Přepálené akcie a podobnosti s krizovým rokem 2007 |

Sdílet článek:

Navzdory strachu z delta varianty koronaviru končí akciové trhy prázdniny blízko svých historických rekordů. Na tom je zajímavé nejen to, jak jsou akcie drahé, ale i to, jak se rozchází vidění budoucnosti finančníků a běžných lidí na ulicích. Rozdíl v očekávání amerických spotřebitelů měřeného pomocí indexu Michiganské univerzity a očekávání Wall Street je největší za 13 let. Někomu to může připomínat roky 2007 či 2008.

Burza je optimistická krom jiného i kvůli cenám komodit. Zatímco spotřebitelé ve dražším dřevu či ropě vidí dražší zboží, spekulanti v něm vidí vyšší tržby a dividendy těžebních společností. Nicméně i tady je určitý nesoulad. Čeká se růst dividend, ale nikterak dramatický. Meziročně by měla vyskočit globální suma dividend “jen” o 2 %, akcie ale rostou, jako by měly dividendy růst několikrát rychleji. Zkrátka globální akciový trh je nezdravě přepálený.

To ovšem neznamená, že by akcie nemohly růst ještě víc. Klíčové bude, jak se zachová americká centrální banka. Kdyby nebylo strachu z pandemie, sazby by už šly nahoru. Americká nezaměstnanost totiž klesá, zatímco ceny rostou. Inflace je už dva měsíce nad 5 %. Všichni přitom znají poučku o vztahu inflace a nezaměstnanosti. Vysoká inflace by měla snížit nezaměstnanost ještě více a obráceně.

Ještě před pár týdny hodně lidí tvrdilo, že vyšší inflace bude otázkou jen měsíců. Mezitím ale přibylo lidí, kteří to jen na měsíce nevidí. Logicky proto volají po utažení měnové politiky. Jenže má to háček. Nikdo nemůže vyloučit čtvrtou vlnu koronaviru. A zdražit hypotéky v další vlně se nikomu nechce.

Přesto všechno se trh se začíná připravovat na změnu měnové politiky. Trh postupně mění názor na to, co by měla dělat centrální banka. Podle průzkumu National Association of Business Economics (NABE) považovalo v srpnu 2020 měnovou politiku za příliš stimulativní 20 % respondentů, v březnu 2021 to bylo už 26 % respondentů a v srpnu 2021 dokonce 52 %. Prvně se tak stalo, že trh hodnotí měnovou politiku centrální banky jako chybnou. Jenže stále platí, že přitvrzení měnové politiky bylo tím, co přispělo k minulé globální finanční krizi. Mnoho lidí proto váhá. Plně je chápu.

Nicméně je tu více věcí, které připomínají rok 2007. Např. počet rozestavěných domů v USA vyskočil na nejvyšší hodnoty za 14 let. To na první pohled vzbuzuje myšlenku, že se lidé zbavují peněz. To je pravda, ale je to složitější. Ceny domů letí nahoru nejen kvůli tomu, že roste poptávka, ale i kvůli tomu, že chybí materiál k dostavění domů. Zatímco rok 2007 byl čistě spekulativní, letošní rok je navíc doprovázen rozpadem globálních dodavatelských řetězců. Ceny nemovitostí jsou proto rekordní. Kdybychom seřadili všechny ceny domů prodaných v USA v červenci od nejnižší po nejvyšší a zapíchli prst doprostřed řady, dostali bychom medián cen a ten činí rekordních 390 500 dolarů. Tak drahé bydlení Američané ještě neměli.

Situace se navíc komplikuje o to, že začínají být slyšet hlasy, že by centrální banka měla hledět nejen na inflaci a hospodářský růst, ale i na emise skleníkových plynů. Aktivisté volají po tom, že by centrální bankéři měli být voleni prezidentem podle jejich vztahu k zelené politice, což je asi takové, jako by měli být vybíráni podle toho, jakou poslouchají hudbu, a ten, kdo nemá rád AC/DC, by prostě centrálním bankéřem nebyl. Jinými slovy, v mnoha věcech vidím paralely s rokem 2007, v mnoha věcech je svět jinde a v mnoha věcech je padlý na hlavu jako ještě nikdy.