Chybí nám člověk s ocelovou páteří

Od svého zvolení naštval Joe Biden téměř všechny. Radost z jeho politiky může mít jen Rusko a Čína

Otcové zakladatelé USA věděli, že někdy i nehodný člověk se stane prezidentem. Je výjimečné, aby se dobrý člověk prezidentem stal. Může se to přihodit, ale je to nezvyklé.

Kdo byl nejlepším americkým prezidentem? George Washington. Když Amerika vyhrála válku za nezávislost (s francouzskou pomocí, čímž se Francie finančně zruinovala, a proto tam pak nastala revoluce. Ta nakonec vedla k useknutí hlavy francouzského krále, který pomohl Americe k nezávislosti), tehdejší britský král Jiří III. řekl, že pokud se George Washington, velitel vítězné armády, nestane diktátorem, bude to ten největší člověk na světě.

Jiří III. čekal, že Washington se stane novodobým Caesarem. Mečem pokoří své domácí odpůrce. Jenže Washington po vyhrané válce za nezávislost odevzdal v prosinci 1783 svůj meč Kongresu. Vzdal se velení armády a odjel domů. Dle kritérií Jiřího III. to byl největší člověk na světě.

Proč to uvádím? Protože otcové zakladatelé USA věděli, že ne každý prezident bude jako George Washington. Někteří budou zlí jako Donald Trump a někteří budou ducha mdlého jako Joe Biden. Tuto možnost anticipovali a připravili se na ni. Tak napsali ústavu, aby zlý či hloupý člověk nemohl škody mnoho napáchat.

Nepovedené století

Americe se toto století nepovedlo. George Bush mladší uvízl v Iráku. To vedlo k tomu, že Američané si v roce 2008 zvolili prezidentem mladého, idealistického, naivního a nezkušeného politika Baracka Obamu. Nevedlo se mu dobře ani v politice zahraniční, ani v té domácí. Jeho politika vůči Rusku v letech 2009–13 byla založena na velké iluzi (reset roku 2009, pamatujete?). Prozřel až v roce 2014, když už bylo pozdě.

A jako reakci na Obamu si Američané zvolili v roce 2016 Donalda Trumpa. Nebyl mladý, nebyl idealistický, nebyl naivní (no, vlastně byl), ale byl stejně nezkušený jako jeho předchůdce. A víte co? Dařilo se mu. Jeho vládě se dařilo. Ekonomika rostla. První rok jeho vlády, v prosinci 2017 přesně před čtyřmi roky, republikánská většina v Senátu prosadila výrazné snížení daní, daňovou reformu největší od dob Ronalda Reagana. V únoru 2020 byl Donald Trump na nejlepší cestě ke znovuzvolení.

O měsíc později udeřil covid. V listopadu 2020 Trump prohrál – a ukázkou a zároveň důkazem jeho malosti bylo to, že svou porážku neuznal.

Vítězem voleb v listopadu 2020 se stal Joe Biden. Kandidoval s jednoduchým heslem, vlastně s tím nejlepším možným: „Nejsem Trump! Jsem normální… Jsem normální Joe. Joe Biden.“ To mu stačilo k vítězství. A bylo by mu to bývalo stačilo i na to být dobrým prezidentem. Stačilo, aby byl normální… Ale on se rozhodl jinak.

Bidenovo vítězství bylo velice těsné. Ve sboru volitelů jeho většina byla víceméně stejná, jakou byla ta Trumpova v roce 2016. Ve Sněmovně reprezentantů jeho strana měla těsnou většinu. A v Senátu? Senát po volbách byl rozdělen přesně půl na půl: 50 senátorů ze strany prezidenta, 50 senátorů ze strany opoziční. Klíčový hlas pak dává viceprezidentka z prezidentovy strany. Co si myslíte, co udělá rozumný, prozíravý státník s takovým rozdáním karet v ruce? Podá pravici politikům, senátorům strany druhé?

Biden jako nový Roosevelt?

