Jak se Bill Clinton snažil dojednat nějaké řešení na Blízkém východě

Článek v britském deníku Guardian vyšel v květnu 2022. V té době probíhala druhá palestinská intifáda, která vypukla po krachu jednání mezi Palestinci a Izraelem. Jednání se konalo americkém Camp Davidu v červenci roku 2000.

Od začátku intifády se vedl spor o to, kdo je odpovědný za krach mírových rozhovorů v Camp Davidu. Izraelského premiéra Ehuda Baraka zpovídal redaktor deníku Guardian. V článku uvádí:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Ehud Barak byl zvolen v roce 1999 premiérem po třech letech vlády Benjamina Netanjahua. Ihned se pustil do trojstranné mírové iniciativy, která zahrnovala Sýrii, Libanon a Palestinu, protože se domníval, že Izrael a Blízký východ se blíží srážce s ledovcem a že je morální a politickou odpovědností vůdce snažit se zabránit katastrofě. Barak řekl, že chtěl dokončit to, co začal premiér Rabin s mírovou dohodou uzavřenou v Oslo. Mírová dohoda z norského Oslo z roku 1993 zahrnovala vzájemné uznání Izraele a Palestiny a částečné stažení Izraele ze Západního břehu a pásma Gazy.

Návrh na stole

Podle Ehuda Baraka řekl americký prezident Bill Clinton: „Co se to k čertu děje? Pravda o Camp Davidu je ta, že poprvé v historii konfliktu položil americký prezident na stůl návrh na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 242 a 338, která byla velmi blízko palestinským požadavkům a Arafat ji odmítl i jako základ pro další jednání, odešel z místnosti a vědomě se vrátil k terorismu.”

V polovině konference v Camp Davidu přečetl Clinton Arafatovi dokument, který byl dopředu schválen Ehudem Barakem a který shrnoval hlavní body budoucí dohody. Návrh obsahoval ustavení demilitarizovaného palestinského státu na zhruba 92 % území Západního břehu a 100 % území Gazy plus nějaké územní kompenzace pro Palestince, zrušení většiny židovských osad a koncentrace osadníků na 8 % území Západního břehu, které by připadlo Izraeli, zřízení hlavního města Palestiny ve východním Jeruzalému a palestinskou samosprávu nad polovinou jeruzalémského starého města.

Návrh se zamítá

Arafat řekl ne. Rozčilený Clinton bouchl do stolu a řekl: „Vedete své lidi a region do katastrofy.” Formální odmítnutí návrhu dostali Američané druhý den. Jednání na summitu se táhlo ještě několik dní, ale v podstatě byl konec.

Ehud Barak dále uvedl: „Co Arafat a jeho kolegové chtějí, je palestinský stát na celém území. Co my vidíme jako samozřejmé, tedy dva státy pro dva národy, oni odmítají. Izrael je momentálně příliš silný, aby ho porazili, tak ho formálně uznávají.”

Tolik Guardian v roce 2022.

Návrh Billa Clintona na řešení problémů mezi Palestinci a Izraelem nebyl první. Prvním návrhem byla rezoluce OSN z roku 1947.

Britská správa

Území, na kterém se rozkládá dnešní Izrael a území spravovaná Palestinci, bylo pod britskou správou od konce první světové války do roku 1948. Do konce první světové války spadalo území pod Osmanskou říši, která ji v rámci poválečného vypořádání předala Britům v roce 1922 s posvěcením Ligy národů.

První válka za nezávislost

V roce 1947 schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci číslo 181, která navrhovala na Brity spravovaném území vytvoření nezávislého arabského a izraelského státu a zvláštní režim pro město Jeruzalém. Pro hlasovalo 33 zemí, což představovalo 72 % hlasů. Proti byly zejména muslimské země a například Indie.

Židovští vůdci plán OSN akceptovali, arabské státy jej zamítly. Jeden den po schválení rezoluce OSN vypukla takzvaná první izraelská válka za nezávislost.

Pozn. autora: Výtah z jednoho článku nemůže dát detailní obrázek složitého konfliktu. Je to jeden dílek z mnoha pro informovanější názor.