Sanitární kordon aneb koho izolovat |

Sdílet článek:

IVO STREJČEK

Proběhlo ustavující jednání pléna nově zvoleného Evropského parlamentu. Byla vybrána (nezaměňovat se slovem zvolena) ta „správná“ předsedkyně Evropské komise, byla z těch „správných“ sestavena (nezaměňovat se slovem zvolena) předsednictva parlamentních výborů. Vše dirigováno obvyklou, v Evropském parlamentu po celá desetiletí zavedenou a vzájemně umně a obratně politikařící, klikou lidovců, socialistů, fanatických euroliberálů a samozřejmě zelených (kam patří trojice europoslanců ODS, kteří hlasovali s touto koalicí, nechť si čtenář vybere – mohou „sedět“ kdekoli).

Do „vězení se zvýšenou ostrahou“ s názvem „cordon sanitaire“ (v názvosloví používaném v Evropském parlamentu) byly izolovány frakce Patrioti pro Evropu a Evropa suverénních států. Obě uskupení jsou evropskými parlamentními „koaličníky“ považovány za tak nebezpečné a ideově nakažlivé, že jim nebylo možno svěřit, byť jen sebevýznamnější post.

Nu což, vzhledem k tomu, že v Evropském parlamentu skutečně o výkon parlamentní demokracie nejde, dá se nad politickou hloupostí, krátkozrakou tupostí a vlastně i lidskou mstivostí takového rozhodnutí mávnout rukou. Ovšem pod podmínkou, že si na tomto příkladu politického fanatismu znovu připomeneme několik faktů charakterizujících současný evropský unifikační model.

Volby do Evropského parlamentu? Ale jděte, o čem to mluvíte…

V textech autorů našeho institutu opakovaně vysvětlujeme, proč Evropský parlament není ani tělesem parlamentním, ani tělesem demokratickým (z posledních textů za všechny například v „Páteční glose uprostřed horkého léta“ Václava Klause nebo v glose Jiřího Weigla „Evropský parlament na rozcestí“). Přesto – a ve světle zcela nehorázného a arogantního ignorování vůle části voličů – považuji znovu za nutné zopakovat: neexistuje žádný evropský lid, nemůže tedy existovat ani plnohodnotný Evropský parlament. Jeho existence je výhradně umělou zástěrkou mající za cíl slovem „parlament“ zakrýt zcela neparlamentní, tedy nedemokratickou podstatu současného evropského vládnutí. Pokud šli voliči k volbám s vírou, že výběrem „svých“ kandidátů (například těch z Patriotů nebo příznivců Evropy suverénních států) pomůžou změnit běh událostí v Bruselu, vznikem sanitárního kordonu jsou povinni si uvědomit hořkou realitu vzkazu europarlamentních papalášů: vaše názory, obavy či starosti nás nezajímají. My v Bruselu jedeme vesele a bezstarostně dál podle starých not – výsledky, nevýsledky.

Jak moc vadí „izolace“ uvnitř Evropského parlamentu?

Nijak. Nic strašného se nestalo a nestane, když protestní (skandálně nazývané proruské) politické formace nebudou mít například místopředsedu parlamentu. Vždyť je to zcela formální pozice (snad zajímavá do osobního CV toho kterého politického zoufalce), ve skutečnosti postava odsouzená řídit schůze a do půlnoci přidělovat slovo posledním z deseti zbývajících poslanců, kteří jsou přihlášeni k vystoupení (neplést se slovem k parlamentní debatě), nebo řídit zcela nedemokratická „hlasování“.

Ani neúčast ve vedení „parlamentních“ výborů nemusí zástupce „vyloučených“ frakcí mrzet. Dokonce tvrdím, že by jim měla „izolace“ politicky vyhovovat. Jednak proto, že budou-li chtít využívat možnost smysluplně ve výborech vystupovat, budou tak moci činit – ať se to zbytku „parlamentu“ líbí, či ne. Především však proto, že si „velká (zájmová) koalice“ v EP tímto postupem vůbec nepočíná politicky uvážlivě – namísto toho, aby zástupce „opozice“ do rozhodování vtáhla a v očích voličů je podílem na moci kompromitovala, vytlačováním na okraj z nich vytváří „mučedníky“. Být dnes Patriotem nebo členem Evropy suverénních států, smál bych se politické hlouposti „Bruselanů“ a přál bych si: jen houšť a větší kapky.

Za nejpodstatnější ovšem považuji následující – být uvnitř Evropského parlamentu vytlačen do pozice, ve které se „nekamarádí“ vůbec neznamená, že vně Evropského parlamentu názory a nálady, pro které jsou zvolení europoslanci „izolováni“, neexistují a nemají podporu. Ve svobodné společnosti není možné kolem svobodných názorů vytvořit neprostupné hradby. A není to možné dokonce ani v totalitních společnostech, jak z vlastní zkušenosti sami víme. Toto poselství ostatně vkládá Stefan Zweig do úst Sebastiana Castellia vinícího Kalvínovu totalitu v 16. století v Ženevě slovy: „Když uvažuji o tom, kdo je kacířem, nenalézám nic jiného, než že za kacíře označujeme všechny ty, kteří nesouhlasí s naším názorem“.

Doufám, že Orbánova formace Patrioti pro Evropu nebyla vytvořena primárně pro účely „vnitro-euro-parlamentní“, ale byla zkonstruována jako platforma ke sdružování a sjednocování podobných názorových proudů napříč Evropou mimo Evropský parlament. V tom jediném a v tom zásadním spatřuji smysl vzniku a existence Patriotů (a současně i vznik a smysl frakce Evropy suverénních států). A jak moc okousanou politickou kostičku jim všichni ti, kteří po celá desetiletí vedou Evropu skrze Evropskou unii k zaostávání za zbytkem světa, blahosklonně hodí, je přece úplně jedno.

Sanitární kordon? A koho vůbec izolovat?

Vytváření jakýchkoliv „sanitárních kordonů“ je politicky krátkozraké, mylné a v důsledku i nefunkční rozhodnutí. Je vítězstvím ideologie nad racionální politikou. Ostatně Francouzi dirigovaná „sanitární“ politika v meziválečném období přivedla Evropu ke druhé světové válce, „sanitární“ politika Západu v 90. letech odtlačila z našeho prostoru Rusko tak daleko, že se dnes nacházíme v situaci, kdy jsme sice ke vzniku ukrajinsko-ruské války výrazně přispěli, přesto tento konflikt nejsme schopni racionálně řešit, čímž se posouváme na samotný okraj planetárního konfliktu. A „sanitární“ politika EU chtějící umlčet nesouhlasné názory tu s Green Dealem a s politickým environmentalismem, tu se zničujícím multikulturalismem (čti se souhlasem s chtěnou a proto nekontrolovanou masovou migrací do evropského prostoru), tu s politikami genderismu či feminismu, jež se příčí zdravému rozumu? Ta se – snad – nakonec obrátí proti těm, kteří ony sanitární kordony sami vytváří.

Čím dříve si občané národních států prostřednictvím voleb uvědomí, že je třeba vytvořit „sanitární bariéru“ kolem politických fanatiků, vykolejených bláznů, šílených chiliastů a nezodpovědných politických avanturistů hlásajících a prosazujících názory, které jsou v přímém rozporu se zájmy běžných lidí, tím dříve by mohlo být v Evropě zase lépe.