LIBOR ČÍHAL
První dojem z lidí, kteří prošli sítem výběru Leyenové, a který jenom totální ignorant nazve demokratický, není moc dobrý. Pokud u řady jmenování žasneme nad vkusem Leyenové, zrovna v české nominaci ji soudnost neopustila, co s člověkem, kterého ji podstrčila česká vláda, ale který nic neumí, jak konstatoval v TV Ivan David a předsedkyně Konečná. Leyenová mu našla rezort, kde už sice nebude rozumět vůbec ničemu, ale pochopové Leyenové ho pohlídají. Je zřejmé, že Leyenová záměrně vybírala lidi, kteří žádnými velkými kvalitami moc neoplývají a jde o dostatečně servilní typy, aby mohla sama diktovat a rozhodovat. Pokud byl v minulé Komisi někdo schopen jí oponovat, v té dnešní se tento typ nevyskytuje. Politika EU půjde patetickým směrem: “Pokud to má nastat, ať je to rychlé.” Pokud má dojít k válce, urychleme to, pokud má zelená energie úplně zlikvidovat evropský průmysl a prosperitu, ať se rychle stane, rychle zglajchšaltovat evropskou civilizaci, protože ta stará je rasistická, fašistická a nemoderní. V německém Ansage analyzuje Elena Fritz další aspekty nové Komise.
Rychlý pohled na nové komisaře prozradí jakým hodnotám slouží: osobní zájmy, úzké napojení na velké koncerny a vnější vlivy, slouží především zájmům USA. V EU jsou hluboce vkořeněny korupční ekonomické vazby a lobbismus, občas až bizarním způsobem. Např. řecký multimilionář Tzitzikostas zodpovídá v nové Komisi za rezort turistiky, přitom v Řecku mu patří rozsáhlé hotelové komplexy a reality, bude první, kdo bude profitovat z rozhodnutí svého úřadu. Konflikt zájmů? Stejně problematický je případ Stáphana Sejourné, viceprezidenta odpovídajícího za prosperitu a průmyslovou strategii, který se rád vydává za bojovníka s korupcí, ovšem v prohlášení o majetkových poměrech jsou jeho finanční vazby zahaleny mlhou. Séjourné, který se kdysi živil jako lobbista se dobře pohybuje v síti známostí a podivných vztahů. Obzvlášť pochybný je případ Estonky Kaja Kallas, zodpovídající za zahraniční politiku. V důsledku sankcí se řada evropských podniků stala ztrátovými, přitom firma manžela Kallasové ze sankcí naopak profitovala. Rumunka Roxana Minzatu, viceprezidentka pro kádrovou politiku. Minzatu od 2021 vlastní poradenskou firmu zabývající se čerpáním evropských fondů, ovšem jako komisařka pro unijní fondy byla zodpovědná za jejich přidělování.
Viceprezidentka Komise Teresa Ribera a komisař obrany Andrius Kubilius mají oba úzké napojení na USA financované NGO a think-tanky. Kubilius byl členem řídícího grémia amerického think-tanku IRI, jehož cílem je prosazovat všude po světě americké zájmy, není to ojedinělý případ v nové Komisi. Jak mohou tito lidé prosazovat evropské zájmy, když jsou v americkém žoldu. V Evropě se vždy transparentnost a spravedlnost považovaly za vrcholné hodnoty, ovšem v případě nové Komise je něco takového iluzorní. Transparentnost a morální integrita v Bruselu nejsou doma.
Be the first to comment