Elóž francouzského intelektuála

.

Spoustakrát jsem ji potkal, je však mezi námi čtyřicet let a proto jsem ji nebyl až tak blízký. Byla dcerou mého přítele, a za takovou jsem ji bral. Před dvanácti lety chtěla dělat doktorát ve Francii, vzpomínám, že jsem kontaktoval Bruno Gollnische (velká postava francouzské politické kultury, profesor japonské civilizace a bývalý místopředseda Národní fronty), abych usnadnil její integraci na lyonskou univerzitu, ale jak si vzpomínám, nerealizovalo se to a Darja pokračovala na uni v Bordeaux.

.

.

Darja nebyla jediným Duginovým dítětem, ale jako jediná z nich se ostentativně angažovala po boku svého otce. François Bousquet výstižně řekl, “oba dva (Darja a její otec) tvořili splývající intelektuální dvojici, dvě hemisféry jednoho mozku, když jste mluvil s jedním, slyšel jste druhého”. Od dětství se dala potkat na euroasijských demonstracích, několik posledních let byla často vidět v médiích, bravurně hájila tradicionalistický náhled na svět a teze geopoliticky a filozoficky favorizující multipolární svět  – je symptomatické, že byla zabita, když se vracela z festivalu, který se jmenoval Tradice. Byla též autorkou překladů mnoha francouzských článků do ruštiny publikovaných na euroasijských webech, přeložila mnoho francouzských statí zabývajících se touto doktrínou.

.

.

Dugin je na jedné straně tradicionalista inspirovaný René Guénonem a Evolou, je geopolitickým dědicem ruských myslitelů inspirovaných euroasijskou doktrínou a národním bolševismem. Ve svých knihách se zabývá společenským modelem, který je hlubinně antiliberální, respektující identitu, příznivě nazírá na imperiální euroasijský model, což já, jako žák Jeana Thiriarta, kterého Dugin potkal a oceňoval, nazývám “Velká Evropa”, od Galway po Vladivostok. Na rozdíl od toho, co se může číst v mainstreamu, Dugin není ruským nacionalistou, ale úplně naopak. Jeho myšlení jde v termínech impéria, ale nikoliv rasy, národa nebo etnika.

.

.

Je tak vlivný, protože to říkají západní média? To je otázkou. Tato média ho prezentují jako Putinova Rasputina, jako jeho mozek. Ve skutečnosti, pokud vím, se nikdy s Putinem nepotkal, před pár lety ztratil katedru na moskevské univerzitě, protože jeho pozice byly příliš radikální a vadily Putinově vládě, která tenkrát byla nakloněna podpisu Minských dohod. Není pravdou, že Putinovi našeptává své rady. Ovšem to neznamená, že by nebyl vlivný, ale vyjadřuje vliv jiným způsobem: knihami, články, přednáškami, televizními vystoupeními a tím, že vyjadřuje pozice na webu. Je to důležitý vliv, i když jiný než mainstream prezentuje. Jeho formální status v Rusku je bližší poloze Bernard-Henri Levyho ve Francii než vlivu Attaliho na Mitteranda. Alexandr Dugin je překládán a vydáván po celém světě, v Brazílii, v Turecku, Itálii, Francii, Španělsku, znají ho v Africe, Číně USA atd, jeho vliv jde daleko za ruské hranice. Z jistého pohledu, i když jeho teze jsou heterodoxní, je to osoba velkého globálního vlivu, a to není zanedbatelné. Na čem je založen jeho vliv, který je tak odlišný od mainstreamových mediálních fabulací? Bezpochyby je to otázka inteligence a charismatu; nepochybně jeho řešení odpovídají na nebezpečí naší doby, přichází v pravý čas a jsou dobře formulována.

.

.

První myšlenka jde k ukrajinské tajné službě, ale může to být kterákoliv západní tajná služba. Bojím se, že po něm jdou, jeho dcera nebyla zavražděna pro sebe samotnou, ale pro obraz, který o Duginovi vytvořila západní média. Když procházíte psaný tisk nebo západní weby, co se dovíte? Dcera Putinovy šedé eminence byla zabita v atentátu, který mířil na otce. Jaký závěr si uděláte? Úspěšný zásah ukrajinské tajné služby, ruská tajná policie není schopna ochránit ruskou hierarchii. Dnes je mediální obraz důležitější než realita, zdá se mi, že právě o tento efekt šlo.

.

.

Nejsem informován, jak jsou v Rusku ochraňovány osobnosti, kterým potenciálně něco hrozí. V žádném případě neměla speciální ochranu, odpovídá to tomu, co jsem řekl: Dugin není Putinovým mozkem, v tom případě by měl ochranu. Fakta ukazují, že by ji měl mít, může to být chyba v úsudku ruské tajné služby, které se podařilo v posledních týdnech zmařit v Moskvě několik atentátů.

.

.

Obtížně něco predikovat. Je jasné, že Rusko a Vladimír Putin právě utrpěli urážku, a není pochyb, že tento čin bude tak či onak pomstěn. V krátkodobém a střednědobém horizontu uvidíme, co se stane. Západní váleční štváči nepochybně doufají, že jim to pomůže, doufejme – to je jediná věc, kterou můžeme udělat – nepomůže jim to.

.