Trable zásadové hodnotově orientované zahraniční politiky

Poslední dny byly nabity zvláštními událostmi, díky kterým se naše hodnotová politika dostala do takových zajímavých zákrut a nabyla nových rozměrů. Celé se to nějak zašmodrchává. Už ani kovaní liberální soudruzi neví, co by se mělo správně říkat. Libozvučná slova linoucí se z jejich propagandistických trub se dostala do konfliktu se skutečností.

Evropská solidarita v praxi

Rusko je zplozenec pekel, a proto od něj nemůžeme brát ani kubík plynu. S ďáblem však mohou obcovat vysoce prověřené země, které tu tíhu zodpovědnosti za odběr ruských dodávek vzaly na sebe. Aby nevznikla mýlka, jedná se pochopitelně o zkapalněné molekuly svobody, ve kterých rozhodně není ani stopa po ruském plynu. Vsunout se jako prostředník do dodávek mezi Rusko a země střední Evropy a vydělávat na tom, to by nikoho nikdy nenapadlo. Taková myšlenka není ani hodna idealistických myslí našich spojenců. Situace je způsobena jen tím, že v německém rozpočtu je díra a holt to někdo musí zaplatit. To pak jdou stranou všechny dohody o volném pohybu zboží. To totiž platí jenom směrem k nám. Článek optimisticky končí veselým závěrem, že čím míň plynu proteče přes Německo, tím víc budeme platit. A to se vyplatí! Ale pozor, ať čtenáře ani nenapadne přemýšlet, kdopak je konečným příjemcem zisku ze zvýšených cen za plyn. Vedlo by to totiž k ideozločinu. Takové otázky si ani nelze klást. Mimochodem, vzpomínáte si, jak se vláda bila v prsa, že zásobníky jsou plné, ale zlí dezinformátoři mluvili o tom, že ty zásobníky nepatří našemu státu? Takže jsme se zbavili závislosti na Rusku a získali jsme závislost na Německu. Škoda, že si nikdo nepoložil otázku, co je špatného na tom, nechat se od nepřítele zásobovat levnými surovinami.

Však jsou na světě i jiné země než Německo

Přesně tak, Německo není jediné, kdo je naším skvělým spojencem v osvobozování se od ruských paliv. Tedy, abych citoval soudružku Pekarovou zcela přesně, tak Ázerbájdžán, je náš důležitý partner v oblasti energetiky a úsilí o odklon od ruských fosilních paliv. Rozhodně jsme si nekladli rozvratné otázky, jak se azerským soudruhům podařilo tak pěkně a rychle zvýšit těžbu, aby pokryli spotřebu Evropy. Penízky proudily do Baku jako zlatý déšť, hodnoty se budovaly, vše bylo zalité sluncem a dokonalé. Pak přišla ta drobná patálie s Náhorním Karabachem. Soudružka Pekarová se to rozhodla hodnotově vyřešit a zajela na místo, aby domorodcům dala pár dobrých rad. Ostře odsoudila akce Arménie, jejích podporovatelů v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a také Francie vůči Ázerbájdžánu. Jenže ouha, prezident Macron se nechal slyšet, že nasadí francouzské vojáky na Ukrajině, pokud Rusko dobude Oděsu. Což je hodnotově naprosto správné. Než stihla soudružka Pekarová něco hodnotného říct, tak se objevil další drobný zádrhel a to nepokoje v Nové Kaledonii.

Náš skvělý muslimský partner ryze nehodnotově zatápí Francouzům a za peníze, které získal také od nás, tam rozdmýchává nepokoje. Nejde jen o nějaký bezvýznamný ostrůvek někde na druhé straně Země, ale na tomto území se nachází významná naleziště niklu. Kdo si pamatuje lekce z materiálů a jejich výroby, tak ví, že bez niklu není žádná zbrojní výroba. Abychom docenili rozměr problému, tak Nová Kaledonie je zámořským územím Francie. Jedná se tedy o útok na jejím teritoriu. Jde o tu samou Francii, která vyhrožovala Rusům, ale přitom nedokáže zatlačit na malý Ázerbájdžán, aby toho nechal. Takže slova o zastavení Ruska zní poněkud trapně. Vzkaz je celkem jasný, pošli vojáky na Ukrajinu a tohle ti zařídíme v Paříži. Po výprasku v Nigeru, to s odhodláním Francie válčit s Rusem už nebude asi tak horké. Nu, co teď soudružko Pekarová? Za naše peníze, co jsme nasypali azerským soudruhům, má problémy náš hlavní spojenec v protiruském tažení Francie. Třetí svetr nebo další vlna sankcí?

