Čtyři způsoby, jak utrácet peníze

Milton Friedman je americký ekonom, který v roce 1976 dostal Nobelovu cenu za ekonomii. Zemřel v roce 2006 ve věku 94 let. Byl obhájcem svobodného trhu, jedním z myšlenkových vůdců slavné chicagské ekonomické školy a po ukončení akademické kariéry poradcem Ronalda Reagana a Margaret Thatcher.

Jeho pravděpodobně nejznámějším ekonomickým konceptem je tvrzení, že inflace je vždy a všude funkcí monetární politiky neboli je vyvolána tištěním peněz.

Ekonomickou teorii ovšem obohatil o řadu dalších konceptů, které mohou napovědět, kam povede aktuální ekonomická politika Evropy.

O společenské odpovědnosti firem

Podle Miltona Friedmana je „společenskou odpovědností firem zvyšovat zisk”, neboť zajišťuje nejproduktivnější využití omezených zdrojů ve společnosti. Správnou otázkou je podle něj ta, která se ptá, kdo zaplatí náklady spojené se společenskou angažovaností firem.

Pokud začne management firem pod záminkou společenské odpovědnosti vynakládat významné prostředky na subjektivně stanovené politické a společenské cíle, nemůže tyto prostředky získat jiným způsobem než na úkor akcionářů, zaměstnanců, zákazníků nebo na úkor bezpečnosti či inovací.

Společenská angažovanost firem je tak formou zdanění akcionářů, zákazníků nebo zaměstnanců bez jejich vědomí a souhlasu. Neboli obcházením demokratického procesu v parlamentu.

Lidé jsou různí

Jeden skandinávský ekonom údajně řekl Miltonu Friedmanovi, že ve skandinávských zemích neexistuje chudoba. Milton Friedman mu měl odpovědět, že to je zajímavé, ale že v USA mezi potomky skandinávských přistěhovalců také žádná chudoba není.

Studie londýnského institutu tvrdí, že jedním z důvodů úspěchu skandinávských zemí je vysoká pracovní morálka a etika v mezilidských vztazích, která se vytvářela po staletí.

Svoboda versus rovnost

Milton Friedman říká, že svobodný trh nerovnosti mezi lidmi spíše zmírňuje. „Kdekoliv existovalo něco jako rovnost v příležitosti, dosáhl obyčejný člověk na takovou úroveň života, o které se mu předtím nesnilo.”

Sociální spravedlnost je podle něj konečná nejen pro svobodu, ale překvapivě i pro  rovnost. „Společnost, která dá přednost rovnosti před svobodou, skončí tak, že nebude mít ani jedno.”

Čtyři způsoby utrácení peněz

Existují pouhé čtyři varianty utrácení peněz. Nejefektivnější je utrácení vlastních peněz pro svoje potřeby. Je efektivní, protože každý pečlivě váží, co si koupí a kolik to bude stát. Je vyloučené, tedy až na výjimky typu úletu pod vlivem náhlých emocí, aby si někdo koupil něco, co se mu nehodí, za peníze, které za to nechtěl dát.

Druhou variantou je utrácení vlastních peněz pro někoho druhého, třeba na vánoční dárky. To už tak efektivní není. Každý si dá pozor, kolik to bude stát, ale jestli to tomu druhému bude opravdu k užitku nebo se mu to bude líbit, už je otázkou druhořadou.

Za třetí lze utrácet cizí peníze pro sebe. To je ideální varianta. Každý si určitě koupí to, co se mu líbí, co mu přináší největší potěšení, ale náklady ho nezajímají. Koneckonců proto všechny firmy pečlivě hlídají, co si zaměstnanci mohou koupit za jejich peníze, a dozorčí rady schvalují firemní politiky pro nákup manažerských aut.

Poslední varianta je naprostá katastrofa. Člověk utrácí cizí peníze ne na sebe, ale na druhého. Náklady jsou mu více či méně ukradené a v podstatě ho až tak netrápí, jak moc bude to, co pořídí, k užitku. Tato varianta utrácení peněz, říká Milton Friedman, se jmenuje stát a tímto způsobem se utrácejí desítky procent toho, co lidé svojí prací vyprodukují.