Tvrzení, že většina bojovala proti komunistům, dokazuje, že Nerudová nikdy nepochopila, jak to v roce 1989 bylo. Chartistů bylo něco přes tisíc, v ostatních iniciativách byla asi tak další tisícovka lidí. To není většina.
Tvrzení Nerudové, že nese odpovědnost jenom za to, co může ovlivnit, je alibismus. Snad to platí v právních záležitostech. Z morálního hlediska slušný politik/úředník nese odpovědnost, i když neblahé okolnosti nezpůsobil. A odpovědnost se projevuje tím, že odstoupí. V mnoha zemích je to normální.
Nerudová nechápe, co je vojenská čest. Asi nikdy neviděla vojenskou zástavu.
Nerudová a její manžel bezesporu jsou v potenciálním střetu zájmů. Její odkaz na Petra Koláře svědčí o tom, že nechápe, co to střet zájmů je.
Třicet tři let po pádu komunistů nerozhoduje historické členství, ale marxistické názory. Nerudová opakovaně prokazuje ve svých výpovědích, že zastává marxistické politické názory, ale asi o tom neví. Aktuální marxistické názory jsou mnohem nebezpečnější. Středula si toho také všimnul a proto ji podpořil.
Představa, že by jako prezidentka upozorňovala vládu na to, jak se lidem špatně žije, je na úrovni pohádky o chytré horákyni, která panovníka na něco upozorňovala. To opravdu není prezidentská kompetence. Svědčí to o bezradnosti. V politice musí mít své vlastní pozitivní řešení. Teprve o tom se pak případně může s někým bavit.
Výpověď, že něco je „složitá otázka“, dokazuje, že ten kdo to říká, věci nerozumí. Například Einstein napsal teorii relativity na 18 stránkách. I složité věci může ten, kdo tomu rozumí, sdělovat srozumitelně a přehledně.
Buďte první kdo přidá komentář