Čím větší teplo, tím více klimatického strašení

Walter Williams byl americký ekonom, profesor a komentátor. V roce 2001 napsal v místních novinách článek, ve kterém se ptá, proč lidé vůbec ještě naslouchají hlasům, které neustále straší globálním oteplováním. V článku poukazuje na řadu faktů z tehdejší doby:

„Existují čtyři nezávislé sady dat o teplotě. První jsou teploměry na měřicích stanicích ve světě. Ukazují oteplování za posledních 30 let, ale ne v USA. Druhou sadou jsou meteorologické satelity. Třetí jsou měřící balóny. Neukazují žádné oteplování. Poslední jsou pomocná data jako ledovce nebo sedimenty. Neukazují žádné oteplování.”

Zdroj informací v odkazech v textu nebo na konci článku.

Korupce

Již v roce 1996 napsal bývalý prezident americké akademie věd, že zpráva mezivládního klimatického panelu je největší případ korupce, který za svoji kariéru viděl, neboť text finální zprávy neodpovídá textu, na kterém se vědci shodli. Ve finální verzi zmizely jakékoli zmínky a pochybách, že jedinou významnou příčinou oteplování jsou lidské aktivity.

Smazaná studie

Klimatolog, který dostal medaili od NASA za vědecký přínos, publikoval v roce 2015 studii, která dokazovala, že předpovědní klimatické modely nejsou spolehlivé a svoje závěry podpořil skutečně naměřenými teplotami v troposféře. Studii pro jistotu smazali.

Modely jako černá skříňka

Wall Street Journal napsal v roce 2022 článek, ve kterém uvádí, že vědci přepsali více než dva miliony řádek kódu, aby v klimatických modelech vyřešili vztah vodních par a klimatu, ale podle vlastních slov jeden problém modelování vyřešili, ale objevil se nový.

A co vodní pára?

Nikdo nehovoří o výbuchu podmořské sopky Tonga v roce 2022, která vrhla do atmosféry obrovské množství vodních par, které mohou zůstat v atmosféře několik let a mohou mít podle NASA „malý dočasný vliv na zvýšení teploty Země do doby, než se objem vodních par v atmosféře vrátí k normálu”.

Strašící iniciativa

Na strašení zejména mladé populace vznikla za asistence různých médií dokonce iniciativa, která radí, jak správně psát o klimatu. Například že klimatická krize by měla být součástí každé zprávy, ať už jde o podnikání, zdraví nebo zábavu.

Způsobů, jak klimaticky stresovat širokou populaci, je nepřeberné množství. Od výhružných barev u předpovědi počasí po vynechání zpráv, které se nehodí. Z posledních dvou týdnů by to třeba mohly být tyto zprávy nebo studie sice staršího data, ale popisující období dvaceti let ochlazování.

V Kanadě sněží

Na čtyři zimní lyžařská střediska v Kanadě se na konci srpna snesla nečekaná sněhová nadílka. Poprvé nasněžilo předposlední týden v srpnu, o týden později sněžilo znovu.

V Kalifornii mají nezvykle nízké teploty

Na konci srpna zasáhlo západní pobřeží Kalifornie nezvykle chladné počasí, které přineslo sníh do horských oblastí Kalifornie a severozápadu USA. Některé silnice musely být z důvodu napadaného sněhu uzavřeny.

Antarktida se ochlazuje

Studie publikovaná v červnu minulého roku uvádí:

„Ve druhé polovině dvacátého století zaznamenala západní oblast Antarktidy významné oteplení, které bylo dvojnásobné v porovnání s globálním průměrem, a proto byla považována za jeden z nejrychleji se oteplujících regionů na Zemi. Nicméně obrat v tomto trendu byl zaznamenán v devadesátých letech, který vyústil v regionální ochlazení. Zejména v letech 1999 až 2018 klesla naměřená průměrná teplota vzduchu o statisticky významné hodnoty.

