Jak si marxisté představují svobodu slova

Velký čínský vůdce Mao Ce-tung se v padesátých letech nechal inspirovat uvolněním atmosféry v Sovětském svazu po nástupu Nikity Chruščeva do funkce a zavelel k větší svobodě slova.

Na konci roku 1956 řekl tehdy populární čínský premiér Čou En-laj, který sloužil pod stranickým vůdcem Mao Ce-tungem, že „vláda potřebuje kritiku od svých občanů.”

Ať se utkají stovky myšlenek

O několik měsíců později, v únoru 1957, vystoupil Mao Ce-tung s projevem, který nesl název „O správném řešení rozporů mezi lidmi”. Mao se ve svém projevu přihlásil k podpoře kritiky byrokracie, neboť rozhodnutí o tom, „co je správně a co špatně, má být určeno ve svobodné diskuzi”.

Kampaň vstoupila do historie jako „Hnutí sta květů”, neboť ve svém projevu si Mao Ce-tung vypůjčil verš ze známé čínské básně: „Ať rozkvetou stovky květů, ať se utkají stovky myšlenkových směrů”.

Dále pokračoval: „Nechť se různé formy a styly umění svobodně rozvíjejí a různé vědecké směry spolu soupeří. Bojovat proti špatným myšlenkám, to je jako být očkovaný. Člověk si vytvoří větší imunitu. Politika, která umožní sto květům rozkvést a sto myšlenkovým proudům spolu soupeřit, neoslabí vedoucí pozici marxismu, ale naopak ji posílí.”

Kritika je možná

Krátce po projevu informoval premiér Čou En-laj svého šéfa Mao Ce-tunga, že lidé jsou k možnosti kritiky skeptičtí. Doporučil, aby vláda dále zdůrazňovala, že kritika je možná.

V průběhu jara 1957 se lidé přestali bát a do kanceláře premiéra Čou En-laje dorazily miliony dopisů. Lidé si stěžovali na chování stranických kádrů, jejich korupci a na růst byrokracie. Na univerzitě v Pekingu vznikla takzvaná demokratická zeď oblepená plakáty, na kterých si studenti kritizovali nízkou životní úroveň a privilegia stranických kádrů.

Ale má své limity

Mao Ce-tung dospěl k závěru, že se situace začíná vymykat kontrole. V červnu 1957, po pouhých pár měsících hnutí květů, se rozhodl, že toho bylo dost. Zveřejnil upravenou verzi svého původního projevu o řešení rozporů mezi lidmi. Kritika je nadále možná, pokud splňuje šest podmínek, podle kterých je možné rozlišit „vonící květy” od „jedovatého plevele”.

Kritika musí být prospěšná, a ne škodlivá socialistické transformaci, za další musí posilovat vedoucí úlohu strany a slova a činy musí pomáhat jednotě.

Standardní konec

Následovala takzvaná protipravičácká kampaň. Kritici byli po statisících vyhozeni z práce, veřejně pranýřováni a řada z nich poslána do převýchovných táborů.

Jak dopadli, ukazuje příklad známého čínského básníka Aj Čchinga, který byl členem komunistické strany od roku 1941 a poradcem vlády v oblasti kultury. V rámci protipravičácké kampaně byl poslán na převýchovu do malé vesnice na severu Číny, kde musel dlouhá léta čistit sedm dní v týdnu veřejné záchody.

Dosud nevysvětlená záhada

Historici se nemohou shodnout, zda to Mao Ce-tung myslel s kritikou upřímně, nebo zda to byla promyšlená strategie, jak odhalit odpůrce režimu.

O rok později, v roce 1958, přišel Mao Ce-tung s politikou „Velkého skoku vpřed”. Skok vpřed trval tři roky a hladomor, který vyvolal, způsobil smrt 15 až 45 milionů lidí, podle toho, jestli odhad provádí čínský, nebo západní historik.

Kritika politiky Velkého skoku vpřed byla po protipravičácké kampani zcela vyloučena.

Post scriptum

Podle nedávného průzkumu Společnosti pro obranu svobody projevu se více než polovina občanů této země bojí vyjádřit své názory. ČTK o průzkumu odmítla informovat, čímž potvrdila, že jeho výsledky zcela odpovídají realitě.

Některá média průzkum zpochybňují, neboť jej udělala agentura, která není členem profesního sdružení. Průzkum dělala proto, že agentury sdružené v profesním sdružení odmítly takový průzkum provést.