Až 40 procent majitelů elektrických aut se chce vrátit ke spalovacím motorům, revoluce je zjevně dokonána |

Sdílet článek:

PETR MILER

Představa o tom, že 100 procent zákazníků akceptuje elektrický pohon jako jediné dostupné řešení, je od začátku tak neuvěřitelně tupá, že není třeba žádné studie, abychom si tím byli jistit. Fascinující ale je, jak moc elektromobily odmítají i lidé, kteří už se do nich jednou nechali uvrtat.

Pamatuji si, jak jsem se ještě v hloubi minulé dekády bavil s jedním člověkem z vývoje Škody, který mi řekl v kostce následující: Zkoušeli jsme dát dohromady elektromobily, které by smysluplně nahradily modely se spalovacími motory, ale teoreticky nám to nikdy nevycházelo. Zkusili jsme i něco takového postavit, ale nevycházelo to stejně. Zejména propast v rozdílech mezi použitelností obou řešení s přihlédnutím k jejich ceně byla vždy příliš velká.

Že Škoda o pár let později stejně zatroubila k přechodu na ryzí elektromobilitu, dnes nechme stranou, otázkou je, co se od té doby změnilo. Odpověď je prostá: V zásadě nic. Dílčí posuny se odehrály, ale když do Macochy nasypete pár Tater s pískem, stejně budete stát před propastí. Muselo by se toho změnit příliš mnoho, aby obě řešení byla skutečné srovnatelná. A nic takového se nestalo.

Je to věc, o které píšeme snad každý den, a to jednoduše proto, že se někdo pořád pokouší tuto realitu zastřít, zamlčet či jinak upozadit. A je pikantní, že byť právě tato snaha je těžce manipulativní, jsou to ti, kteří jen nastavují zrcadlo realitě a brání se jejímu překrucování, jež skončí s nálepkami manipulátorů na čele. Faktem ale je, že tyto snahy realitu stejně nezmění a naprostá většina lidí zkrátka sama přijde na to, že jim někdo dráž prodává horší řešení.

Obvykle si to uvědomí dřív, než si něco koupí, proto jsou prodeje elektromobilů stále relativně okrajové. Například v Česku mají letos podle dat SDA 2,73% podíl na trhu, což je po letech krutého přerozdělování v jejich prospěch s skoro nekonečné mediální i marketingové masáže směšné. Nejpikantnější ale je, že ani ti, kteří si elektromobil nakonec koupí, u něj velmi často nehodlají zůstat.

Je to jako když vás někdo na ulici přesvědčí, abyste si koupili něco, co byste přirozeně nechtěli. Schopný obchodník to umí a byť v případě auta je to jistě těžší než u „fejkové” voňavky od Vuittona, prostě se to občas povede. Jenže jednou přijdete domu, poznáte klady i zápory toho, co jste si koupili, uvědomíte si cenu takové věci, začnete se rozhodovat sami a zjistíte, že ji prostě nechcete. V případě elektromobilů na to přichází až 40 % jejich majitelů, což je neuvěřitelně vysoké číslo.

Uvádí to kolegové z Auto News s odkazem na každoroční výzkum společnosti McKinsey, ve kterém víc než 30 000 majitelů aut z 15 zemí, kde se prodává 80 procent všech elektromobilů na celém světě, odpovídalo na 200 otázek týkajících se jejich dosavadních zkušeností a dalších plánů. Nelze tedy hovořit něčem nevypovídajícím, to spíš přesně naopak.

V globálním měřítku se 29 procent majitelů elektromobilů chce vrátit ke spalovacímu pohonu mj. kvůli vysokým nákladům spojeným s vlastnictvím elektrického auta a nutnosti pravidelně hledat náhradu při delším cestování. Na některých významných trzích, jako jsou USA, ale tento podíl stoupá až ke 40 %. Jinými slova skoro každý druhý z těch, kteří se do koupě elektromobilu nechali navrtat, po zkušenosti s ním ví, že už ho nechce. To je skutečně zboží, které se prodává samo.

Jde o vyšší čísla než v přechozích průzkumech, takže ani trend není dobrý. A jak dodává Dr. Philipp Kampshoff, šéf střediska pro budoucí mobilitu u McKinsey, procento lidí toužících po návratu k vnitřnímu spalování, bude nejspíš výhledově ještě vyšší, neboť další generace kupujících elektromobilů „bude spoléhat na veřejné dobíjení mnohem víc než ta současná”. A to je právě jeden z faktorů, které z elektrických aut dělají tak problematickou věc.

Když si k tomu přidáme, že 21 procent účastníků tvrdí, že si elektromobil „nikdy” nekoupí a jen 38 procent lidí je obecně ochotných o koupi elektromobilu či dobíjecího hybridu (přičemž zahrnutí druhého jmenovaného řešení výsledky nesmírně pokřivuje, neboť dobíjecí hybrid je pořád primárně spalovací auto), je zjevné, že elektrická revoluce je dokonána. Akorát opačným než očekávaným způsobem, a to dřív, než stihla pořádně začít.

Co k tomu po všech těch letech dodat, co? Elektromobil je dnes prostě nekonkurenceschopné řešení, nabízí podstatně méně použitelnosti za podstatně víc peněz. A rozdíl je tak velký, že se to nedá přehlédnout, pokud to přehlížet nechcete. Jistě, i tak ho někdo může chtít a my absolutně nemáme problém s tím, že si elektrické auto kdokoli koupí. Ale představa, že to bude dokonalé řešení pro všechny během pár let, je nekonečně naivní, hloupá a její protlačování „na sílu” je jen zdrojem ohromné a úplně zbytečné neefektivity, která akorát uškodí nám všem.