Dne 20. 7. dorazilo do naší společnosti komando cca 20 úředníků s vestičkami inspekce práce a k tomu cca 20 slušně ozbrojených policistů z cizinecké policie. Dorazili hezky před obědem cca v 11 hodin a bez ohlášení rovnou hezky kontrolovat. Samozřejmě bez jakékoliv koordinace a rozmyslu.
Takže realita byla taková honem všude vlítneme, ať nám ty pracovníky z Burundi neschovají do krabic s materiálem. Jelikož naše společnost nemá co tajit, tak u nás byli všichni v klidu, což úředníky a SWAT značně rozhodilo a začal chaos z jejich strany na maximum. Realita bleskové kontroly byla taková, že 20 úředníků a 20 policistů se rozeběhlo po menších skupinkách po závodě. Po pár chvílích si uvědomili, že se rozdělili a začali se opětovně navzájem hledat. Dále započalo hledání někoho, kdo jim vysvětlí, co naše společnost vůbec vyrábí. Otázky typu „A vy děláte auta?“ se v naší společnosti, která vyrábí holítka, úplně nesetkaly s pochopením. Nějaká základní příprava očividně neexistuje, to by bylo asi moc práce. Jelikož se velká skupina úředníků rozdělila na zmíněné skupinky, a přitom zmatení úředníci nevěděli, kde se nachází, docházelo ke krásným situacím, že jedna skupina ukončila kontrolu jednoho stroje, načež přišla druhá, aby započala kontrolu znovu, koordinace jedna báseň. My těch úředníků máme přeci málo, tak ať má každý co dělat, že?!
Paní ministryně se zatím za doprovodu svého nového zeleného poradce (jojo Matěj Stropnický dosáhl vrcholu kariery alá podrž taška Maláčový) dožadovala pozornosti našeho pana ředitele, aby jim také něco ukázal. Jelikož dynamické duo M+M nemají ani prd práva něco vědět a náš pan ředitel se asi neukázal jako správný levicový volič, paní ministryně brzy pochopila, že tady nebudou cool selfie s pracovníky a náš závod cca po půl hodině opustila.
Úředníci však zůstali a pravděpodobně dostali rozkaz pokračovat v chaotické kontrole co nejdéle. To je však silně vyčerpalo a bylo vidět, že je úterý a normálně jsou v půl druhé již na cestě z úřadu domů. Bohužel jejich vedoucí jim ještě ve tři hodiny odpoledne nařídil projít odpolední směnu a od brigádníků získat informace do dvoustránkového dotazníku, což bylo pro úředníky dost rána pod pás. Však byli tři hodiny a oni už jsou normálně po nákupu v Kauflandu doma. S touto podrážděnou náladou přišli opět na výrobní linky a pokračovali ve své nadmíru profesionální práci. Suma sumárum našli prd, o pracovníky se naše firma a věřím, že i drtivá většina ostatních firem starala před covidem, při covidu a bude i po něm. Doufám, že na podzim se tato vládnoucí garnitura odporoučí, kam patří a s nimi i ten mamutí a za mě opravdu odporný ansámbl úředníků, který platí každý z nás ze svých daní.
Pardon, jestli jsme textem někoho urazil, ale tahle banda šašků mi už fakt pije krev.
Update: Jelikož se příspěvek stal poměrně populárním jenom doplním, že s kontrolou jako takovou nemám sebemenší problém a je v plné pravomoci a gesci bezpečnosti práce takovou kontrolu provést. S čím zásadně nesouhlasím je forma a připravenost. Co považuji ovšem za nejhorší je zneužítí k předvolební kampani paní Maláčovou a panem Stropnickým, což dokládají jejich příspěvky na sociálních sítích. Celý můj příspěvěk byl psán s určitou formou ironie a nadsázky, za obsahem si však stojím.
(13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Podle mě to mělo proběhnout takto: Ostraha fabriky je měla zablokovat před bránou a zavolat vedoucího pracovníka. Ten si měl vyžádat písemné rozhodnutí o provedení kontroly včetně seznamu účastníků. Pak měla ostraha zkontrolovat doklady kontrolorů a ty, kteří nebyli na seznamu, vyhodit (včetně všech ministrů a podržtašků). Pokud chtěli kontroloři vstoupit do provozu, měli být odvedeni do zasedačky, kde by jim bezpečnostní technik dal hodinové školení BOZP. Nebyla-li kontrola předem ohlášena, všechny úkony, které by omezovaly výrobu (např. výslech zaměstnanců v provozu), měly být provedeny až po ukončení směny.