Namísto skutečné změny investujeme do apokalypsy

CA

Přetírání výrobků a politických kroků nazeleno je způsob, jak nás velké korporace a vlády klamou ohledně jejich boje proti klimatické změně.

Před desetiletím napsali investiční experti James Altucher a Douglas Sease knihu s názvem Investování do Apokalypsy, uvádí svůj text Vijay Kolindjivadi z Univerzity v Antverpách. Její poselství bylo jednoduché: konec světa je ziskovou příležitostí pro ty, které neparalyzuje strach. Věci prý mohou vypadat hrozně, ale nikdy tak hrozné nejsou. Oba autoři ještě před pandemií Covid-19 doporučovali investovat do velkých farmaceutických společností jako strategii, jak získat dividendy z globálních pandemií. Doporučovali také vkládat peníze do systémů obnovitelné energie a zároveň zvyšovat těžbu ropy.

Dnes jejich rady platí víc než jindy, jak míní autor článku. Miliardy dolarů se investovaly do velkých farmaceutických firem namísto do veřejného zdraví a do prevence další světové pandemie, a to vše pod pretextem opatření proti pandemii Covid-19. Sice nyní dochází v rámci údajné energetické transformace k rozšíření výroby energie z obnovitelných zdrojů, ale také se nezdá, že by mělo dojít k ukončení využívání ropy a zemního plynu.

Falešná řešení

Ještě horší je, že se korporace spojily a začaly z apokalypsy dělat příležitost k novým ziskům prostřednictvím falešných řešení klimatické změny: místo palivových motorů elektrické, klimaticky inteligentní zemědělství nebo vysazování stromů pro kompenzaci emisí uhlíku. Tyto kroky ale nezastaví klimatickou změnu, jenom přetírají byznys nazeleno a vydělávají na klimatickém strachu.

Opatření, která v posledních letech prosazoval byznys a vlády, dělají ve skutečnosti situaci ještě horší. Jako jeden z příkladů článek uvádí uhlíkové emise, které mají ztělesňovat „ekologizaci“. Jde o program, který umožňuje některým z největších zločinců proti klimatu pokračovat ve znečišťování tím, že se zapojují do šarády programů výsadby stromů.

Jak Kolindjivadiův článek dále píše,  nedávný průzkum ohledně světového uhlíkového standardu zjistil, že celkem 94 % jeho opatření na uhlíkovou kompenzaci deštných pralesů nepřispělo ke snížení emisí uhlíku.

„Nazeleno“

Další formou přemalování „nazeleno“ je fatální zaměňování efektivity na ekologii. Tímto způsobem jsme klamáni, že nákup „ekologičtějšího“ výrobku může zachránit planetu. V pozadí těchto „zelených“ značek je nicméně vysoká energetická stopa při jejich výrobě. „Ekologická“ technologická řešení navíc často pouze přesouvají škody na životním prostředí, které způsobují, do jiného odvětví nebo na vzdálené místo – příkladem jsou elektromobily a jejich spotřeba lithia. „Vědci již nyní varují před závažnými dopady na životní prostředí, které může mít honba za těžbou lithia, včetně znečištění a úbytku vody, úniků toxického odpadu, ztráty biologické rozmanitosti a kontaminace půdy,“ píše autor.

Také argument o tom, že „zelená“ řešení přinášejí pracovní místa, neobstojí. Údaje Světové organizace práce ukazují, že velká část „zelených“ pracovních míst je ve skutečnosti neformální, málo placená, dočasná a vystavená rizikům, jako jsou nebezpečné pracovní podmínky, dětská práce a nedostatečné sociální zabezpečení. Ochrana přírody se také stala obětí „ekologického“ klamu, když  velké organizace na ochranu přírody a jejich firemní sponzoři léta prosazují myšlenku, že je třeba oplotit velké plochy půdy a lesů a chránit tak jejich biologickou rozmanitost a zmírnit dopady změny klimatu. Jedná se o další způsob, jak umožnit velkým znečišťovatelům pokračovat ve znečišťování a říkat, že něco „dělají pro planetu“.

Reparativní spravedlnost?

Autor je toho názoru, že je třeba se dnes postavit  manipulaci s falešnými řešeními, zdiskreditovat je a přejít ke změně pravidel založených na zisku z apokalypsy. Jedním z takových přístupů je podle něj reparativní spravedlnost, která by lidem vrátila moc investovat do potřeb vlastních komunit. V oblasti snižování uhlíkových emisí by tato spravedlnost znamenala, že společnosti odpovědné za změnu klimatu zaplatí škody, které způsobily. Minulé i současné oběti změny klimatu by pak měly mít možnost kolektivně rozhodovat o využití těchto náhrad. Reparativní spravedlnost znamená také podporu a obnovu rozmanitých kultur pěstování potravin, které před tím zničilo monokulturní průmyslové zemědělství. Tento typ spravedlnosti by rovněž umožnil, aby domorodé komunity mohly být správci svojí  půdy podle vlastních zkušeností a tradic.

Prosazení změn nebude lehké, protože proti nim stojí korporace a vlády – investoři do apokalypsy. Lidská solidarita a kolektivní akce podle autora představují naději na to, že bude možné investovat do přežití.

(8 votes, average: 4,13 out of 5)

Loading...