Britové po letech marného vnucování vyjmenovali největší problémy elektromobilů, ani jeden dnes nemá řešení

PETR MILER

Někteří se nám soustavně snaží vkládat do úst, že nemáme rádi elektromobily. Tak to není, proti elektrickému pohonu jsme nikdy nic neměli a nemáme, vnímáme jeho přednosti i potenciální využití pro některé účely. Co se nám od začátku zajídá, je pokus vnutit jej všem jako něco technicky nesmyslného, uživatelsky neschůdného a ekonomicky zničujícího.

Na věci máme trochu jiný než obvyklý pohled, neboť většina lidí z naší redakce nejsou kariérní novináři. Jsme z většiny technici a ekonomové, kteří mají rádi auta a (snad) se o nich naučili psát, proto nepodléháme laciným pseudoargumentům malujícím reálně neuskutečnitelnou budoucnost. Představa, že v zkraje druhé dekády tohoto století nařídíte elektromobily se všemi jejich momentálně nepřekonatelnými limity jako jedinou možnou formu dopravních prostředků v prodeji od roku 2030 nebo 2035, je tak neuvěřitelně naivní, že se divíme, že se o ní vůbec kdy začalo seriózně diskutovat. Natož pak, že byla aspoň na některých místech se vší vážnosti uzákoněna.

EU je v těchto snahách nepochybně daleko, některé evropské země to ale dotáhly ještě dál. Norsko nechme stranou, to je velmi specifický případ, z obvyklejších míst jsou daleko také Nizozemsko a Velká Británie. Dění v největší součásti Nizozemského království probíráme vzhledem k mým vazbám na tuto zemi pravidelně a je to velmi výmluvný obrázek, úplně „nejaktivističtější” na tomto poli ale byla Velká Británie. Ta roky pracovala na tom, aby s elektromobily všechny dohnala a předehnala, a byť to úplně nevzdala, hloupý nápad se zákazem prodeje spalovacích aut od roku 2030 už musela vzdát.

V podstatě se nestalo nic mimořádného, všechno se dalo očekávat. Soukromé prodeje elektromobilů v zemi kolabují, síť dobíjecích stanic nestačí a další rozšíření limituje širší infrastruktura, spousta lidí pak na elektrifikovaná auta prostě nemá. Vypadá to, jako kdybyste roky někomu říkali, že oheň pálí, on toho ale nedbal a pak s překvapením po letech řekl, že se po strčení ruky do ohně spálil. I když to ale zní hloupě, pořád je to k něčemu dobré.

Nastalý vývoj v Británii konečně probudil léta chybějící debatu o tom, co jsou vlastně elektromobily zač a proč je jejich kýžené rozšíření nemožné. Mike Rutherford z Auto Expressu proto v reakci na poslední události jmenoval tři největší problémy elektromobilů a jejich vnucování, které čtenáři doplnili dalšími třemi. Žádný není překvapivý ani nový, přesto je to jednak výstižné shrnutí. A jednak zamyšlení nad všemi jasně ukazuje, jak neřešitelné v dohledné době jsou, což činí i odložení odkladů odložených plánů na úplnou elektrifikaci nesmyslným. Jak ostatně praví sám Mike – aby individuální doprava byla efektivní ve všech smyslech těchto slov, zákazníci potřebují širší výběr dostupných řešení, nikoli užší. S tím nařízení jednoho konkrétního technického řešení nejde dohromady.

Co jsou tedy největší problémy elektrických aut? Jednak jde o neúměrně vysoké ceny těchto vozů, což je problém, který měl být podle proklamací jejich zastánců dávno vyřešen, ale nestalo se, neděje se a nevidíme ani cestu, jak by mohly ceny elektromobilů klesnout na úroveň spalovacích vozů. Dále jde o příliš ambiciózní proklamace o jejich dojezdu, což jsme probírali naposledy včera nad dojezdem elektrického Lexusu RZ. Princip měření spotřeby a odhadů dojezdu elektromobilů je pořád stejný, pokud ale mají obvykle ekvivalent 20litrové nádrže na naftu, jakýkoli výkyv ve spotřebě je na dojezdu extrémně znát. A přijde vám jako mnohem větší problém, když energii nejde snadno a rychle doplnit.

S tím souvisí třetí nedostatek, kterým je podle Mika „nabíjecí síť, která je neadekvátní, nespolehlivá a v příliš mnoha případech předražená”. Také o tom jsme nedávno psali – pokud si provozovatelé dobíjecích stanic musí najímat bodyguardy kvůli bitkám o proud, je něco velmi špatně. Zvláště pak, když k nim dochází během až 6hodinových čekání na připojení.

Ani tím ale smutný výčet nekončí, čtenáři přidávají problém s nízkou zůstatkovou hodnotou těchto aut, zejména pak po 5 a více letech. Také to je fakt, jak ukázala řada studií – není možné od lidí očekávat, že vedle vysokých pořizovacích cen budou snášet ještě extrémní ztrátu hodnoty, která jim teprve vleze do peněz. Pátým problémem je vysoké pojistné elektrických aut, též nejednou probírané. Pokud stojí i pojištění obyčejné Tesly snadno 140 tisíc Kč za rok, je to znovu neúnosné. Šestým problémem pak je vlastně sumarizace všeho zmíněného spolu s mizernými vyhlídkami do budoucna. Většina potíží je dána limity akumulátorů, jenže cokoli podstatně lepšího je podle Britů dekády vzdálené od masové výroby. Ani relativně drobná zlepšení nemají přijít dalších 10 let, to už mělo být v Británii dávno hotovo…

Jak jsme již zmínili, jsme rádi, že taková diskuze přichází, je ale naprosto skandální, že na ni dochází až teď. Většina těchto věcí byla dávno zřejmá už po krátkém zamyšlení, další jsou na stole nejméně roky. A jak sumarizuje poslední bod – žádný z těchto problémů dnes nemá řešení. Zásadně lepší baterie se ani nerýsují a bez nich nebudou ani zásadně nižší ceny, ani vyšší reálné dojezdy, ani rychlejší dobíjení, ani nižší ceny pojistného, ani vyšší zůstatkové hodnoty. A i když přijdou, výroba a distribuce elektřiny budou stejným problémem, protože celé sítě napříč tak obrovskými zeměmi, jako je Velká Británie, nikdo za pár let nepřebuduje, stejně jako nedá za vznik dostatečně výkonným a stabilním novým zdrojům elektřiny.

Je to jedna velká utopie, dávno. A nakonec na to přijdou i Britové, byť jim to zjevně bude ještě nějaký čas trvat.

Petr Miler

(30 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...