Dešifrování jednoho projevu

.

Putinův projev doprovodil Bidenův projev ve Varšavě, šlo o americkou komedii, která měla inscenovat Bidenovu image jako vůdce západního světa tváří tvář diktátorovi Putinovi, Biden se chtěl prezentovat jako Kennedy 2.0 proti ruské diktatuře, jako Kennedy v Berlíně 1961. Odtud pramení poněkud obscénní scénář jeho projevu ve Varšavě pár hodin po Putinovi, projev mu zakončily myriády dětí všech barev nesoucí ukrajinské a americké vlajky.

.

Putinův projev navazuje na jeho předchozí projevy zabývající se všeobecnou politikou: odsouzení západních elit, které chtějí Rusku a celé planetě vnutit svůj způsob života; “suverenizací” ruské ekonomiky a repatriaci klíčových ekonomických aktivit do země. Prezident vyjádřil satisfakci s vládní gescí ruské ekonomiky tváří tvář západní ekonomické válce. Skutečně se ruská ekonomika nezhroutila, jak predikoval Bruno Lamaire (ministr ekonomiky) a rubl nezkolaboval, jak slibovali Macron a Biden. Nicméně konzervativní opce redukce inflace a vedení veřejných financí (velmi kritizováno levicí a komunisty, kteří horují pro expanzívní monetární politiku a strategické plánování) zůstala zachováno.

.

Ukrajinská válka nastolila nová témata a akcenty na sociální podporu veteránům války a zraněným. V oblasti vzdělávání Putin oznámil návrat k metodám sovětského školství v technickém a technologickém vzdělávání a ústup od Boloňské konvence, která adaptovala ruské normy ve vysokoškolském vzdělávání na evropské.

.

Mnozí spekulovali, že prezident oznámí zahájení velké ofenzívy, ale to se nekonalo, vůbec nezmínil průběh vojenských operací. Znamená to pokračování Putinova stylu vedení války: armáda se zabývá taktikou a technickou gescí, prezident je však tím, kdo stanovuje strategii a politickou gesci války, umožňuje to prezidentovi maximální manévrování v politickém intervalu. Putin si nechce vázat ruce maximalistickými opcemi války, které nejsou vojensky udržitelné, ale ani minimalistickými verzemi, které by byly pro veřejnost velkým zklamáním. Nicméně prezident akcentoval, armádě se musí dát všechny prostředky, aby vyhrála válku, např. bydlení zadarmo pracujícím v obranném průmyslu a podpora jejich kvalifikaci.

.

.

Putin oznámil zastavení platnosti New Start o útočných strategických zbraních, dohoda dovolovala ruské kontroly na amerických zařízeních a naopak. Ovšem tuto dohodu neaplikovali samotní Američané, kteří ignorovali ruské žádosti o kontroly amerických zařízení. Obsah dohody zastaral, Rusko spektakulárně pokročilo v hypersonických zbraních. Putin též zmínil nutnost zahrnout francouzský a britský nukleární arzenál do dohody, což je logické, francouzský nukleární arzenál se stal de facto součástí amerického.

.

.

V Rusku byl pochopen jako apel k mobilizaci. Znamenal jednu etapu v oficiálních diskurzech na téma: Rusko není ve válce s Ukrajinou, ale válčí s NATO. Tento diskurs umožňuje obyvatelstvu ztotožnit se s válkou. Prezidentův projev je o to věrohodnější, když evropští lídři požadují převychovat Rusko (estonská předsedkyně vlády Kaja Kallas na konferenci v Mnichově), výbor amerického Kongresu organizuje jednání o dekolonizaci Ruska, podobně jako Evropský parlament. Navíc bez výjimky vládnoucí maccarthysmus v západních zemích, zákaz ruských médií (ať jsou jejich politické pozice jakékoliv), suspendování leteckých linek a železničních spojení s Ruskem, zákaz vydávání víz a pozvolné uzavření pozemních hraničních přechodů, jsou to projevy totální studené války proti Rusku. V této studené válce se oproti minulosti role vyměnily: Rusko a Bělorusko nechávají hranice otevřené, nezakazují kulturní a sportovní spolupráci, necenzurují západní umělce. Západ se uzavřel, sankcionuje žurnalisty (Vladimír Solovjev, Marina Kim, Margarita Simonjan…), zpěváky (Grogory Leps, Alexandr Gazmanov…) nebo režizéry (Nikita Michalkov), pravděpodobně ze strachu, aby se “vadný” ruský model nerozšířil po celé Evropě. Ruský lid asi není poučitelný a proto se musí nasadit kolektivní trest.

.

Západ vstoupil na vadnou cestu: Čína do Ruska masívně exportuje, Indie tam investuje. Sankce konfiskovaly ruská aktiva, ale daly signál celému světu: vaše majetky nejsou u nás v bezpečí, všechna aktiva, která máte na Západě jsou prostředkem politického vydírání vaší země. Pod záminkou potrestání Ruska, Západ spustil proces dedolarizace a ústupu od eura po celém světě.

.

Diplomacie ukázala své limity: žádná azijská země (kromě Tajvanu, jižní Korei, Japonska), jižní Amerika, Střední východ neaplikovaly proti Rusku sankce. Tlak na Saudskou Arábii, Turecko, Chile, Kolumbii nebo Izrael skončil obzvláštním ponížením amerického establishmentu.

.

Francie skoncovala s tradiční politikou všech azimutů a poddala se transatlantismu, ve světě přestala být brána v potaz. I v období 4. republiky Francie kladla maccarthysmu odpor a nezakázala komunistickou stranu, ani nevedla boj proti komunistickému vlivu v zemi, a to navzdor požadavkům Washingtonu. V roce 2022 Macron s entusiasmem zakázal Russia Today a Sputnik a většina velkých stran se zařadila do šiku proti Rusku. V roce 1990 v Golfské válce hlasy silných politiků volaly po deeskalaci (Chevenement, Marchais, generál Gallois). Ztráta kritického ducha v celé francouzské elitě je tak hrozná, že akt amerického státního terorismu proti Nord Streamu nevyvolal žádnou debatu. Stejně tak jako odhalení Merkelové a Hollanda, že Minské dohody byly podvodem, přitom vyjednávání ve špatné víře je podle mezinárodního práva zločinem. V logice těchto fakt je projev ruského prezidenta konstatováním faktu konfrontace mezi bloky a hlubokého rozdělení světa.