Sankce a granáty fungují vždy

Naštěstí tu máme další pravověrné soudruhy. Ale skoro jsem nevěřil svým uším, když jsem slyšel, jak se roztomile rozpovídal soudruh generál státní prezident. V rozhovoru se mu tak nějak do slov připletly chcimírské fráze. Asi mu ruští agenti zaměnili projev. Před rokem tyhle slova byla odporné zrádcovství, kolaborace s Ruskem a vůbec podpora světového zla. Naštěstí to napravujeme pózováním našich státních představitelů v mikinách, kde český lev přerovnává granáty. Byli jsme připraveni dodat milion granátů, pak stotisíc, pak dva miliony, pak a tak dále. Teď se to nějak drobátko zadrhlo. Myslím si, že Rusům stačilo obchodníkům se zbraněmi udělat takovou akční nabídku – prodej granáty nám nebo budeš mít brzy deprese, že jsi byl na nás zlý, a skočíš z toho žalu z okna. Což je sice proti hodnotám, protože házet někoho z okna je bezesporu špatné, ale granátů máme stále nějak nedostatek. Jistě je to tím, že je dodáváme v utajení, že ano? A s těmi okny to je jenom další důkaz, jak je nutné bojovat s ruským zlem.

Vůbec dvouminutovky nenávisti proti těm, co si dovolí s námi nesdílet hodnoty, jsou takovým posledním hitem sezóny. Prostě nejsi můj kámoš, tak půjdeš do kytek. Naše skvělá hodnotová politika vede k záplavě plamenných slov na adresu nepřátel. Není divu, že z toho jednomu příznivci pravdy a lásky trochu hráblo. Vzal pistoli a rozhodl se předsedu vlády Fica jen tak trochu pozlobit pěti výstřely, aby věděl, že být proruský není dobře. Prostě jen taková taškařice, omluvil se, tak to je zcela jistě v pořádku. Rozhodně za to pravdomluvná média nemohou, protože nikoho, krom zapšklých flastenců, by ani nenapadlo, že dštění síry na nepřítele by mohl být impuls k onomu ohavnému činu. Zkusme si ve své bujné fantazii představit obrácený případ. Kdyby předsedu Progresívního Slovenska postřelil militantní příznivec SMERu. Nastaly by nevídané orgie pravdy a lásky, ČT by vysílala jeden speciál za druhým a docházelo by k pravidelné exhibici pravověrných v morálním soláriu. A copak by se asi v této atmosféře dělo, kdyby si někdo dovolil na svůj účet vyvěsit veselé heslo „Pic ho“ jako tuhle soudruh Matásek? To by se smál té legraci, až by se za mříže popadal.

Trable se zatykačem

Když jsme u těch mříží, tak se tak nějak stalo, že hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan požádal o zatykač na izraelského premiéra Netanjahua. Zpochybňovat vydání zatykače je takové inu zvláštní, protože by to znamenalo zasít pochybnosti o správnosti těch předchozích zatykačů. Zmíněné rozhodnutí je naprosto nepochopitelné o to víc, oč bylo pochopitelnější v případě ruského prezidenta. Ty oslavné ódy na spravedlnost a nezávislost zmíněného soudu v ruském případě trošinku trapně neladí se současným postojem. Inu hra na černé a bílé má své komplikace. Do toho se to celé ještě víc zamotalo, když soudruh Borell údajně vydal pokyn zatykač na území EU vymáhat. Zapeklitá situace. Na jedné straně soudruzi v Bruselu, kteří nemohli udělat chybu, že ne? A na straně druhé naše podpora Izraele. Věřím, že lokajové z toho musí mít hlavu naprosto zamotanou.

