Co všechno je „fungible“ |

izrael-ostrelovani-pasmo-gazy-gaza_denik-630-16x9

Sdílet článek:

JAN KUBALČÍK

Jde – pro mě samého – o jedno z mnoha Kolumbových vajec. Sám bych se k příslušné precisaci, obávám se, nepromyslel, ale když jsem před nějakým pátkem tuto prostou pravdu četl poprvé (tuším v některém z textů Martina Weisse v Echu…), přišla mi okamžitě srozumitelná a jasná: „Money is fungible“.

Dokonce se domnívám, že ten diskutovaný princip byl zmíněným textem nasvícen na pozadí příkladu, který zde nyní rozvedu i já (je totiž mimořádně výmluvný): I peníze, které pošlete na území ovládané teroristy (Gaza, Hamás) k jasně mírovému a/nebo humanitárnímu účelu, poslouží těmto teroristům k nákupu zbraní, munice a výcviku. A poslouží jim takto i v případě, že se vám nějakým zázrakem podaří dohlédnout na to, že vámi poslané prostředky jsou skutečně využity k účelu, který jste si přál. Jak je to možné? Právě díky „fungibilitě“ peněz. Ale i kdybyste rovnou posílali potraviny…

Zkrátka, co bude díky Vaší humanitární štědrosti dodáno (uhrazeno) v oblasti dostupnosti pitné vody a základních potravin, to teroristé nebudou muset ukrojit ze svého rozpočtu určeného pro zabíjení. Totéž, možná jen v menší míře, platí i pro výdaje ve zdravotnictví… a asi ještě o něco méně ve školství, protože na školství si v krajním případě z onoho rozpočtu na vraždění teroristé neukrojí nic nebo zanedbatelně málo. Na zdravotnictví už by něco dát museli (protože i oni se chtějí léčit a uzdravovat…), a pitnou vodu a potraviny by byli přinuceni financovat v relativně velkém rozsahu, jinak by se jim obyvatelstvo (které potřebují coby živé štíty) na jimi ovládaném území také mohlo vzbouřit. A poznámka pod čarou k tomu školství: tam je zase jiný problém, a to cílené nalévání nenávisti do dětských hlav… takové „vzdělávání“ soudný člověk financovat nechce.

A ještě jedna malá odbočka. Žádný vojenský velitel, který kdy v historii oblehl město, by nepochopil myšlenku „humanitárního koridoru“. Skutečnost, že v obležené pevnosti docházela voda a jídlo, mu hrála do karet: přibližoval se tím okamžik, kdy se obránci vzdají. Proto se zcela samozřejmě snažil seč mohl, aby se k obráncům žádný kontraband nedostal. Čili, jsem pevně přesvědčen, že válečná logika i elementární spravedlnost v daném případě říkají, že do Gazy má být směrováno pouze jedno jediné: výzvy velitelům Hamásu, aby se bezpodmínečně vzdali a čelili důsledkům svých ohavných zločinů. Jen takovým krokem by bylo civilní obyvatelstvo skutečně zachráněno.

Z právě popsaného důvodu nedokážu být totálně rozhořčen postojem Maďarska a relativně nově Slovenska k dodávkám zbraní a munice bojující Ukrajině. Názory aktuálních čelných představitelů obou těchto zemí na příčiny konfliktu a přístup k jeho řešení jsou, domnívám se, do značné míry bludné, ale dokud obě země podporují napadenou zemi humanitárně, uvolňují tím ruce státům, které k dodávkám zbraní a munice a k výcviku ukrajinské armády ochotné jsou.

Dokud tedy platí právě uvedené a současně dokud státy ochotné Ukrajinu vyzbrojovat a její armádu cvičit mají možnost a sílu nějaké prostředky ve prospěch obránců uvolňovat, potom každých 100 Forintů vydaných na humanitární pomoc Ukrajině ušetří něco přes 6 Kč, které mohou být využity jinak. Jsou-li přece peníze „fungible“, platí to v Gaze i na Ukrajině. Divil bych se, kdyby to v Budapešti a v Bratislavě nevěděli. Ukrajině by proto více pomohlo, kdybychom deklarované limity současných vlád Slovenska a Maďarska (do značné míry nepochybně nastavené „vnitropoliticky“…) prostě vzali na vědomí, neplýtvali zbytečně energií na mustrování těchto vlád a efektivně s těmi limity pracovali. Efektivně, tedy tak, aby se mix toho, co Ukrajině dokážeme jako Západ dodávat, optimálně blížil jejím skutečným potřebám. A jakkoli zbraně, munice a výcvik jsou, bezesporu, tím hlavním, bez léků a obvazového materiálu by to také nešlo. Bude-li nakonec vše potřebné k disposici, na správných místech a včas, tak málo záleží na tom, jestli Poláci dodali výhradně zbraně a Maďaři výhradně obvazy, nebo obě země dodaly obojí… Alespoň nyní by to mělo být jedno. O zbytku můžeme diskutovat, až bude agresor z napadené země vyhnán.