Průměrná teplota Země

Matematici z Dánska napsali v roce 2007 článek, který argumentuje, že průměrná teplota Země je obtížně zjistitelný údaj, neboť existuje více způsobů, jak k němu dospět, a není zřejmé, který je ten správný.

Co by se zeptal laik

Pozn. autora. Mohou mít pravdu? Každý se může bez jakýchkoli znalostí čehokoli zamyslet na několik minut: 

Průměrná teplota Země se měří s přesností na desetiny stupně. Limit Pařížské dohody pro oteplení je 1,5 stupně Celsia.

Vývoj průměrné teploty Země za posledních zhruba stopadesát let je klíčový graf.

Teplota se měří satelity pouze od osmdesátých let. Do té doby se měřila na pozemských měřicích stanicích.

Dlouhou dobu byly měřící stanice pouze v USA a Evropě, viz obrázek na konci článku. Na ostatních kontinentech jich bylo nemnoho a kvalita měření může být otázkou. Teplota moří, tedy více než dvou třetin rozlohy Země, se dlouho měřila z kbelíku vody. 

Porovnání historických teplotních řad z pozemních stanic s sebou nese řadu výzev:

• Teplota by měla být odečítána nejen ve stejnou hodinu, ale i ve stejný čas vzhledem k postavení Slunce. Pět hodin odpoledne v Praze není úplně stejné jako pět hodin v Berlíně nebo v Paříži.

• Nemělo by se měnit okolí stanice například z důvodu městské zástavby, která akumuluje teplo.

• Pokud nová stanice pro nějakou oblast či region nahrazuje stanici rušenou, měla by být ve stejných podmínkách z hlediska okolí. 

• Teplotní průměry za nějakou oblast nejsou v čase zcela srovnatelné, pokud nové stanice v oblasti nejsou umístěny ve srovnatelných podmínkách, například stejné nadmořské výšce. Jestliže byly starší stanice umístěny v průměru ve vyšší nadmořské výšce než stanice novější, nejedná se o srovnatelné podmínky.

• Pokud měřící stanice nezaznamenává automaticky minimální a maximální denní teplotu, jsou naměřené maximální teploty v minulosti spíše nižší než teploty naměřené v moderní době, kdy je vždy naměřena maximální a minimální teplota. Minimální teplota v minulosti je naopak spíše vyšší.

• Měří-li se denní průměr z minimální a maximální teploty, není průměrná teplota v minulosti plně srovnatelná se současností.

Proto také sama NASA uvádí, že v minulosti naměřené hodnoty jsou nějakým způsobem upravovány. Důvodem je jiný čas měření, změna zástavby v okolí stanice nebo změna metody. Výsledkem je většinou strmější graf.

Pozn. autora. Pokud si někdo dělá iluze, že ruční úprava dat z minulosti je prosta tendenčnosti zejména v době klimatické hysterie, je to opravdu čistá duše.

Dvě dobré zprávy na závěr

V roce 2016 informovala média, že australský „Velký bariérový útes umírá”, neboť globální oteplování zabilo polovinu korálů. Od té doby se koráli začali utěšeně zotavovat a v tomto roce dosáhlo pokrytí Velkého bariérového útesu rekordních hodnot.

Zpráva australského mořského institutu uvádí, že se pokrytí útesu korály zvětšilo ve všech třech měřených oblastech a v severní a centrální části útesu dosáhlo rekordních hodnot za 38 let, kdy je měření prováděno.

Vědci v minulosti předpovídali, že dojde ropa, že roztají ledovce na severu do roku 2012, že přijde doba ledová, že se v Arktidě uvolní megatuny metanu a přijde apokalypsa. Zatím je jen otravné horko první týden v září. Ale v roce 1911 například v Londýně umírali horkem lidé i ptáci. A třeba vědci chtěli kdysi zasypat severní pól sazemi, aby ledovce roztály.