Cos porobil Pavelenko, Pavle

Jak asi ti, co sledují politiku aspoň okrajově, zaregistrovali, prezident Petr Pavel navštívil v tomto týdnu Zlínský kraj. A jelikož k mému velkému zklamání žádný z mých kolegů blogerů nevěnoval této významné události svůj článek, rozhodl jsem se, že to musím napravit já. Už jenom proto, že jde o kraj, kde od mala žiji, a na návštěvu po mnoha letech skutečně demoktratického prezidenta naší země jsem patřičně hrdý.

Vidět pana prezidenta na vlastní oči se mi bohužel nepoštěstilo, neboť ve středu, kdy celý den pobýval v uherskohradištském okrese, jsem musel být až do podvečerních hodin ve škole kvůli rodičovským schůzkám. Přece jen, co kdyby se čistě náhodou nějaký rodič přišel zajímat o příčiny špatného prospěchu svého syna v informatice či programování a já tam k dispozici nebyl… To by pak nešlo omluvit ani tím, že jsem byl na setkání občanů s prezidentem ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, abych mu položil třeba dotaz ohledně jeho motocyklů nebo se ho zeptal na jeho kvalifikovaný názor na přijetí eura.

O to pečlivěji jsem sledoval v médiích reportáže z úterní a středeční návštěvy Petra Pavla ve Zlínském kraji, a uznale jsem pokýval hlavou například nad tím, jak si vlastníma rukama vyzkoušel výrobu židlí v nábytkářské firmě v Bystřici pod Hostýnem. No uznejte sami, byli by snad něčeho takové schopni jeho předchůdci Zeman či Klaus? Naopak mi zatrnulo, když jsem narazil na informaci o tom, že hlava státu dorazila do Ostrožské Lhoty s drobnou tržnou ránou na obličeji. Obdobné pocity dost možná měli i občané Vesnice roku (tuto soutěž Ostrožská Lhota vloni vyhrála), kteří přišli pana prezidenta v hojném počtu přivítat, a v duchu si tak prozpěvovali známou slováckou píseň „Cos porobil Pavelenko, Pavle“…

V článku sice bylo zmíněno, že si zranění pan prezident způsobil sám (a také si ho sám opšetřil), ale přece jen… Na pořezání při holení, o kterém mluvil prezidentův mluvčí Vít Kolář, to poraněné místo vypadalo příliš vysoko. Proto jsem měl oprávněné starosti, zda prezidentovo zranění nemá nějakou souvislost například s jeho úterní návštěvou vrbětického areálu (kde se nějací ruští agenti mohli neúspěšně pokusit o atentát na něj). Případně s tím, zda pan prezident náhodou tajně nenavštívil v našem regionu nějaký košt vína či slivovice. Někteří šohaji ze Slovácka se totiž na takových akcích s nikým moc nepáří a kdysi nadějný politik Dominik Feri by o tom mohl vyprávět…

Proto jsem se uklidnil až dva dny po skončení prezidentovy návštěvy, kdy jsem se z některých médií (viz například zde) dozvěděl, že se armádní generál a někdejší předseda vojenského výboru NATO zranil při manipulaci se zbraní, kterou si zkoušel při návštěvě České zbrojovky v Uherském Brodě. A že z toho snad někteří lidé, které v životě v ruce pořádnou zbraň nedrželi, měli škodolibou radost? Určitě šlo o nějaké chcimíry, případně pak koblihy, kteří nepochopili, že někdejší důstojník ČSLA měl původně být vojenským rozvědčíkem, a nikoliv elitním střelcem. Ostatně, i mistr tesař se někdy utne, i mistr kuchař se někdy pořeže a i Miloš Zeman si ne vždy pamatoval, kde četl něčí výrok…