Barack Obama se prý o svém někdejším viceprezidentovi vyjádřil v tom smyslu, že není ten nejmenší problém, který by Joe (Biden) nedokázal poje*at. (Fu*k up, v originálu). Takže nabídne Joe Biden vstřícnou ruku republikánům v Senátu? Ne. Když skládal prezidentský slib 20. ledna letošního roku, tak si myslel, že bude novým Franklinem Delano Rooseveltem. Bude novým FDR a změní Ameriku tak (směrem k etatismu a silné federální vládě), jak ji kdysi změnil tento významný americký prezident let 1933–45.

Jenže narazil na bariéru, kterou mu do cesty postavili otcové zakladatelé. V Americe se do dolní komory parlamentu, Sněmovny reprezentantů, volí podle počtu obyvatel. Každý stát má takové procento reprezentantů, jaké odpovídá jeho populaci. Ale v Senátu jsou si všechny státy rovny. I tak malý a nepatrný stát, jako je Západní Virginie, má právě dva senátory; stejně tolik jako stát nejlidnatější Kalifornie. A jedním z těch dvou senátorů je starý dobrý demokrat Joe Manchin. Starý dobrý demokrat, což znamená, že vždy hlasoval za peníze, jež federální vláda posílala do Západní Virginie. Vždy hlasoval za peníze pro své voliče…

Dobrý demokrat… Jenže letošní třešničkou na dortu Bidenova rozhazování federálních peněz bylo to, že se utlumí nezelená produkce energie a bude se hodně investovat do energie zelené. V Západní Virginii se však těží uhlí. Zavření dolů by znamenalo, že spousta lidí přijde o práci. A pak je Amerika docela dost zadlužena. Je tam inflace. Je dobré za těchto okolností rozhazovat dolary (tj. zvyšovat inflaci)? Můžete mít na to ekonomické či politické názory různé, ale nesmíte sáhnout na pracovní místa hodných, dobrých Američanů v Západní Virginii. A když na ně sáhnete, jejich senátor Joe Manchin se za ně postaví.

Chápejte mě správně, já se nechci zastávat Joa Manchina za každou cenu. Ten můj argument je tento: když jiný prezident, Lyndon B. Johnson, něco chtěl, promluvil si s každým senátorem osobně a řekl jim: kolik peněz chceš do svého státu? Já je tam pošlu. Budeš znovu zvolen…

To Joe Biden neudělal. Jeho vlajková loď, jeho hlavní ekonomický program domácí infrastruktury BBB (Build Back Better) šel ke dnu rychleji než Bismarck. Joe Biden coby nový FDR? To opravdu ne. Mimochodem, před čtyřmi roky Donald Trump a jeho republikánská většina v Senátu prosadili snížení daní – předvánoční dáreček voličům. Co dal Joe Biden voličům svým? Aha…

Stále mluvíme o americké politice domácí, vnitřní, protože ta je pro Američany nejdůležitější. Ale podívejme se na chvíli i na Bidenovu politiku zahraniční. Naštval všechny. Tvrdil, že „Amerika je zpátky“. Ne, není. Není například v Kábulu.

Budu stručný: Zrušením sankcí na Nord Stream 2 naštval Polsko, nejdůležitějšího amerického spojence ve střední a východní Evropě. Způsobem, jakým opustil Afghánistán a Kábul, naštval Británii i Francii, své dvě nejdůležitější spojenecké západoevropské země. Neříkám, že bylo chybou opustit Afghánistán (ač si to sám myslím), ale říkám, že tento konkrétní způsob stažení z Afghánistánu chybou fatální a katastrofální byl. A způsobem komunikace toho, jak australská vláda koupila ponorky, naštval i Francii.

V tomto momentu si Vladimir Putin i Si Ťin-pching říkají: jsme šťastni, máme neuvěřitelné okno příležitostí otevřené dokořán. Musíme zaútočit teď, nebo nikdy. Ano, mají pravdu. Musejí zaútočit teď, anebo nikdy. A my musíme mít někoho, kdo má ocelovou páteř. Joe Biden tím člověkem není.