Ale netřeba se bát, alespoň v jedné situaci máme hodnotově jasno. Nějací zlí přisluhovači ruskému vlivu chtějí v Gruzii přijmout obdobu amerického zákona o identifikaci finančních toků do neziskových organizací. Což je samozřejmě zcela a naprosto nehodnotové, neboť jde o území odlišné od USA a přijmout takový zákon je proruské. Naprosto logické, ne? Komu to logické nepřijde, tak podléhá dezinformacím. Gruzínský premiér nějakým nedopatřením v telefonátu slyšel slova, která vyhodnotil jako jasnou výhrůžku proti své osobě. Takové metody jsou EU naprosto bytostně cizí a rozhodně to nevypadá jako klasická mafiánská otázka – co děti, zdravé? Po tom, co se premiér ozval, že tohle si líbit nenechá, tak lepšožena ze správného tábora řekla, aby nešířil konspirační teorie. Taky to nechápu. Taková zhýralost. Věřit víc tomu, co slyší, než že EU je strana světového dobra a nekonečné lásky. Lepšolidé jsou všude na světě stejní a určitě to není tím, že by prošli stejným školením, kdepak. To je totiž taky konspirační teorie a co je takto označeno, tomu nikdo soudný přece nemůže věřit.

Ale alespoň nad tím počasím naše hodnoty vítězí

Protože máme takové pěkné cíle, že zhubíme všecek uhlík, abychom, abychom,… no to je jedno, zkrátka a dobře, prostě je to potřeba, abychom všichni nezemřeli. Proto na scénu nastupuje osvědčený recept na řešení každého problému. Regulace, zdanění a dotace. Pro tentokrát po naše hodnoty zdaníme topení. To by vás nenapadlo, co bando dezolátská? Vtipkovalo se, že už stačí zdanit jen vzduch. Ale EU nás zase převezla a zdaní vytápění. Je vám v zimě zima? Ano? Tak koukejte zaplatit, aby v létě nebylo teplo. Ale nemusíme mít ani trochu strach, protože se obavy ze zdražení tepla či dopravy mají podle EU částečně rozptýlit vznikem sociálního fondu, v němž bude k dispozici 86,7 miliardy eur (přes dva biliony korun). Sebereme lidem skoro vše, až skoro zdechnou a pak jim za oslavných fanfár pár halířků vrátíme. Je to docela balík v tom fondu, co? Ale ať nikoho ani nenapadne přemýšlet nad poměrem vytaženo z kapes lomeno fond, protože to bychom se dostali do lepkavé sítě dezinformačních narativů.

Aby to neznělo tak drsně, jakože se jen tak zdražuje živobytí, tak soudruh Pavel Zámyslický, ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí, představil skvělé cíle, za které stojí bojovat. Stěží uvěřit, že to není choromyslný chovanec, který uprchl z ústavu šílenství, a pro pobavení davu ho nechali mluvit. Ten článek opravdu stojí za přečtení jako naprostá ukázka ideologického hukotu v hlavě. Oním krásným fondem všechny zranitelné domácnosti, zranitelné mikropodniky nebo zranitelní uživatele dopravy ochráníme. Ano, tolikrát tam slovo zranitelní zaznělo. Pokud si dobře vzpomínám, tak zranitelní v dopravě jsou cyklisté.  Jak teď jenom těm domácím dezolátům objasníme, že zemřít hladem ve studeném baráku je pro jejich dobro? Ale žádné starosti, však víte, sociální fond, deštník proti drahotě a nenecháme nikoho padnout. To je u nás taková už dobrá tradice. A pak se hrozně divíme, proč ti lidi jako nemají tu skvělou Unii rádi. Čímpak to asi bude? Ale zase na druhou stranu už se těším, až soudružka Pekarová vyleze po volbách ven a bude rozdávat moudra.

Nějak se nám ta hodnotová politika celkově zašmodrchává. Co zkusit raději hájit jen naše zájmy? Lepšolidé nejsou schopni fungovat v normálním světě, kde není nepřítel a nadřízený, ke kterému by mohli vzhlížet. O jejich vztahu k naší zemi nejlíp vypovídá soudruh Farský, který vyměnil mandát poslance za stáž na univerzitě v USA. Něco tak bezvýznamného jako vrcholný politický orgán České republiky nebylo hodno jeho pozornosti, ale stáž u soudruhů v Moskvě, ehm pardon v USA, to je terno. Paníček si všiml pudlíčka a dovolil mu stáž. Úžasný úspěch. Co je proti tomu poslanecký mandát a hlasy nějakých bezvýznamných Čechů? Opravdu si ještě někdo myslí, že tahle banda trapných neumětelů je vhodná skupina pro řízení státu?