Další komik v čele státu

Jedním z paradoxů dnešní doby je, že v situaci, která rozhodně není nikterak veselá, se do čela států dostávají na slovo vzatí komici. A nejsou to zdaleka jen takoví, kteří mohou vykázat bavičství jako svoji původní profesi. Řady komiků na místech nejvyšších neváhal rozhojnit francouzský prezident Emmanuel Macron.

Na nedávné bouřlivé nepokoje v zemi reagoval projevem, v němž odhalil příčinu násilných nepokojů, během kterých vandalové nadělali škody přesahující miliardu dolarů. Macron veřejnosti prozradil, že příčinou onoho bezuzdného řádění je všeobecná krize autority.

Upozornil na to, že autorita zoufale chybí už na úrovni rodiny. Poradil, že je třeba obnovit fungující rodinu jako základní pilíř celé společnosti. Od člověka, který jako mladík jistou rodinu rozvrátil a odvedl z ní kvůli své nepřekonatelné touze matku tří dospívajících dětí, znějí tato slova vyloženě roztomile.

Na druhém místě jmenoval školu. Její autorita rovněž zoufale upadá a je třeba ji rozhodně posílit. Hezky se to poslouchá. Pokud by v tomto bodě vzali prezidenta za slovo francouzští středoškoláci, rozebrali by si teenageři každý podle svého vkusu ženskou část učitelských sborů všech věkových kategorií.

„Řád a pořádek musí zvítězit. Bez řádu není svobody!“ Těmito slovy vygradoval prezident svou naléhavou výzvu k národu. Jeho státnická slova znějí tak trochu povědomě. Právě v roce 2017, kdy Emmanuel Macron nastupoval poprvé do nejvyšší státní funkce, vyšla kniha generála francouzského četnictva Bertranda Soubeleta s názvem „Bez autority není svobody“. Jeden by čekal, že si novopečený prezident vybere jasnozřivého autora za jednoho ze svých poradců. Nestalo se tak. Generál Soubelet, který věděl o šest let dříve to, co šéfa Elysejského paláce právě nyní čerstvě napadlo, byl nejprve za trest poslán sloužit do zámoří, poté byl ze služby definitivně propuštěn.

„Pořádek, pořádek, pořádek“, zaklíná se po rozsáhlých nepokojích Macron. Když koncem dubna 2021 podepsalo dvacet generálů, stovka vysokých důstojníků a přes tisíc vojáků dopis adresovaný prezidentu Francie, vyhrožovala jim ministryně obrany Florence Parlyová potrestáním. Výzvu vojáků, kteří nabádali k obraně hodnot civilizace a varovali před rozpadem Francie a před občanskou válkou, ministryně obrany odsoudila jako projev nezodpovědného chování.

O měsíc později vydali znepokojení příslušníci ozbrojených sil další otevřený dopis. Tentokrát zůstali kvůli obavám z potrestání raději v anonymitě. Vyzvali vládu k akci. Francie podle nich spěje ke zhroucení a situace je předzvěstí chaosu a násilí. Emmanuel Macron se nenamáhal reagovat. Nechal na ministrovi vnitra Géraldu Darmaninovi, aby se pisatelům vysmál za nedostatek odvahy podepsat se. Za necelý den od zveřejnění podepsalo otevřený dopis přes 150 000 lidí. Nikdo z míst nejvyšších nenašel odvahu odpovědět jim.

Letošní nepokoje nespadly z čistého nebe. Nepřipravenost na ně bije do očí. Už zhruba čtvrt století dochází téměř pravidelně k rozsáhlým násilnostem nejen v Paříži, ale i v dalších velkých francouzských městech. Reakce „zodpovědných“ státníků a dalších vysokých činitelů je vždycky stejná. Hledají vinu u policie, která je málo profesionální a potřebuje proškolit. Hledají vinu u sociálních pracovníků, kteří nedokáží mladé potomky migrantů přesvědčit, aby se integrovali do společnosti. Hledají vinu u těch politiků, kteří na nebezpečí vzniku občanské války upozorňují. Obviňují je z populismu. To vše pouze přispívá k dalšímu snižování autority veřejných činitelů a institucí státu.

Nyní tedy sám prezident volá po tvrdé kázni a přísném pořádku. Třeba půjde opět příkladem. Zábavnější číslo se pod šapitó jen tak neuvidí.