Odborník na environmentální politiku Michael Shellenberger řekl v pořadu The Nation Speaks televize NTD, že ekonomika výroby, nasazení a recyklace solárních panelů ukazuje, že tato technologie s sebou nese „toxický“ a „nebezpečný“ aspekt a její propagace je vedena spíše ideologickými sklony než vědeckými poznatky.
„Byli jsme v jakémsi hypnotickém transu,“ řekl Shellenberger s odkazem na to, co charakterizoval jako mylné přesvědčení, že solární energie je ekologickou alternativou k tradičním formám výroby energie, jako je jaderná energie.
„Jde o duchovní snahu,“ dodal. „Existuje představa, že … budeme chránit přírodní prostředí tím, že budeme závislí na přirozených tocích energie, jako je sluneční světlo. Není to vědecký pohled. Ve skutečnosti je to pro životní prostředí horší.“
„Ekonomické pobídky se rychle přizpůsobují a motivují zákazníky k výměně stávajících panelů za novější, levnější a účinnější modely. V odvětví, kde řešení oběhového hospodářství, jako je recyklace, zůstávají žalostně nedostatečná, bude samotný objem vyřazených panelů brzy představovat ohromné existenční riziko,“ uvádí studie.
Studie cituje odhady Garvina Heatha, vedoucího vědeckého pracovníka Národní laboratoře pro obnovitelnou energii, který pro časopis PV Magazine uvedl, že recyklace panelu stojí 20 až 30 dolarů oproti jednomu až dvěma dolarům za jeho uložení na skládku. Harvard Business Review dospěl k závěru, že zářivý příslib většího rozšíření solární energie jako ekologické alternativy „rychle potemní, jakmile se toto odvětví potopí pod tíhou vlastního odpadu“.
Na dotaz ohledně studie Shellenberger potvrdil vysoké náklady na recyklaci, ale poznamenal, že tyto náklady jsou jen jednou ze součástí zátěže, kterou solární energie po skončení své životnosti představuje. Panely obsahují těžké kovy, jako je olovo, a ty se mohou uvolnit ve formě toxického oblaku, pokud se panely při likvidaci roztříští.
„Je to nebezpečný odpad,“ řekl. „… je to stejně nebezpečné jako olovnaté barvy, je to stejně nebezpečné jako všechny materiály na bázi olova, které společnost doposud v podstatě vyřadila.“
„Nyní víme, že tento spotřební výrobek, o kterém si lidé mysleli, že je tak nějak čistý, v souladu s přírodou, je ve skutečnosti … docela toxický. A je ho prostě hodně,“ řekl Shellenberger.
K navyšování objemu solárního odpadu přispívá i skutečnost, že panely degradují rychleji, než se dříve myslelo.
„Degradují zhruba o jedno procento ročně, ne o půl procenta ročně,“ řekl Schellenberger. „A to tedy znamená, že jsou lidé motivováni měnit je rychleji.“
„Existovala romantická představa, že si pořídíte solární panely, jednou je nainstalujete a pak už nebudete muset nic dělat. Nyní víme, že lidé je instalují znovu každých zhruba deset let.“ Dodal, že jaderné elektrárny mohou naproti tomu fungovat zhruba 80 let.
„Takže mluvíme o obrovském rozdílu a obrovském nárůstu množství materiálů a množství odpadu,“ uvedl s tím, že jeho vlastní výpočty ukázaly, že solární panely produkují 200 až 300krát více nebezpečného odpadu než vysoce radioaktivní odpad, který vzniká v jaderných elektrárnách, „což je možná nejobávanější odpad“.
„Myslím, že to vychází z nějaké hluboce romantické a velmi ideologické oblasti, z velmi idealizované představy,“ zmínil svůj pohled na propagaci solární energie.
Překlad a redakční zkrácení původního článku: jas
(6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář