Vystavěli jsme celosvětový systém na lži

Spadne-li na mě černá plachta uvolněná z nákladního vozu, na kterém vezli hnůj, celou mě zahalí a přitiskne k zemi svou tíží, mohu předstírat, že jsem ok. Že žiju krásně a jde se mi životem jako bych kráčela rozkvetlou loukou, ale to si budu pouze namlouvat, skutečnost bude jiná. Můj život pod těžkou černou neprůhlednou a navíc páchnoucí plachtou nepůjde ničím vyšperkovat, poopravit, zreformovat do podoby, abych nebyla pokrytá vrstvou hnoje a mohla pohodově žít.

Žádná reforma, dokud zůstanu pod plachtou, mi nepomůže. Pomůže mi jediné, temnou zátěž zcela odložit stranou.

Temnou zátěž nacismu, komunismu máme za sebou, víme jak tíži a lidstvu jako celku neprospívá. Byl výhodný pro pár jedinců, ti tento stav zinscenovali a lidstvu coby jedinou možnost života podstrčili, aby je mohli v pohodě ovládat. A dnes? Co se děje právě teď?

Už lidstvo pochopilo ovládací mechanismy táhnoucí se kam lidské oko dohlédne, které dokola opakují pořád to samé: 1. zpacifikovat odvážné (církev je zaživa pálila na hranicích, nacisti a komunisti popravovali a zavírali do kriminálů) a dále 2. donutit k poslušnosti ty zastrašené a k tomu 3. využít křiváky, ty přemluvit ke spolupráci… Jak přemluvit? Penězi, hmotným majetkem. A také výhodami na úkor druhých: dosazením na posty, kde mohou ovládat ostatní, tedy zvýhodněním určitou formou moci.

A co žijeme dnes? Už jsme zase pod plachtou od hnoje a je nám podsouváno, že smrdutý život v temnu nám musí stačit? Nebo otevíráme oči, jako říkal např. pan Alfréd Strejček v rozhovoru s panem Robinem Čumpelíkem z Inovace republiky, kdy stejně jako mnozí další připomíná: „Jinak než od kořene věci změnit nepůjdou“…? A jak neskončit u slov, u volání po lepší společnosti? Existují někde zásady, jsou zveřejněny postupy, podle kterých může společnost fungovat, aniž by jedinci mezi sebou soupeřili, šli si po krku? Je možné v dnešní době nastolit pravidla, podle kterých by lidé žili v pohodě, ve shodě, ve vzájemné pomoci a to jak v rodině tak i v celé společnosti?

Je pěkný život utopie nebo životní nezbytnost, protože už jsme došli na hranu propasti a jestli s tím nezačneme, čeká nás jediné: pád dolů?

A věříte, že zákonitosti, které pohodový život bez bojů a strádání umožňují, existují? Znám je roky např. od filosofa a spisovatele ing. Jana Konfršta a mně ´napadají´ jsou mi ´sdělovány´ už 30 let od roku 1993 s dovětkem, že si je nesmím nechat pro sebe, že mám povinnost je šířit (jsou popsány v mých knihách, konkrétně postupy budování smysluplné společnosti jsou v 2. dílu: Vesmírné zákony v praxi.) Informace jsou mezi námi už roky, leč na Zemi jsme podle nich ještě nezačali žít… A? Jestli se nechceme totálně zničit, tak začít musíme.