Mnozí z politiků, kteří nevynechali příležitost, aby se řádně utěsnění tímto „základním účinným opatřením“ fotili pro svoje sociální sítě, sdíleli následně své pozitivní antigenní testy. Mnozí ani nepředstírali, že se jedná o účinnou pomůcku proti šíření nemoci, ale měli je za „důležitý symbol, že tu s námi koronavirus je“, případně jako způsob, jak u dětí namnožit rinoviry coby bariéru proti koronaviru.
Roušky jistě symbolem jsou: symbolem základního selhání společnosti při reakci na příchod čínského koronaviru. Symbolem rezignace na přístup založený na důkazech. Symbolem pouhého vykazování činnosti namísto volby efektivních kroků. Symbolem zcela zbytečného rozklížení společnosti a závažné destrukce důvěry ve stát a vědu. Symbolem absurdního obviňování ze sobectví těch, kdo je nechtějí nosit, těmi, kdo kvůli své neuróze sobecky vymáhali užívání placeba po všech.
Nosit roušky nebylo „obyčejné“ nepohodlí. Zasahovali jsme do osobní autonomie lidí, připravovali jsme je o jejich identitu, narušovali jsme sociální interakci, dehumanizovali jsme lidi skrze vynucenou anonymitu, vystavovali jsme na odiv ochotu podvolit se, stresovali jsme všechny jejich všudypřítomností a brali lidem radost z jejich běžných aktivit, u kterých věděli, že roušku budou muset mít.
To všechno na základě nepodloženého dojmu, že asymptomatické přenosy jsou významným faktorem epidemie, to všechno kvůli neschopnosti motivovat symptomatické nakažené, tedy skutečně nemocné, nebo ty, co cítili, že na ně „něco leze“, aby se zdrželi doma, aniž by je to existenčně ohrozilo. To všechno kvůli tomu, že jsme se spokojili s extrémně slabými důkazy v podobě analytických studií zatížených paletou zavádějících faktorů, zatímco to málo kontrolovaných studií ukazovalo, že efekt je marginální.
Kéž se roušky stanou mementem toho, jak už nikdy v budoucnu nepostupovat, jak už nikdy nepřebírat čínská řešení Čínou způsobených problémů, jak už nikdy nespoléhat na první signální selského rozumu a naivní laboratorní experimenty přenášené do praxe komplexní epidemiologické situace v komplexní společnosti. Povinné nošení roušek klinicky zdravými lidmi není nástroj boje proti epidemii ani projev „povinné“ ohleduplnosti; povinné nošení roušek klinicky zdravými lidmi je esenciální zlo.
Covid jak přišel,tak i odešel.Ze dne na den.To se totiž u virových plicních onemocnění úplně běžně stáva.To dá přece rozum.