Digitalizovaná státní správa má sloužit na prvním místě občanům, a teprve potom státním úředníkům. Digitalizace musí občanům zjednodušit komunikaci se státem, digitalizací se musí stát služby státu dostupnými, rychlými a klientsky komfortními. Tak zní axiom digitalizace státní správy. My občané a podnikatelé to víme, a vědí to i politici a úředníci. Jen se jim to nehodí.
Výše popsanou podstatu a potřebnost digitalizace státní správy čeští politici a úředníci popírají. Tato vláda i všechny předchozí, od počátku „projektu digitalizace“. Proč se všichni, bez rozdílu stranické příslušnosti, chovají stejně? Protože peníze. Proto se v Česku nikdo neptá občanů, co potřebují, co chtějí a jak jim může digitalizace pomoci. Politiky a úředníky to nezajímá, protože by se mohli dozvědět něco, co by se jim nehodilo. Třeba, že jimi plánované registry, schránky a kdeco jiného, nikdo nechce. Za co by pak ty miliardy utráceli, že?
A tak to máme. Stát vyhazuje desítky miliard korun za IT systémy, které jsou roztříštěné, vzájemně spolu nekomunikují, případně vůbec nefungují. Na úřadech se drtivá většina toho, co je na papíru, jen „překopíruje“ do elektronické podoby. Namísto automatizované (rozuměj digitální!) správy agend se vše dělá ručně. S rostoucí „digitalizací“, světe div se, roste počet úředníků!
Digitalizace v ČR je především zdrojem miliard, které stát utratí, aby je dodavatelé digitálních systémů inkasovali. Participují na tom někteří politici či úředníci? Můžeme jen spekulovat, protože jejich motivace je nejasná. Digitalizace v Česku má podobu absurdního dramatu. Podívejme se, jak taková běžná digitalizace po česku, a za naše peníze, vypadá.
Příklad první: Na začátku bylo zadání, že se od podlahy přebuduje počítačový systém, přes který stát lidem vyplácí sociální dávky. Měl být levnější, spolehlivější a uživatelsky komfortní. Potud vše v pořádku. Konec projektu se ale neslaví. Nové IT systémy se od roku 2014 nepovedlo nasadit do ostrého provozu, a některé se po osmi letech ještě ani nezačaly programovat, ačkoli se celkové náklady už vyšplhaly nejméně na 1,5 miliardy korun! (Více ZDE).
Příklad druhý: Nejvyšší kontrolní úřad konstatuje, že plán na digitalizaci justice selhal. Z dvaceti plánovaných úkolů splnil resort spravedlnosti pouze dva (čtete správně, z 20 úkolů splnili 2!). Elektronicky nejde podat žádost, chybí i možnost okamžité elektronické platby. Na celý projekt digitalizace přitom Ministerstvo spravedlnosti vyplatilo již téměř 350 milionů korun. (Více ZDE).
Teď politici přitvrdili, a jako důkaz digitálního vzepjetí, jako digitální skok uzákonili pro živnostníky od 1. 1. 2023 povinnost používat datové schránky. Nikoho nezajímá, proč si za 14 let existence datové schránky pořídil jen zlomek občanů, živnostníků a spolků. Nikoho nezajímá, že jsou stovky tisíc OSVČ, kteří si s informačními technologiemi příliš nerozumí a datová schránka pro ně může být v současné krizi posledním impulzem pro ukončení podnikání. Nikoho nezajímá, že se do našeho práva nenápadně dostává nová podmínka – chce-li někdo podnikat, musí mít připojení k internetu a musí používat zařízení na jeho obsluhu. Politici a státní správa se neptají, oni jen nařizují. Odfajfkuje se to, a digitalizace státu je hotová.
My, občané, ať podnikáme či nikoli, jsme pochopili, k čemu má být digitalizace. My víme, že to má být prostředí a služba ve prospěch občanů a nikoli proti nim. My víme, že to má znamenat úsporu času a nákladů, našich i úřadů. Nic z toho nechtějí chápat Vít Rakušan, Ivan Bartoš, vláda ČR, vysocí úředníci Ministerstva vnitra a tisíce dalších byrokratů. Jdou si tvrdě za tím, aby mohli držet ruku na toku stovek miliard, které budou za „digitalizaci“ utrácet.
Digitalizace státní správy? Samozřejmě ano! Ale pořádně, ne tenhle předražený zmetek.
RADOMIL BÁBEK
Buďte první kdo přidá komentář