Dvě cesty k socialismu a nápadná podobnost s dneškem




Sdílet článek:

K socialismu se dá podle Ludwiga von Misese dojít dvěma cestami. Jedna je revoluční, ale ta druhá, která předpokládá postupné zavádění státní kontroly, je výrazně nebezpečnější. Stejně jako Karel Marx uspěli její současní propagátoři v zabránění téměř jakékoli kritiky jejích předpokladů.

Základním dogmatem různých variant socialismu je tvrzení, že tržní ekonomika a kapitalismus poškozují životní zájmy velké většiny lidí a prospívají pouze malé skupince neomalených individuí. Obohatí pár zbytečných parazitů na úkor ožebračených pracujících. Veřejné mínění z velké části odsouzení kapitalismu přijalo bez většího odporu, napsal Ludwig von Mises, zakladatel rakouské ekonomické školy před osmdesáti lety. Dále píše:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Velkým úspěchem Karla Marxe bylo umlčení jakékoli kritiky základních ekonomických předpokladů socialismu, zejména faktu, že centrální plánovači nemohou mít z podstaty věci žádnou metodu, jak získat dostatek informací pro správné určení, co se má vyrábět a v jakém množství. Podle Marxe byly ale jakékoli studie ekonomických předpokladů socialismu iluzorní utopií.

A k čemu také analýzy?

Vědecký socialismus se podle Marxe nesmí zabývat zbytečnými analýzami. Vědečtí socialisté se musí spokojit s tvrzením, že socialismus přijde a že přinese ráj na zem. Nemohou být tak pošetilí a ptát se, jak bude socialistický systém fungovat. Až do počátku 20. století byla kritika socialistických předpokladů úspěšně umlčována.

Pozn. autora: Možná se nabízí paralela s vědeckým ze-lenismem, který je stejně úspěšný v potírání jakýchkoli analýz nebo technických výpočtů, které by mohly rozporovat jeho závěry. Je v podstatě nemožné klást otázku, z jakého zdroje elektřiny se budou nabíjet elektromobily za bezvětrné noci nebo zda bude postačovat kapacita existujících trafostanic.

Fabian Society

Nejúspěšnějšími propagátory tvrzení o škodlivosti kapitalismu nebyl Karel Marx, ale němečtí univerzitní učitelé nebo britská „Fabian Society“. Byla založena na počátku 20. století, aby prosazovala principy sociální spravedlnosti. Přilákala do svých řad řadu významných jmen, například spisovatele George Bernarda Shawa, a postupem času se stala jedním z největších inspiračních zdrojů mezinárodní sociální demokracie.

Karel Marx a Bedřich Engels navrhli ve svých dílech dva způsoby přechodu k socialismu. V roce 1948 ve svém Komunistickém manifestu narýsovali plán přechodu k socialismu v deseti krocích, které ovšem byly tak radikální, že podle samotných autorů mohou být provedeny pouze „za použití despotického omezení majetkových práv“.

Počkejme si na pád kapitalismu

Podle Ludwiga von Misese změnili Marx a Engels v dalších letech názor. Ve svém hlavním díle Kapitál, který vyšel v roce 1867, viděl Marx vývoj v jiném světle. Socialismus nevyhnutně dorazí, protože „přírodní zákony jsou neúprosné“. Ale nemůže se objevit, dokud kapitalismus nedospěje do své poslední vývojové fáze, ve které se přirozeně zhroutí.

Podle této strategie kritizoval Marx a ortodoxní marxisté jakékoli pokusy o regulaci nebo vylepšení kapitalismu. Taková politika je nejen zbytečná, ale přímo škodlivá, protože oddaluje poslední vývojovou fázi kapitalismu a tím jeho kolaps. Proto němečtí sociální demokraté hlasovali proti návrhu německého kancléře Bismarcka, kterým zavedl první systém sociálního pojištění, a nepodpořili jeho plán na znárodnění tabákového průmyslu. Proto také američtí komunisté označili Rooseveltův plán „New Deal“ na podporu ekonomiky jako velmi škodlivý pro americké pracující.

Ludwig von Mises ve svém projevu říká, že k socialismu se dá dojít dvěma cestami. První metodou je znárodnění veškerého majetku v duchu deseti bodů Komunistického manifestu. Tedy získat kontrolu nad výrobními prostředky.

Nebo metoda salámová

Druhou metodou je postupné přesouvání rozhodovacích pravomocí na stát v duchu německého Hindenburgova plánu za první světové války. Neboli získat kontrolu nad výrobními výstupy.

Polní maršál Paul von Hindenburg byl pověřen vedením neměckého průmyslu s cílem zvýšit jeho výkonnost v roce 1916. Průmysl byl ponechán v soukromých rukou, ale stát prostřednictvím Paula von Hindenburga určoval, co se bude vyrábět, kolik to bude stát, a zahrnoval firmy a občany lavinou regulací.

Například sbírka dokumentů z roku 1916 na téma kontroly distribuce potravin v jedné sekci Berlína zahrnuje 180 separátních vyhlášek a regulací a to obsahuje pouze místní vyhlášky. Jednou z regulací je například nařízení, podle kterého musí výbor budovy zajistit okamžité předání lístku na maso místní výživové radě, pokud se nájemník odstěhuje.

Kdyby byl Hindenburgův plán plně implementován, transformoval by Německo v čistě totalitní stát, píše Ludwig von Mises.

Pozn. autora: K socialismu není nutné zabavovat výrobní prostředky. Stačí regulacemi získat kontrolu nad výrobními výstupy. Je to výrazně inteligentnější strategie. Na rozdíl od zabavení výrobních prostředků, kterého si každý všimne, lze výrobní výstupy zabavovat postupně a nenápadně. Krok za krokem, regulace za regulací, daň za daní, nejlépe za použití nějaké krizičky, která se vždy najde. Prostě uvařit tu žábu pěkně pomalu, aby z toho hrnce nevyskočila.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

1 Comment

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*