Ten Fiala snad musí mít s Nutellou asi nějakou smlouvu

Němečtí obchodníci hned zareagovali na originální premiérův nákup v německém a následně českém supermarketu a jeho srovnání cen a gramáže. Hned u vchodu do nákupního prostoru byla viditelně vystavena Nutella s cenovkou 3 eura 50 centů. V tom obchodě nebyla toho dne, 17. listopadu skoro slyšet němčina, i prodavačky, většinou přeshraniční pendlerky, také hovořili se zákazníky česky. Zbytečně jsem se obtěžoval s němčinou. Nebyla vůbec třeba. I nápisy byly všude nejenom německé, ale i české.

Napadly mě dvě věci, jakoby ze slovníku Járy Cimrmana. „Česky se domluvíš všude“ a „ten Fila snad musí mít pro ODSku nějakou sponzorskou smlouvu s Nutellou.“

Taková reklama by byla k nezaplacení a hlavně, reklamy nikdo neposlouchá, nedívá se na ně a využívá reklamního času k odskakování na toaletu (to muži), nebo k přípravě jídla, aby se nespálilo (to ženy). Mladí diskutéři, promiňte mi ten překonaný genderový postoj, ale starého psa novým kouskům nenaučíš.

Cestou přes Krušné hory jsem občas z důvodu informací o dopravní situaci musel poslouchat Radiožurnál, což bylo utrpení a musel jsem si uvědomovat, že jsme v roce 2023 a že se slaví Den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad. Totiž stejně nadšením vzrušené řeči se linuly z rádia na výročí VŘSR v minulém režimu. (Jedná se o Velkou říjnovou socialistickou revoluci, slavenou 7. listopadu, pro mladší, kteří o tom nevědí nic, nebo pro ty, co rádi zapomínají.)

Podobná zástupná záležitost, která ji spustila, jako fingovaná smrt studenta Šmída na Národní třídě, kterou sehrál člen StB Zifčák a náležitě do médií, tehdy Svobodné Evropy poslal disident Petr Uhl. (Co takhle ověření, zda se nejedná o fejk, jak jsme dnes osočováni, pokud něco napíšeme, co nejde pod vousy pracovníkům neziskovek, kteří hlídají jako oko v hlavě vše, co se objeví na internetu?)

Výstřel z Aurory tehdy v roce 1917 byl také zástupný. Vše bylo už předem dohodnuto. Tehdejší Kerenského vláda, která v únoru 1917 vystřídala samoděržaví a svrhla cara Mikoláše II, kterého zradil bratranec, anglický král Jiří V, byla tak slabá a rozhádaná, že bylo jen otázkou času, kdy padne.

Taktéž naši komunisty, v čele s Miloušem Jakešem, ztratili oporu v Komunistické straně Sovětského svazu, kterou vedl v roce 1989 Michail Gorbačov. A navíc stranické vedení bylo zrazeno těmi, na které se nejvíc spoléhalo. Státní bezpečností. První vlaštovkou bylo, že unikl trapný Jakešův projev pronesený v Hrádku u Plzně, hojně mezi lidmi kopírovaný na zvukových kazetách. Také u nás bylo už dávno vše předem dohodnuto.

Poslouchal jsem interview na DVTV s Ivanem Mládkem, který vlastně říkal v podstatě to samé, co zde píšu já. A dodal, že to bylo vlastně dobře, že všechno skončilo tak typicky česky. Bez krve a smrti. Ostatně i ten náš Česko Slovenský rozvod byl pro nás Čechy, Moravany a Slezany typický. Chcete jít? Tak pá, pá.

I na zpáteční cestě jsem občas kvůli dopravní situaci zapnul Radiožurnál. Neuvěřitelné plky jako za bolševika. Ale uvědomil jsem si, vždyť je to vlastně v genomu těch, co každou věc zhatí svou neupřímností. Dřív to byli vedoucí svazáčtí funkcionáři a dnes vedou řeči zcela opačné, ale vlastně, jaképak opačné. Slouží komukoliv, kdo je u moci. Takže je to vlastně stejné.

Mám jednu vlastnost, nebo spíše schopnost. Nikdo mne neopije rohlíkem. Samozřejmě, jako někdo, kdo nikdy nebyl členem strany, ačkoliv byl do ní 5 x váben a lákán, (mám totiž dělnický původ a vysokoškolské vzdělání, čímž bych měl vlastně super kvalifikaci pro vstup), jsem byl nejdříve rád, že se hnuly ledy. Jenže jsem objevil na Václavském náměstí známé, o kterých jsem věděl, že jsou členy KSČ, a kteří nadšeně cinkali klíči.

Nastalo hromadné převlékání kabátů. To převlékání kabátů je prokletím našeho národa. Bylo po rozpadu monarchie, po záboru Sudet, v době druhé republiky, v době Protektorátu, po osvobození v roce 1945, po Únoru 1948, v době Pražského jara 1968, v době po Pražském jaru, a nakonec po roce 1989.

Protože jsem na přelomu let 1989 a 1990 vystupoval a měl vyprodaná hlediště, tak jsem sehnal dva tisíce podpisů pro vznikající stranu Sdružení pro republiku, Republikánskou stranu Československa doktora Miroslava Sládka s jednou podmínkou, že do strany nebude přijat nikdo, kdo převlékl kabát a byl předtím v KSČ. Sládek to dodržel a Republikáni byli tak jedinou parlamentní stranou bez převlečených. Sám jsem ovšem do této strany nevstoupil, chtěl jsem zůstat apolitický.

Vidíte, jsem typický improvizátor. Nutella na začátku a doktor Sládek na konci. Ale ono to bylo dějinně vlastně naopak.