahého domu. Nehledě na vše uvedené se mi jeví, že nehrozí bezprostřední rozpad EU, především v době trvání vojenského konfliktu na Ukrajině.
Z hlediska geopolitiky EU bude posilovat, protože se stala hospodářským oddělením NATO. Současně ale z hlediska integrace EU bude oslabovat. S oslabováním EU bude růst a sílit model Evropy různých rychlostí. To znamená, že v rámci EU budou existovat privilegované a méně privilegované země s vyšší a menší mírou integrace a čisté periferie. Ve výsledku budeme svědky roztříštění EU pod diktaturou malého počtu velkých členských států, přičemž SRN bude nadále hrát první housle v mnoha existenciálních otázkách.
Charakteristický příklad pro zmíněnou tézi představuje skutečnost, že EU začala diskutovat o možnosti embarga na vývoz ruské ropy až poté, co s tím Berlín v zásadě souhlasil. Že EU se snaží vnutit své zahraničněpolitické postoje jednotlivým členským státům a kandidátům na vstup není tajemstvím. Srbsko, podobně jako Gruzie, Moldavsko a Ukrajina, se vynuceně snaží prosadit protiruskou politiku, protože je kandidátem na členství v EU. Členství v EU pro politiky – psychopaty představuje důkaz příslušnosti k Západu a odmítnutí všeho ruského, současně však nebezpečí ztráty omezené suverenity a národnostní specifiky. Proč tak myslím?
Protože politika rozšiřování EU není určována normativními faktory, ale skutečností, že rozšíření EU je nezbytné z geopolitických důvodů, k nimž patří snaha zabránit jiným mocenským centrům v posílení jejich vlivu na Balkánu a v postsovětském prostoru. Tím EU se snaží geopoliticky konkurovat Ruské federaci, Turecku, ale i ČLR. Odchýlení EU od své normativní povahy dokazuje podpora Ukrajiny v konfliktu s RF. Švýcarsko se o vstup do ní nesnaží; Turecko, které o vstup usilovalo již od 60. let, se dnes o vstup do EU již ani nepokouší. Velká Británie z EU vystoupila, aby pomohla USA zvýšit vnější tlak na EU jako takovou a oslabila ji. Jinými slovy: EU opustila své vlastní hodnoty, zásady a pravidla, podle kterých se EU stavěla. Vystupovala jako mírumilovný hráč, více normativní než vojenský a dnes otevřeně prohlašuje, že si přeje, aby konflikt skončil vítězstvím Ukrajiny a porážkou RF. To je v naprostém rozporu se všemi zásadami a normami, podle nichž se Evropská unie od 50. let vyvíjela. Rozpor mezi zásadami a normami nebývá receptem pro dlouhý život.
V kontextu uvedeného se nachází pro širší veřejnost mediálně připravované rozšíření NATO o Finsko a Švédsko. Rozšíření NATO se zdůvodňuje vojenským konfliktem na Ukrajině a z něho vyplývajících nebezpečí pro ty, kdo mají malou sebedůvěru, kážou dělat to, co říkají, ale nedělat to, co dělají, a nejsou suverénní v rozhodování o změně, přírodních zdrojích a nenesou osobní odpovědnost. Tu zaměnili na konsenzus, kolektivní rozhodnutí, vyhrožování a gesta.
Protože EU objektivně není suverénní subjekt, nemůže vyhlásit válku a nemůže proto bojovat. Na druhé straně NATO nechce bojovat, aby se nerozpadlo. Současně obě organizace nevylučují ztrátu Ukrajiny. Proto jako kompenzaci za představitelnou ztrátu Ukrajiny představuje Finsko a Švédsko. Jejich geografická a topografická výhoda umožňuje případné napadení RF v případě ztráty kontroly nad Barentsovým mořem. Tam se nachází hlavní hrozba pro USA a NATO: ruské balistické rakety z ponorek na základně v Sveromorsku, Archangelsk a Murmansk. Rozšíření NATO o Finsko a Švédsko není založeno nejenom na geografii a topografii, ale i na starých politických zájmech Anglosasů. Proto rozšíření nevěští EU a jejím členským státům – slouhům USA a NATO, nic dobrého, především tehdy, bude-li EU trvat na řešení konfliktu na Ukrajině podle přání vysokého představitele EU Josepa Borrella: řešit konflikt na Ukrajině spíše vojenskými než diplomatickými prostředky.
Past, kterou si EU sama sobě postavila i za pomoci ignorování, že 46 % obyvatel SRN není ochotno platit za sankce EU proti RF a obětovat tak svou osobní finanční situaci, že podle průzkumu (Think tank Civey pro Die Welt odhalil příslušné údaje) Němci považují za nutné, aby náklady na sankce hradily společnosti, které kvůli událostem na Ukrajině děljí větší zisky, že 64 % respondentů podpořilo myšlenku uvalení dodatečných daní na firmy, které profitují z krize na Ukrajině, a že polovina obyvatel SRN je nucena šetřit na potravinách a energiích, se proto podobá podzemí Azovstalu. To i EU mají dvě možnosti: vzdát se falešných ambicí, zůstat živými, pokračovat v životě bez krádeže a lži, nebo umřít z vlastní hlouposti a neschopnosti odhadnout situaci a své síly a porozumět významu memento mori. Souhlasu netřeba.
Buďte první kdo přidá komentář