O mladých ředitelkách a premiérkách

Život se prodlužuje, stárne se pomaleji a také se dospívá pomaleji. Žijeme ve světě, kde mentalita dvacetiletých odpovídá dřívějším dvanáctiletým, třicetiletých dřívějším dvacetiletým a čtyřicátníků tak sedmdvadvacetiletým.

Když tedy vidíme dvacetileté fanatiky, musíme si uvědomit, že jsou v mentálním stádiu odpovídajícím dřívějšímu druhému stupni základní školy. Kdyby někdo řekněme v roce 1985 nahustil do dvanáctiletých pár sloganů a vyslal je do boje o lepší svět, jak by to asi dopadlo? A není to úplně nová věc, možná si z dějepisu vzpomenete na křížovou výpravu dětí.

Zajímavější otázka zní, proč jsou třicátníkům svěřovány funkce v managementech podniků, vedení politických stran nebo dokonce funkce skandinávských a pobaltských premiérek. No přece proto, že žijeme v éře, kdy se po lidech na takových pozicích nechce, aby něčemu rozuměli. Nechce se po nich, aby vyřešili nějaký problém. Nechce se po nich, aby dokázali zvažovat rizika. Nechce se po nich odpovědnost. Chce se po nich nadšení a naivita.

Připomínám, že jako jeden z prvních tuto praxi „kindermanagementů“ začal prosazovat Petr Kellner. Podnik bez podnikové kultury, paměti a zvyklostí se totiž snadněji prodává. A nový majitel ho může stejně snadno prodat dál.

Zvláště bizardní pak je kombinace těchto mateřských školek s vládou gerontů trpících stařeckou demencí.

Nápadný půvab džihádistických masakrů

Džihádisté vyhráli další bitvu proti Západu. Dosáhli toho, že podřezávání židovských dětí a upalování židovek zaživa je pokládáno za hrdinství, za skvělou věc. A když Židé, tak jacíkoliv jiní nevěřící. V muslimském světě to tak viděli odjakživa, minimálně od doby, kdy byla sepsána současná verze Koránu. Ale na Západě nikoliv. Ještě před pěti lety apologetové islámu tvrdili, že se to neděje. Nebo aspoň, že to dělají jen vyšinuté úchylné skupiny. Teď se k tomu hlásí.

Hlásí se k tomu radikální studenti s vlajkami Hamásu. Hlásí se k tomu intelektuálové, umělci a politici. Americká židovská komunita. Konzervativní levice. Dokonce i někteří moji kolegové z Jungmannovy národní akademie, kterých si jinak nesmírně vážím. Profesionální feministky nemají nejmenší problém se znásilňováním a mučením, pokud jsou oběťmi nevěřící.

Trestná výprava do Gazy jednou skončí a Izraelci (společně se svými dočasnými arabskými spojenci) možná dosáhnou toho, že Hamás už nebude v Gaze vládnout. Ale ten posun v západním myšlení už zůstane.