Čekání na našeho Godota |

Sdílet článek:

FRANTIŠEK KAŠPÁREK

Následující text není o absurdním dramatu Samuela Becketta Čekání na Godota, ale o nás. O NÁS, kteří protestujeme proti vládě. Dostáváme se do stejné pasti, jako postavy v uvedené hře. Kladou otázky a dostávají absurdní odpovědi, nedorozumí se mezi sebou.

Nesouhlas s vládou pěti stran. Demonstrace a člověk, který je už podruhé svolal. Minimálně sto tisíc na Václavském náměstí. Dobře nakročeno, dalo by se říct.

Opravdu?

Zdá se, že ne.

Tak nejprve se ozvaly hlasy, že demonstrace nic nevyřeší. Na otázku, co jiného dělat než poslušně čekat na volby, bylo odpovědí buď mlčení, nebo padaly návrhy, mírně řečeno, nereálné: Tlačit na poslance aby rozpustili sněmovnu, demonstrovat před jejich obydlím ap. První návrh je k smíchu, vzhledem ke známému pravidlu, že kapři si rybník nevypustí, druhý návrh je přesně to, co by vláda použila k diskreditaci protestů. Dali bychom jim zbraň.

Tady je první příklad: Jsme proti vládě, ale nedorozumíme se. Ponecháme stranou, že existují dvě skupiny odpůrců vlády (Rajchl versus Vrábel), které jsou nesmiřitelně rozděleny. U nás to prostě jinak nejde.

Příklad druhý: Našel se někdo – Jindřich Rajchl – kdo dokáže svolat a oslovit davy, a to tak chytrým způsobem, že i vládní propaganda jen složitě vyhledává co mu omlátit o hlavu. A tak se mainstream zmůže jsou články typu „Rajchl uhranul prosťáčky a chudáky“ (ctidoma.cz – 19.4.).

Když vláda nic nenajde na Rajchlovi v souvislosti s demonstracemi, zaskočíme za ni my sami. Začneme hledat na Rajchlovi chyby, důvody, proč to nesmí být on, objevují se spiklenecké teorie, že je agent vlády, a co nejhorší, jezdí v autě značky Porsche. Kdyby přijel v levném běžném autě, zase by se říkalo, že je právník, podnikatel a toto je jen póza, kdy ze sebe dělá „proletáře.“ Vytahují se na Rajchla různí kostlivci, údajně z jeho skříně, ve skutečnosti však ze skříní zcela jiných, a někteří z nás toto duchaplně papouškují. Vládní propaganda o něm zoufale tvrdí, jak je rafinovaný:

Nemluví o Rusku, dokonce nepodporuje odchod z EU a NATO.

Místo abychom pochopili jeho strategii – pohybovat se v rámci možného – je to pro nás další důvod proč Rajchla odmítat, podezírat a spekulovat.

Možná mají jeho odpůrci kus pravdy, možná ne. Nebylo by tedy užitečnější dát Rajchlovi šanci a pak se teprve uvidí?

Jistě, pan Rajchl asi nebude dokonalým člověkem, bez chyb. Na koho tedy čekáme? Na anděla, který koná jen dobro a na výsostech zpívá aleluja?

V tomto případě ovšem čekáme na Godota.

Pokud jste hru neviděli – tak ten nikdy nepřišel. Pro obě hlavní postavy, tuláky, byl jakousi blíže neurčenou nadějí. Gogot nepřišel a tuláci se proto chtějí oběsit. Přetrhne se jim však provaz. Chtějí odejít, ale zůstavají stát:

1.tulák (Estragon): „Jdem?“
2.tulák (Vladimír): „Jdem!“
(Nepohnou se).

Možná ani my ne.